Atmosférický transport
Nejdůležitější součástí atmosférického transportu je hydrologický oběh. Mezi další důležité vstupy plynných látek patří především zdroje biologické. Zvláště je to produkce kyslíku a oxidu uhličitého při fotosyntéze a dýchání živých organismů. Oba pochody jsou v podstatě vyrovnány a udržují atmosférickou hladinu jak kyslíku, tak oxidu uhličitého na konstantní úrovni. (Přesněji řečeno udržovaly by, kdyby nebylo lidské činnosti.) Činností živých organismů dále do atmosféry vstupuje síra (především ve formě dimethylsulfidu), dále methan a sloučeniny dusíku. Rostliny exhalují do atmosféry také malá množství složitých organických látek jako jsou silice a jiné těkavé látky. Ve srovnání s biologickými pochody jsou ostatní přirozené zdroje méně významné. Plynné látky se dostávají do atmosféry především při vulkanické činnosti. Tuhé aerosolové částice vznikají jednak odpařováním kapiček mořské vody (mořský aerosol), dále zachycením částic půdy a zvětrávajících hornin.
Látky v atmosféře můžeme rozdělit na složky stálé, mezi něž patří hlavní součásti kyslík, dusík a vzácné plyny, a na složky nestálé, kam zahrnujeme všechny stopové příměsi. Průměrná doba setrvání těchto příměsí v atmosféře je okolo 9 dnů, snad s několika výjimkami jako je oxid uhličitý, který zde setrvává několik let. Některé složky jsou zde ještě mnohem déle jako například freony několik set až tisíc let. Některé zase mnohem kratší dobu, ale 9 dnů je průměrná doba pro celou řadu součástí. Například to platí pro aerosolové částice a zejména to platí pro molekuly vody. Vymývání stopových součástí z atmosféry při srážkové činnosti je nejdůležitějším mechanismem, jak se látky vracejí z atmosféry na zemský povrch ve formě roztoků nebo zachycených aerosolových částic ve srážkové vodě nebo ve sněhu. Jiným mechanismem je gravitační spad největší aerosolových částic a absorpce plynů a menších aerosolových částic zemským povrchem.