Kontaktní testy

Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Kontaktní testy se snaží řešit problémy, které nastávají při biotestech s organickými a vodnými extrakty. Tyto problémy je možné překonat tím, že testovaný organismus dáme do přímého kontaktu se vzorkem pevného skupenství^[1]. Při tomto typu testování je možné se vyvarovat destruktivním metodám jako jsou příprava extraktů, homogenizace, centrifugace nebo lyofilizace vzorku. Díky tomu je dosaženo minimálního porušení fyzikálně-chemických parametrů sedimentu (oproti testům s pórovou vodou nebo extrakty). Kontaktní testy jsou také méně časově i materiálově náročné, jelikož nevyžadují zdlouhavé extrakční procedury. Navíc jejich výsledky nemohou být negativně ovlivněny působením rozpouštědel. Vystihují tím lépe skutečný toxický potenciál sedimentů, jelikož je testovací organismus vystaven celkovému působení biodostupných škodlivých látek ve vzorku (organické/anorganické, rozpustné/nerozpustné, volatilní i perzistentní), zahrnují také účinky synergické, aditivní a antagonistické^[2] Kontaktní testy se tak přibližují reálnému prostředí.

Nevýhodou je, že sedimenty představují značně heterogenní prostředí, a proto je velmi obtížné zvolit adekvátní kontrolu (referenční materiál) k testovaným vzorkům. Těžko se také zajišťuje dostatečná uniformita a reprezentativnost vzorku. Některé vzorky rovněž mohou obsahovat vysoké koncentrace živin (např. fosfor), které mohou působit stimulačně na testované organismy (např. nárůst řas) a maskovat tak skutečnou toxicitu vzorku. I přes tyto nevýhody poskytuje kontaktní testování informace, které se blíží skutečné toxicitě sedimentů.^[3]

Druhy kontaktních testů

s řasami,
s korýši,
s hmyzem,
s měkkýši,
s rybami,
s baktériem.

Odkazy

Reference

↑ Rönnpagel, K., Lib, W., Ahlf, W. (1995): Microbial bioassays to assess the toxicity of solid associated contaminants. Ecotoxicology and Environmental Safety 31: 99-103.
↑ Kwan, K.K., Dutka, B.J. (1995): Comparative assessment of two solid-phase toxicity bioassays: The Direct Sediment Toxicity Testing Procedure (DSTTP) and the Microtox® Solid-Phase Test (SPT). Bull. Environ. Contam. Toxicol., 55: 338-346.
↑ ŠPLÍCHAL, Zbyněk. Kontaktní testy ekotoxicity sedimentů [online]. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, 2007 [cit. 2016-05-15]. Dostupné online. (česky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Enviwiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Rönnpagel, K., Lib, W., Ahlf, W. (1995): Microbial bioassays to assess the toxicity of solid associated contaminants. Ecotoxicology and Environmental Safety 31: 99-103.

[2] Kwan, K.K., Dutka, B.J. (1995): Comparative assessment of two solid-phase toxicity bioassays: The Direct Sediment Toxicity Testing Procedure (DSTTP) and the Microtox® Solid-Phase Test (SPT). Bull. Environ. Contam. Toxicol., 55: 338-346.

[3] ŠPLÍCHAL, Zbyněk. Kontaktní testy ekotoxicity sedimentů [online]. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, 2007 [cit. 2016-05-15]. Dostupné online. (česky)

[1]

[2]

[3]