Komunální odpad
DefiniceEditovat
Komunální odpad je významný pojem v oblasti odpadového hospodářství. V zákoně o odpadech (zákon č.185/2001 Sb.) je definován jako veškerý odpad vznikající na území obce činností fyzických osob, pro kterou nejsou právními předpisy stanovena zvláštní pravidla nebo omezení, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo osob oprávněných k podnikání. Komunálním odpadem se také rozumí odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů [4].
SloženíEditovat
Jedná se o velmi heterogenní směs, která obsahuje například popel, papír, plasty, zbytky potravin, zahradní zbytky, smetky, textil, kovy, sklo, gumu atd. Složení komunálního odpadu se liší podle typu zástavby, ročního období a podle typu sídla, v němž je produkován [1].
Sběr a svoz komunálních odpadůEditovat
Systémy sběru a třídění komunálního odpadu lze obecně charakterizovat podle dostupnosti sběrového místa, stupně třídění odpadů a podle používané technologie sběru či způsobu sběru:
- Podle dostupnosti sběrového místa se rozlišují způsoby sběru na odvozový, donáškový a sběrný dvůr.
- Systém podle stupně třídění se rozlišují zejména na sběr směsného (netříděného) komunálního odpadu, sběr vícedruhového odpadu (např. spalitelný odpad) a sběr jednodruhového odpadu (oddělený sběr jednotlivých komodit - papír, plast, sklo atd.).
- Podle používané technologie sběru je možné rozlišit sběr do nádob s horním výsypem, nádob se spodním výsypem, do kontejnerů větších objemů, podzemních kontejnerů, boxů, pytlů a beznádobový sběr.
- Způsoby sběru lze rozdělit na stacionární a mobilní [3].
V případě odděleného sběru využitelných složek - komodit se každý materiál sbírá zvlášť do speciálních oddělených nádob, pytlů nebo jiných sběrných prostředků. V tomto případě v obcích a městech ČR převládá stále donáškový způsob sběru, kdy občané musí při odevzdání vytříděných složek překonat určitou vzdálenost. Výtěžnost odděleného sběru ovlivňuje vybavenost území a dostupnost sběrné sítě pro občany. Vybavenost obcí se neustále zlepšuje, v období mezi roky 2004 - 2007 vzrostl počet kontejneru na sběr využitelných složek v obcích o 40 %. Používají se kontejnery různých objemů a typů. Užití konkrétního typu kontejneru závisí na místních podmínkách, technické vybavenosti firem, ochotě obyvatel a přepravních vzdálenostech. S rostoucí výtěžností sběru dochází u papíru a plastů k přechodu na odvozové systémy [2].
Velmi významnou složkou komunálních odpadů jsou nebezpečné odpady, jenž tvoří v komunálních odpadech přibližně 1 %. Obce a tedy i občané ze zákona jsou povinni nebezpečné odpady odděleně shromažďovat, sbírat a předávat k oddělenému zpracování. Sběr nebezpečných odpadů se uskutečňuje ve sběrných dvorech zřizovaných v obcích nebo mobilním sběrem [3].
Způsoby nakládání s komunálními odpadyEditovat
Mezi nejčastější způsoby dalšího nakládání s komunálními odpady v ČR patří především skládkování, dále pak spalování, kompostování, anaerobní rozklad biologicky rozložitelných odpadů včetně odpadů ze zeleně a odpadů z veřejného stravování (kofermentační technologie), využívání tuhých odpadů ve fermentorech pro anaerobní stabilizaci kalů z čistíren odpadních vod veřejných kanalizací a zemědělské bioplynové stanice. Ve světě se ještě využívá mechanicko - biologická úprava a anaerobní rozklad komunálního odpadu [3].
V zemí EU dochází v současné době k omezování ukládání komunálního odpadu na skládky, zvyšuje se podíl materiálového využití odpadů (recyklace a kompostování) před skládkováním . Přesto odstraňování skládkováním je nejčastější způsob nakládání s komunálním odpadem v ČR, ale i ve většině dalších zemí EU.I přes legislativní omezení bude v ČR i v nejbližší budoucnosti skládkování s největší pravděpodobností nezbytnou součástí nakládání s odpady, ale množství komunálního odpadu takto ukládaného by se mělo postupně snižovat [3].
Výroba alternativního palivaEditovat
Komunální odpady obsahují významný podíl organické hořlavé fáze a tento podíl se navíc stále zvyšuje. Byla zjištěna poměrně vysoká výhřevnost některých složek tuhého komunálního odpadu, výrazně převyšující výhřevnost hnědého uhlí. Vytříděním vhodných složek z komunálního odpadu a provedením jejich mechanické úpravy (drcením a tříděním), lze získat alternativní palivo s výhřevností 20 - 22 MJ/kg. Pro toto palivo se začal používat název ekopalivo. Používání ekopaliva v ČR jako náhrady primárních paliv je známé od počátku 90. let minulého století. Pro jeho pojmenování se vžilo několik různých termínů - tuhá topná směs-TTS, tuhé alternativní palivo-TAP, tuhé hořlavé odpady-THO nebo se používaly obchodní názvy od různých výrobců (Kormul, Palozo apod.). Získané palivo je využíváno například pro výrobu tepla v hutnictví a v cementárnách [3].
Veřejná správaEditovat
Výkon státní správy v odpadovém hospodářství je upraven zákonem o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
OdkazyEditovat
TémataEditovat
ZdrojeEditovat
- Braniš,M., Pivnička, K., Benešová, L., Pušová, R., Tonika, J., Hovorka, J. (2004): Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti životního prostředí a ekologie. Koarolinum, Praha.
- Kotoulová, Z. (2008): Sběr a svoz komunálních odpadů v podmínkách ČR. Odpadové fórum 8/2008, pp. 12 -15.
- MŽP ČR (2005): Komunální odpady. Planeta 11/2005, p.40.
- MŽP ČR (2001): Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech. MŽP ČR, Praha.