Enviwiki

Kauza zámku Jezeří



Kauza zámku Jezeří
Základní informace
Místo a rozsah Jezeří, Mostecko, SČ
Téma Kulturní památka, těžba surovin
Princip konfliktu nebo spolupráce Ohrožení památky postupující těžbou hnědého uhlí
Časový údaj 1945 - dosud
Komunikace
Probíhá komunikace? probíhá, je však zablokovaná
Jaká je komunikace konfliktní
Forma komunikace zprostředkovaná
Úloha vědy a vědců
aktivní zapojení v minulosti; v současné době spíše na zakázku uhelných společností
Výsledek
Kauza nedořešena
Dopad na žp negativní dopad na žp
Dopad na místní komunitu negativní dopad na místní komunitu
Další info
Martin Říha a kol. Územní ekologické limity těžby v SHP, Společnost pro krajinu 2005[1]
Kontakt
Stránky zámku

Podstata případuEditovat

Postupná devastace a ponechání památky osudu, mj. i díky těžbě hnědého uhlí pod svahy zámku Jezeří. Těžba uhlí je vedena silným ekonomickým zájmem, a napříč režimy prováděna často bez ohledu na rizika a dopady. Negativní dopady těžby představují ztrátu pro kraj z hlediska přírody, kultury a jeho historické paměti. Určitou výjimkou v bezohledném přístupu je období těsně po r. 1989, kdy nové Ministerstvo životního prostředí pod vedením Ivana Dejmala prosadilo v roce 1991 tzv. Územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách[2] (závazným usnesením vlády České republiky č. 444).

Postupně se těžba v blízkém Velkolomu ČSA[3] se přiblížila i pod Jezeří a začala ohrožovat blízké svahy Krušných hor sesuvy. Komunistický režim by úbočí svahů obětoval, jednou z překážek těžby však byl zámek, který by sesuvu podlehl také. Na jeho obranu vystoupil RNDr. Jan Marek, který geofyzikálními výpočty prokázal, že přiblížení těžby ohrožuje svahy, a prosadil zachování tzv. ochranného pilíře pod zámkem – kopce, na kterém je dnes zbytek původního arboreta[1]. Vědecké argumenty tak v této lokalitě zvítězily nad mocenskou svévolí komunistického režimu.

Zámek Jezeří prosperoval jako kulturní centrum do druhé světové války (poslední majitelé – Lobkowiczové). Za války vězení pro prominentní osobnosti z řad Spojenců. Po válce sídlo armády; od 60. let plány na rekonstrukci, avšak zanedbaný stav zámku se neřešil kvůli neujasněným těžebním plánům Severočeských hnědouhelných dolů (správa zámku tehdy měla zákaz provádět i běžnou údržbu). V 70. letech plány na rozšíření dolů až pod svahy Krušných hor, tehdy průzkum stability svahů pod vedením dr. Jana Marka prokázal jeho rizika. Ještě v polovině 80. let ale z důvodu těžby uhlí byla tato památka určena k likvidaci. Příprava demolice naštěstí nebyla uskutečněna (na rozdíl od královského města Mostu), zámek byl jen odsouzen k pomalému chátrání. Jeho hodnota byla zpochybňována - například na mapách vydaných v té době bychom jej marně hledali [4].

Aktéři – místní hráčiEditovat

Zastánci prolomení limitů těžbyEditovat

  • Důl ČSA - vlastní skupina Czech Coal, která deklaruje vstřícné vztahy se zájmovými skupinami (stakeholdery) [5]. Argumentuje zajištěním zaměstnanosti v regionu; současně chce těžbu prodloužit co nejdéle: "V případě zpřístupnění zásob za územními limity v lokalitě ČSA přesahuje jejich možná těžba horizont roku 2100". Těžební lokalitu ČSA spravuje Litvínovská uhelná a.s. Spolu s Vršanskou uhelnou a.s. ročně vytěží více než 14 mil. t hnědého uhlí. Zbývající zásoby uhlí jsou následující: Vršany 289,8 mil. tun a Šverma 5,7 mil. tun uhlí; v lokalitě Československá armáda zbývá do limitů 28,1 milionu tun kvalitního hnědého uhlí (k 1. 1. 2012 - odpovídá těžbě do r. 2022); pro II. etapu do roku 2065: zásoby za limity minimálně 287 milionů tun; pro III. + IV. etapa: výhled – do r. 2012: další zásoby 463 milionů tun[6]
  • Společnost Litvínovská uhelná a.s poskytla dar cca ve výši 750 tis. Kč na zabezpečení dokumentace potřebné pro obnovu arboreta zámku Jezeří (viz). Strategie finanční podpory je ze strany Czech Coal jedním ze způsobů komunikace s regionálními aktéry (jedná se současně často o mocenský nástroj)

Odpůrci prolomení limitů těžbyEditovat

  • Sdružení za záchranu (obnovu) Jezeří – 1986 (1989); Jan Marek, Petr Pakosta aj. jako jeho protagonisté. Dnes ji téměř neexistující sdružení, jehož členové se dlouhodobě zasazovali o záchranu zámku. Volili politické prostředky a vědecky podložené argumenty, viz.
  • Greenpeace – akce a blokády, viz
  • Obec Horní Jiřetín – hlavně místostarosta Vladimír Buřt usiluje o záchranu obce a jejího barokního kostela před těžbou (za své úsilí získal mj. cenu Ivana Dejmala a cenu Josefa Vavrouška)
  • Občanské sdružení Kořeny - snaží se zabránit likvidaci Horního Jiřenína, Černic a ohrožení rozvoje Litvínova i okolních obcí v důsledku prolomení územních ekologických limitů těžby.

Aktéři aktivní při obnově zámkuEditovat

  • Zámek a jeho lidé – kastelánka Hana Krejčová[7] a další zaměstnanci NPÚ se pokouší vrátit zámku jeho podobu a současně i místo v kulturním životě kraje. Rozsah poškození by však k naplnění jejich cílů vyžadoval řádově větší finanční prostředky.
  • Národní památkový ústav v Ústí nad Labem – vydává odborná vyjádření vůči státní správě a v zajišťuje odborný dohled při obnově; spravuje památkový objekt & zajišťuje chod a údržbu památky; dokumentuje památkový fond.

Úloha vědy a vědcůEditovat

Výzkum stability krušnohorských svahů, který provedl RNDr. Jan Marek[8] [9] [10] [11], vedl k zachování zámku i vytvoření ochranného pilíře s arboretem. Následně byla publikována studie Územní ekologické limity těžby v SHP, jejímiž autory byly přední osobnosti ekologického hnutí i vědy. [1]. Lidé ze Sdružení za záchranu (obnovu) Jezeří, k nimž Jan Marek patřil, měli významný podíl na tvorbě a přijetí usnesení vlády ČR o územních limitech těžby hnědého uhlí v severních Čechách v r. 1991 (za ministra životního prostředí Ivana Dejmala). Vědecké závěry zde vedly ke společensky orientované akci.

ZávěrEditovat

V průběhu let (od druhé světové války až dosud) docházelo k postupné devastaci památky, jejímu zpochybnění jakožto symbolu a kulturního centra kraje. V období po odsunu německé části obyvatelstva byla narušena sociální struktura kraje, což mělo za následek malou participaci místních a regionálních aktérů ve společenském dění. Zájem o návštěvu této své dominanty ze strany turistů klesal také, a to díky postupnému rozšiřování těžby uhlí, která stále více omezovala přístupové cesty - což samozřejmě postupně vedlo i ke ztrátě rekreačního potenciálu kraje.

Důvodem tohoto vývoje bylo prosazování silných ekonomických zájmů, a to mocenskou cestou, pod ideologickým hávem měnícím se za různých režimů (často hájícím „celo- či nad-národní zájmy“ proti zájmům regionu). Limity těžby měly být omezujícím faktorem těchto mocenských tlaků, postupně se ale staly předmětem politických sporů.

Ve sledovaném historickém období se objevili aktéři, kteří záchranu zámku prosadili, a to na základě vědecky podložených argumentů (stabilita krušnohorských svahů), a díky apelu na historickou hodnotu objektu – vědci se spojili se společenskými aktivisty ve Spolku pro záchranu (později obnovu) Jezeří. Společně pak našli cesty, jak komunikovat s představiteli (komunistického) režimu a ovlivňovat tak rozhodovací procesy. V současné době ale neexistuje skutečně silný aktér, který by prosadil zásadní ochranu tohoto kulturního dědictví – například nalezením a prosazením nové funkce objektu (byly návrhy na jeho využití jakožto školicího střediska atd.). Dialog mezi aktéry je spíše zablokován, kvůli střetu silných zájmů se mocenský boj odehrává netransparentní cestou. Silní hráči mají tendenci ovlivňovat rozhodovací procesy, získávat přízeň slabších hráčů pomocí drobných darů; od vědců získávají často expertizy "na objednávku", jejichž objektivita je pochybná.

Stav zámku samotného se ovšem příliš nelepší. V r. 1987 vypracován projekt na záchranu objektu a rekonstrukce pokračují díky nedostatku prostředků velmi pomalu. V současné době obnova památky alespoň pokračuje (objekt je ve správě Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem), perspektiva jeho bezprostředního okolí je však nejistá díky postupující těžbě a možnosti prolomení jejích limitů. V tom případě by znovu baly ohrožena samotná existence zámku Jezeří.

ReferenceEditovat

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Martin Říha, Jaroslav Stoklasa, Marie Lafarová, Ivan Dejmal, Jan Marek, Petr Pakosta (2005) Územní ekologické limity těžby v SHP, Společnost pro krajinu. ISBN 80-903663-0-9 [online] [cit 2013-11-10] dostupné na http://www.koreny.cz/news/uzemni-ekologicke-limity-tezby-v-shp/
  2. ↑ Těžební limity na Wikipedii (včetně map)
  3. ↑ tento název nese důl od roku 1958, viz Velkolom ČSA v SHR (2)
  4. ↑ více viz Historie zámku
  5. ↑ Vztahy se zájmovými skupinami (stakeholdery), jak jsou popsány na stránkách Czech Coal
  6. ↑ Czech Coal (2012) Roční zpráva skupiny Czech Coal: Hospodaření a udržitelný rozvoj v roce 2011. © Czech Coal a.s, Vedoucí projektu: Stanislav Kužel, gestor projektu: Alena Janotková. [online][cit 2013-11-20] Dostupné na http://mus.cz/cs/novinky/zprava/ur2011cz.pdf
  7. ↑ viz též film Kamenolom Boží režiséra Břetislava Rychlíka
  8. ↑ Marek Jan: Jezeří znovu v ohrožení? Část 1 In: Geotechnika -- ISSN 1211-913X -- Roč. 8, č. 4 (2005), s. 3-10
  9. ↑ Marek Jan: Jezeří znovu v ohrožení? Část 2 In: Geotechnika -- ISSN 1211-913X -- Roč. 9, č. 1 (2006), s. 3-13
  10. ↑ Marek Jan: Inženýrskogeologické mapování a geologické poměry v okolí úpatí Krušných hor [online][cit 2013-11-20] Dostupné na http://www.geology.cz/sbornik/hydrogeologie/20/20_3.pdf
  11. ↑ Marek, J. (1994): Problémový okruh 2. Ohrožení horninového prostředí jv. svahů Krušných hor mezi Jezerkou a Jezeřím nestabilitou svahů a jeho důsledky pro rozvoj území, Stavební geologie - Geotechnika, Praha

LiteraturaEditovat

Zdroje NNOEditovat



Tato stránka vznikla za podpory projektu OP VK CZ.1.07/2.4.00/17.0130 - Mezioborová síť udržitelného rozvoje

 

<!dočasně deaktivováno> </noinclude> -->

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Kauza_zámku_Jezeří&oldid=13688“