Coasův teorém

Ronald Harry Coase

Autorem Coasova teorému je Ronald Harry Coase, který se narodil 29. 12. 1910 v Londýně.

1991 získal Nobelovu cenu za ekonomii - za objev a objasnění významu transakčních nákladů a vlastnických práv pro fungování hospodářství

Profesor ekonomie na University of Chicago, University of Liverpool, Buffalo, Virginia,...

Zakladatel International Society for New Institutional Economics (1996 - 1997)

Výzkumný poradce v Institutu Ronalda Coaseho[1]

2 předpoklady Coasova teorému

1) dobře vymezená a chráněná vlastnická práva

2) nulové transakční náklady

Za dodržení těchto dvou předpokladů pak soukromá vyjednávání vedou k efektivnímu řešení, a to nezávisle na tom, jaké je původní vymezení vlastnický práv.

Situaci, kdy neexistují transakční náklady, a tedy situaci zjevně nerealistickou, zavedl Coase do ekonomie v článku "The Theory of the firm". Ukazuje důležitost transakčních nákladů jak v reálném světě, tak i v ekonomické analýze.[1]

Základ Coasova teorému a klíčový prvek analýzy

Nezbytná otázka: "Je ekonomický subjekt zodpovědný za škodu či nikoliv?" Bez stanovení původních závazkových práv není totiž možné, aby na trhu došlo k jejich transferu a rekombinaci. Konečný výsledek (maximalizující hodnotu produkce)je nezávislý na rozdělení práv právě za předpokladu, že cenový systém funguje bez nákladů.[1]

Obě strany jsou zároveň poškozené nebo poškozované. Škody budou páchány vždy! Není tedy podstatné, zda bude povoleno je páchat nebo ne. Podstatné je, komu bude povoleno škody páchat a jaké to bude mít následky na ekonomiku.[1]

Analýza - pěstitel obilí a chovatel dobytka

Roční náklady na oplocení pozemku: 9 USD

Chovatel dobytka: navýší své stádo jen v případě, že výnosy z něj budou vyšší, než náklady na jeho chov + další náklady (škody napáchané na sousedním pozemku, za které je chovatel zodpovědný). Zvýší stádo ze 2 na 3 kusy jen v případě, že mu zůstane na uhrazení škody čistý výnos z dodatečného kusu vyšší než 3USD. Výnos z dodatečného vstupu vyšší než 4USD = rozšíření stáda + postavení a správa plotu (je to pro něj levnější, než platit náklady majiteli vedlejšího pozemku). Bude tedy možno mít stádo o 5 kusech dobytka, kdy nevznikají žádné škody na vedlejším poli a chovatel maximalizuje své výnosy ve výši 13,5USD.

Případ kdy se vyplatí provést vyjednávání tak, aby výsledkem bylo menší množství pěstovaného obilí:

Celkový výnos pěstování obilí = 12USD

Náklady jsou 10USD

Čistý výnos pak tedy činní 2USD

První kus dobytka způsobí škodu ve výši 1USD, v takovém případě je výnos pěstitele 12USD, neboť 11USD utrží na trhu a 1USD dostane od majitele dobytka jako kompenzaci.

Druhým kusem dobytka se celková škoda zvýšší na 3USD. Pokud by pěstitel dál pokračoval v pěstování obilí, pak jeho výnos by byl stále 12USD. Dohodou však mohou mít obě strany více. Chovatel může pěstiteli nabídnout, že za ponechání půdy ladem mu nabídne víc než 2USD, ale méně než 3USD, které tvoří celkovou škodu dvou dobytčat, oba na této dohodě vydělají.

Sám Coase uzavírá analýzu následovně:

"Myslím si, že je již zřejmé, že v situaci, kdy chovatel dobytka je odpovědný za škodu způsobenou stádem, a za předpokladu, že cenový systém funguje hladce, bude snížení produkce na jiném místě v ekonomice způsobené růstem stáda brána v úvahu při nákladové analýze zvětšení stáda. Tyto dodatečné náklady budou poměřovány s dodatečnými příjmy za prodej masa a za předpokladu dokonalé konkurence v chovatelském průmyslu bude alokce zdrojů v chovatelství optimální."[1]

Opačný případ:

Chovatel dobytka není odpovědný za škodu (nebude tedy stavět plot) a alokace zdrojů bude stejná jako v předchozím případě. V případě, že pak není odpovědný za škody a bude chtít chovat maximální počet kusů, pak pěstitel může nabídnout až 5USD za snížení počtu kusů ve stadu o 1ks, což je více než mezní výnosy dodatečného kusu,a proto bude výhodné na tuto dohodu přistoupit. Ovšem v případě dalšího snížení je hodnota zničeného obilí nižší než hodnota masa z dodatečného dobytčete a proto se vyjednávání zastaví (právě na 4 kusech dobytka). V případě možnosti vystavit plot za roční náklady 9USD je to opět stejné, pěstitel získá 15USD a nebude trpět žádnými nájezdy dobytčat. Chovatel si pak může ponechat všechen dobytek.[1],[3]

Nenulové transakční náklady

V případě nenulových transakčních nákladů pak narozdíl od Coasova teorému sám Coase uvádí, že původní alokace práv bude mít vliv na celkovou hodnotu produkce - jedno uspořádání práv může přinést větší hodnotu produkce, než kterékoli ostatní uspořádání. Pokud uspořádání není dosaženo samotným právním systémem, tak náklady na jeho dosažení prostřednictví výměny a kombinování jednotlivých práv na trhu muhou být na tolik velké, že toto optimální spořádání, které by přineslo vyšší hodnotu produkce, nemusí být nikdy dosaženo.[2]

Coasův teorém a tržní selhání

Externality

"Zásadně změnil názor ekonomů na externality. Ukazuje totiž, že výskyt externalit ve skutečnosti není příznakem tržního selhání, nýbrž špatně vymezených nebo nedostatečně chráněných vlastnických práv. Jsou - li vlastnická práva dobře vymezena a chráněna, externality nevznikají."[1]

Vlastnická práva definují původce externality i subjekt, na který její účinky dopadají. Nízké náklady na vyjednávání navíc zajišťují, aby původce externality byl přinucen hradit náklady s ní spojedné. Tyto dva předpoklady zabraňují vzniku externalit při výrobě a zároveň zajišťují efektivní alokaci statků.[4]

Asymetrické informace

Coase asymetrické informace považuje za důsledek transakčních nákladů, kam patří i náklady právě na získávání informací. Existence asymetrických informací a Coasova teorému se tedy nevylučuje.[1]

Veřejné statky

Nejsou -li jasně definován uživatelská práva a neexistuje možnost vyloučení z užívání, pak obchod s právy nemá smysl. COasův teorém není možné využít.[1]

Monopol

Pokud je na jedné nebo obou stranách málo subjektů, pak je vyjednávání rychlé a velmi málo nákladné. [1]

Interpretace Coasova teorému

1) z pohledu svobodné směny - nejobvyklejší pojetí Coasova teorému

"Svobodná směna zdrojů má tendenci vést k takové produkci jejíž hodnota je nejvýšší možná" (Pareto-optimální alokace zdrojů). Věta, která generalizuje směny zdrojů na směnu práv k těmto zdrojům. Původní alokace práv pak dle tohoto pojetí nemá vliv na efektivnost ekonomického systému právě pokud tato práva mohou být volně směnována.

2) z pohledu transakčních nákladů

"Původní alokace práv nemá vliv na efektivnost ekonomického systému pokud jsou transakční náklady nulové (v reálném světě minimalizované transakční náklady)"

3) z pohledu tržních selhání - zcestné uvažování moderních ekonomů

"Původní alokace práv némá vliv na efektivnost ekonomického systému pokud tato práva mouhou být směnována v prostředí dokonalé konkurence." [1]

Coase sám nikdy nebyl s termínem "Coasův teorém" spokojen a považoval jej za zavádějicí, neboť to co provedl bylo stanovení podmínek za jakých je tradiční teorém směny operativní.[2]

Literatura

[1] Ing. Mgr. Zajíček Miroslav, MA, Ing. Karel Zeman, CSc.: Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase, Oeconomica, Praha, 2007, ISBN 978-80-245-1261-7

[2] Coase, Ronald H.: The firm, the market and the law, The University of Chicago Press, USA, 1990, ISBN 0-226-11101-6

[3] Holman, Robert: Mikroekonomie, Středně pokročilý kurz, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 2002, ISBN 80-7179-737-5

[4] Macáková, Libuše: Mikroekonomie, Základní kurs, Melandrium, Slaný, 2007, ISBN 978-80-86175-56-0

Reference

The Ronald Coase Institut: About Ronald Coase, staženo 12.4. 2010, dostupný z internetu: http://www.coase.org/aboutronaldcoase.htm