Územní plánování/Úloha hlavních subjektů

Hlavními subjekty územního plánování jsou především úřady územního plánování, působící v roli pořizovatele územně plánovacích podkladů a dokumentací, což jsou krajské a vybrané městské (obecní) úřady a v nich konkrétně příslušné odbory územního plánování a stavební úřady s pravomocí umisťovat a povolovat stavby. Dále jsou to dotčené správní orgány, kterými jsou pro problematiku ochrany přírody a krajiny zejména orgány s působností v oblasti životního prostředí, zemědělství, lesního a vodního hospodářství, pro geologii a těžbu, odpadové hospodářství, ochrany ovzduší a hygieny a také orgány kultury, resp. památkové péče. Třetí velkou specifickou skupinou hlavních subjektů působících v územním plánování jsou samosprávy krajů, měst a obcí jako nositelé zodpovědnosti za harmonický vývoj v jimi spravovaném území. Čtvrtou důležitou množinou subjektů územního plánování jsou zpracovatelé územně plánovacích podkladů a dokumentací, tedy projektanti, dalšími jsou „hybatelé změn v území“, tedy především investoři a stavebníci a poslední z nich, ale nikoliv méně důležité jsou laická i odborná veřejnost a v ní i zájmová sdružení, nevládní neziskové organizace orientované na ochranu životního prostředí, přírody a krajiny. Co je důležité pro každý z těchto subjektů, mají-li vykonávat řádně své úlohy v subsystému územního plánování při ochraně přírody a krajiny?

Pořizovatelé a hlavní „uživatelé“ (pracovníci stavebních úřadů)

• mít kvalitní všeobecné vzdělání a přehled o vývoji v přírodních, společenských a technických vědách, v hospodářství a v politice, v kultuře. Ovládat dokonale český jazyk v mluvené i písemné formě a na „uživatelské úrovni“ alespoň ještě jeden cizí jazyk - buď (v pohraničí obzvlášť) sousedních zemí nebo některý ze světových jazyků, používaných v mezinárodních institucích (zejména EU).
• znát dobře spravované území, jeho hodnoty, vlastnosti a limity (teprve cca po 10 letech je úředník schopen vybavit si každé místo svého správního obvodu, kde má řešit nějaký územně plánovací nebo rozhodovací problém, aniž je musí znovu navštívit),
• znát dokonale účel, historii a současnou právní úpravu územního plánování, a to nejen „literu“, ale i „ducha“ zákona, a povšechně i předpisy související, zejména zákony o životním prostředí, o posuzování vlivů na životní prostředí, o ochraně vod, o ochraně ovzduší, o ochraně ZPF, lesní zákon, zákon o odpadech, o ochraně přírody a krajiny, zákona a navazujících předpisů o veřejném zdraví (a v tom i o ochraně proti hluku), horní zákon, zákon o ochraně památek, správní řád, oba zákony o povinném poskytování informací, atd.
• být si vědom toho, že zatímco ochranu soukromých a skupinových zájmů si je schopen v demokracii a tržní ekonomice s využitím svých práv a svobod chránit a prosazovat každý sám, k ochraně veřejných zájmů, a zájmů na ochraně přírody a krajiny zvlášť, je tu právě úřednictvo veřejné správy a v záležitostech územního plánování a stavebního řádu především on sám (příroda a krajina, ač živá, nemá v územním plánování ani řízení jiné zástupce, jiné „advokáty“, než úředníky státní správy!)
• průběžně dále celoživotně studovat svůj obor a přiměřeně i obory související, znát limity svého vzdělání a přizvávat odborníky na vše, co sám neumí - územní plánování je svrchovaně týmová práce,
• mít sociální i prostorovou představivost a schopnost na základě zkušenosti z praxe v území formulovat a průběžně korigovat určitou vizi žádoucího vývoje v území, která je základem všech zadání územně plánovacích podkladů, územně plánovací dokumentace a koncepčního pojetí důležitých územních rozhodnutí, (Neznám větší hřích proti účelu a dělbě kompetencí podle zákona, než když si „zadání“ územně plánovací dokumentace pořizovatel zadá u budoucího zhotovitele, namísto aby je formuloval ve spolupráci se samosprávou, dotčenými správními úřady a veřejností sám! Společenskou zakázku „co jsou problémy v území a jak je chci v území řešit“ by si neměl formulovat její budoucí zhotovitel!)
• být schopen empatie a korektní komunikace se zástupci ostatních skupin - subjektů územního plánování, nevnášet do úřední činnosti emoce a nebrat věcné spory a konflikty osobně (úřad se neuráží!),
• ohlásit příslušnému orgánu ochrany přírody a krajiny případné nálezy dosud neevidovaných chráněných částí přírody, ke kterým dojde při postupech podle stavebního zákona nebo v souvislosti s nimi (místní šetření, průzkumy apod.), konzultovat s ním další postup pro zajištění ochrany takového nálezu nástroji územního plánování, než o nich bude rozhodnuto podle zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění,
• plnit informační povinnosti, vyplývající ze stavebního zákona a z obou zákonů o svobodném přístupu k informacím,
• spolupůsobit s ostatními orgány veřejné správy a vzdělávacími institucemi při ekologické výchově, vzdělávání a osvětě obyvatel, jiných úředníků a nových zastupitelů či poslanců.

Dotčené správní orgány (vč. orgánů péče o životní prostředí, ochrany přírody a krajiny)

• znát dokonale spravované území, všechny zájmy a předměty ochrany podle speciálních zákonů ve své kompetenci, udržovat v ažuritě se stavem v území a s platnými právními předpisy informace o nich a podávat ve stavebním zákonu požadovaných lhůtách úplná věcná a odborně odůvodněná stanoviska, odpovídající obsahem příslušné kategorii územně plánovacích podkladů, územně plánovací dokumentace nebo územního řízení,
• respektovat ustanovení stavebního zákona, že v rámci svých kompetencí jsou ve stanovených lhůtách povinny poskytnout odborné podklady pro zpracování „územně-analytických podkladů“ a ověřit jejich správnost, úplnost a aktuálnost.
• respektovat ustanovení stavebního zákona o povinnosti poskytovat ve stanovené lhůtě úplná, zdůvodněná a o kompetence příslušného orgánu opřená stanoviska k zadání, konceptu a návrhu územně plánovací dokumentace a závazná stanoviska pro územní řízení, neboť nedodání stanoviska v požadované lhůtě se považuje ze zákona za souhlas bez podmínek, resp. k později uplatněným připomínkám nebude brán zřetel. Ve složitých případech s delší dobou na přípravu stanoviska si musí o příslušný orgán včas požádat o prodloužení lhůty z 30 na max. 60 dnů. Nesplnění může být sankcionováno nebo být důvodem k vymáhání náhrady za případné vzniklé škody.
• respektovat ustanovení stavebního zákona, že stanoviska a připomínky k územnímu plánu obce se nemohou vztahovat k věcem, které již byly rozhodnuty, příp. řešeny jako rozpor, při vydání „Zásad územního rozvoje kraje“,
• respektovat ustanovení stavebního zákona, že dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem v téže věci a nemůže je bez vážného důvodu měnit. To lze jen na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které prokazatelně nebylo možné uplatnit dříve, nebo vzhledem k jinému měřítku a podrobnosti projednávané záležitosti, než v jakých byla projednávána předtím.
• podávat příslušnému úřadu územního plánování podněty pro zpracování změn nebo nového územního plánu, ukáže-li se, že se změnily podmínky uplatňování jím sledovaných zájmů nebo podmínky v území,
• respektovat ustanovení zákona, že v řízeních spadajících do části čtvrté stavebního zákona (Stavební řád) se už nepřihlíží k závazným stanoviskům dotčených orgánů ve věcech, o kterých již bylo rozhodnuto ve vydaném regulačním plánu, v územním rozhodnutí nebo v územním opatření, (nejedná-li se o předchozí případ),
• neuplatňovat extrémní stanoviska, neumožňující dosažení kompromisu a všeobecně přijatelné ekonomicky reálné dohody, umožňuje-li to zákonná úprava a je-li možno případnou ekologickou újmu dostatečně kompenzovat v rámci řešení nebo je kompenzována jinak,
• nepovažovat člověka jako živočišný druh á priori za „škodnou“, kterou je z přírody a krajiny potřeba nejlépe zcela vypudit nebo omezovat nad míru potřebnou pro jejich ochranu (Člověk je také živočich, zasluhující přiměřené ochrany, neboť je to (vlastním přičiněním) ohrožený druh. Lidská sídla pak jsou jen specifickým druhem „hnízd“tohoto specifického živočišného druhu, s obdobným fungováním, to znamená nošením surovin, energie, vody a potravy do hnízda z okolní přírody a krajiny a vyhazováním výměšků a dalších odpadů z hnízd do ní zpět. Kdyby se člověk choval odpovědně ve vztazích k sobě navzájem a vůči přírodě,nebyly by s ním problémy).

Orgány samosprávy krajů, měst a obcí

• považovat územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentaci spolu s dokumenty programování sociálně ekonomického rozvoje za klíčové průřezové nástroje pro zajištění dlouhodobě udržitelného vývoje v území (s vyvážeností ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře této udržitelnosti) a věnovat jim odpovídající čas, pozornost a vážnost v náplni činnosti a jednání nad běžnou rutinní operativu v dílčích záležitostech,
• chápat kompetence zastupitelstva rozhodovat o pořízení, schvalovat zadání, pokyny k dokončení návrhu a návrhu územně plánovací dokumentace jako výzvu a jedinečnou příležitost pro uplatnění své samosprávné funkce a politické vůle k naplňování úlohy kvalitní ochrany veřejných zájmů občanské komunity na spravovaném území (nikoliv k prosazování soukromých a skupinových zájmů na úkor veřejných),
• plnit úlohu samosprávy, a to nejen pasivně povinnosti vyplývající pro orgány samosprávy ze zákona a předepsaného procedurálního minima, ale aktivně se podílet na formulování obsahu příslušných dokumentů a zprostředkovat dalšími formami účast veřejnosti na ovlivňování jejich věcného obsahu (veřejná zasedání, besedy, ankety, shromažďování a vyhodnocování relevantních podnětů a návrhů občanů, průzkumy veřejného mínění, referenda o strategicky důležitých otázkách rozvoje ap.).
• respektovat přírodu a krajinu jako živoucí subsystém, jehož biologická rozmanitost, ekologická stabilita a zdravý vývoj jsou pro občanskou komunitu spravovaného území stejně důležité, jako ekonomická prosperita a sociální smír, resp. soudržnost (kde je překročena únosná míra narušení životního prostředí a míra schopnosti regenerace přírody a krajiny, tam se dostavuje i narušení zdravých sociálních podmínek a vztahů a začíná i ekonomický rozvrat - viz SHP, Sokolovsko a Ostravsko - karvínsko v 80. letech 20. století).

Projektanti

• Celoživotně obnovovat a doplňovat svou kvalifikaci ve vlastním oboru a orientačně i v oborech souvisejících (na rozdíl např. od lékařů to bohužel zatím náš právní řád nevyžaduje), včetně ochrany životního prostředí a v tom i přírody a krajiny,
• respektovat související obory a pracovat týmově s přizváním všech potřebných odborných profesí pro kvalitní zvládnutí úkolů („vše, co sám dokonale neumím, zadám a zaplatím tomu, kdo to umí a nepokusím se suplovat vlastní amatérskou prací“),
• vyhodnocování vlivů navrhovaných řešení na udržitelnost rozvoje řešeného území, na životní prostředí a v tom na přírodu a krajinu považovat za samozřejmou a průběžnou součást práce na územně plánovací dokumentaci (zejména preferovat metodu „ex ante“ před metodou „ex post“ hodnocení vlivů na ŽP),
• respektovat účel, podstatu a smysl disciplíny územního plánování nejen v jejím technickém, ale i sociálně - ekonomickém a environmentálním rozměru a nejen v rámci současně platné legislativní úpravy, ale i v historickém a kulturním kontextu,
• vyžadovat od pořizovatele důsledně úplné podklady a informace, ovlivňující vývoj v území a příslib operativní průběžné součinnosti jako podmínku přijetí zakázky,
• při prezentaci územně plánovací dokumentace a dalších veřejných vystoupeních přizpůsobit způsob vyjadřování a slovník složení posluchačů (jinak mluvit a používat odborné výrazy na shromáždění odborníků, jinak před obecným publikem - veřejností),
• mít rád lidi a být vnímavý k jejich potřebám (schopnost empatie), přemýšlet bez předsudků nejen o tom, „co“ říkají, ale snažit se pochopit i „proč“ to říkají, snažit se pochopit širší kontext jejich jednání a použitelnost takových poznatků pro vlastní práci („Co z toho vyplývá pro nás bratislavské Židy“, jak říkával můj někdejší šéf),
• mít rád přírodu a krajinu a současně k ní mít respekt jako k základní podmínce spokojené lidské existence, jako ke zdroji pro uspokojování nejzákladnějších lidských potřeb, jako k součásti našeho hmotného i kulturního dědictví, které si nesmíme zničit ani ochudit.

Investoři a stavebníci

• chovat se „osvíceně“ a dát si poradit od úřadů a odborníků, jaké jsou optimální cesty k realizaci jejich potřeb a záměrů, a to jak co do umístění v území, tak jejich ztvárnění co do funkce a použitých technologií, prostorového uspořádání a vzhledu, (to vše dříve, než začnou pro svůj záměr kupovat pozemky!),
• zapomenout na falešně deklarovanou „zásadu“ zastánců svobodného trhu bez přívlastků, že „na svém pozemku nebo ve svém domě si mohu dělat co chci“, nebo „jsou to moje peníze a nikdo mi nebude přikazovat, do čeho je vložím, resp. co si za ně pořídím“. Ústava a zákony (zejména o životním prostředí, o ochraně přírody a krajiny, ovzduší, vod, ZPF, o IPPC, lesní, horní a stavební zákon) jasně stanovují mantinely omezující tento „svobodný rozlet“ ve veřejném zájmu,
• z vlastní vnitřní potřeby respektovat krajinný ráz a urbánní kontext při realizaci svého záměru jako podmínku harmonie s přírodou a krajinou, ale i se sousedy a veřejnou správou, což je důležitým předpokladem i vlastní budoucí spokojenosti v území.

Veřejnost (vč. nevládních neziskových organizací působících v ochraně přírody a krajiny)

• Respektovat účel a možnosti discipliny územního plánování a rozlišovat možnosti jejích jednotlivých nástrojů (nemyslet si, že je lékem na řešení všech problémů v území vč. těch, které jsou v kompetencích jiných orgánů veřejné správy nebo subjektů mimo ni),
• zajímat se aktivně o dění v obci a v kraji, číst úřední tabule orgánů obecní a krajské samosprávy a státní správy nebo elektronické úřední desky úřadů, zejména MMR a MŽP a v něm především informační systém EIA a SEA, kde jsou v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění, povinně zveřejňovány údaje o všech aktuálně zpracovávaných a z hlediska dopadů na životní prostředí a veřejné zdraví hodnocených záměrech, koncepcích i územních plánech,
• zúčastňovat se veřejných projednání zadání, konceptů a návrhů územně plánovací dokumentace a podávat k nim v požadovaných lhůtách relevantní a zdůvodněné podněty, námitky nebo připomínky s vědomím, že pozdě uplatněné nebo k věci nesměřující nebudou brány v úvahu,
• kontrolovat dodržování schválených územně plánovacích dokumentací při územních řízeních a v další činnosti stavebních úřadů, upozorňovat včas na závady v jejich postupech a důsledně se domáhat nápravy.