Řízené větrání

Nízkoenergetické domy se neobejdou bez řízeného větrání.

Jejich utěsnění je tak dokonalé, že se místnosti nevětrají přirozeným způsobem náhodnými škvírami. Ani nárazové větrání pravidelným otevíráním oken nezajišťuje dostatečnou výměnu vzduchu a současně úspory tepla. Řízené větrání se spojuje s rekuperací, ve výměníku tepla, kudy prochází ven, vydýchaný vzduch předává až tři čtvrtiny tepla čerstvému přicházejícímu vzduchu. S výhodou se větrací systém sdružuje s teplovzdušným vytápěním. Pokud rekuperace tepla nestačí na požadovanou teplotu v domě, přicházející čerstvý vzduch se přihřívá – pomocí kotle na dřevo a zásobníku teplé vody, pomocí klasického plynového kotle nebo malé elektrické spirály.

V nejlepších domech však je každý tradiční zdroj tepla příliš silný. V úvahu tedy připadá skutečně minimální dohřev vody solárním kolektorem nebo občasný ohřev vody napojené na krbová kamna. Důležitá je možnost citlivé regulace ústředního vytápění.

Sdružená zařízení, jako jsou například vzduchotechnika + topení nebo akumulační nádrž na vodu užitkovou + topnou + ohřívanou sluncem, umožňují snižovat náklady staveb, protože pak odpadá instalace radiátorů. O dlouhodobých úsporách provozních nákladů snad ani není třeba mluvit. U těch nejlepších domů s nulovou spotřebou náklady na vytápění takřka odpadají.

Zdroje

• Kolářová, Hana: Kde se vzal nízkoenergetický dům, in Bedrník 2/2003, dostupné z < http://www.pavucina-sev.cz/pdf/bedrnik_leden_03.pdf >)