Hlavní rysy globalizace
Hlavní znaky globalizace
Globalizace je spontánní, neřízený proces stále intenzivnější integrace zemí světa v jediném ekonomickém systému. To je zřejmě jediné kritérium, na kterém se shodnou teoretici zabývající se tímto jevem, aniž by se tím vzdávali možnosti do pojmu zahrnout celé sady dalších sociálních, politických, kulturních, sociálně psychologických atd. vztahů s globalizací souvisejících. Mezinárodní měnový fond (IMF) proto příznačně defi nuje globalizaci jako rostoucí ekonomickou vzájemnou závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií. Tato charakteristika ovšem pomíjí klíčovou důležitost komunikací, především internetu a masmédií, zejména televize. Právě nepřetržitý proud informací vede k zrychlení všech společenských procesů, k transformaci času a prostoru. Vzdálené skutečnosti, ať ekonomické či jiné ovlivňují stále intenzivněji životy obyvatel zemí zejména přímo vtažených do globalizačních procesů.
Hlavními znaky jsou:
- Nebývalý růst objemu mezinárodně obchodovatelného zboží a služeb spojený se stálým procesem liberalizace obchodu. Stále větší počet zemí je vtahován do toho procesu vzájemné výměny zboží.
- Významné změny nastaly v geografickém rozmístění zemí a ve struktuře produktů podílejících se na mezinárodním obchodu. Bývalé rozvojové země zvýšily svůj podíl na mezinárodním obchodu, podíl výrobků na jejich exportech se v posledních letech zvýšil ze 47 na 83 %.
- Ještě rychlejší byl růst objemu, rychlosti a komplexity finančních a přímých investičních toků, které opět zahrnuly rozvojové země a vedly k jejich větší integraci do globální ekonomiky.
Průvodním jevem byly změny ve struktuře výroby a služeb. To platí zejména o odklonu od výroby zboží a poskytování některých služeb v ekonomikách zemí OECD, zatímco výroba zboží rostla v rozvojových zemích. Docházelo zároveň k fragmentaci výrobního procesu, který umožnil lepší zhodnocování kapitálu optimalizací využívání jak speciálních výrobních zkušeností v různých zemích, a tedy odborné zdatnosti pracovní síly, tak jiných komparativních výhod, zejména nižších mzdových nákladů.
Globalizační proces iniciovalo několik okolností. Základní impulz představovalo uvolnění vazby národních měn na dolar, k němuž došlo v letech 1971–1973. Do té doby, na základě Brettonwoodských dohod z roku 1944, existoval systém pevných směnných kurzů nejdůležitějších světových měn, vázaných na americký dolar. Důsledkem uvolnění této vazby byl přechod k systému tzv. volně plovoucích kurzů, který platí dosud. To spolu s ropnou krizí v r. 1973 vedlo ke vzniku mezinárodních firem a k jejich expanzi na nové trhy a za novými výrobními možnostmi, zejména v rozvojových zemích s cílem snadněji maximalizovat zisk a akumulovat kapitál. Uvolnění kontroly nad přesuny kapitálu, možnosti využívat zmíněné komparativní výhody především v rozvojových zemích vedly k vzniku stále většího počtu nadnárodních společností (NNS).
Další znaky globalizace
- Značný růst objemu mezinárodně obchodovaného zboží a služeb, spojený s procesem liberalizace obchodu. Většina výroby i služeb byla až donedávna organizována a integrována uvnitř států. Od konce 2. světové války, a zejména pak od 80. let 20. století, vedla rozsáhlá internacionalizace vlastnictví a řízení velkých firem k narůstající vzájemné propojenosti a integraci produkce zboží a služeb na nadnárodní úrovni. Vůdčími aktéry globalizace jsou nadnárodní společnosti (NNS).
- Proměny státnosti a států jako důsledek globalizačních procesů - globalizace vedla ke změně orientace státní politiky, která se nyní orientuje na liberálně tržní ekonomiku Státy se vzdávají některých svých funkcí NNS přesunují své aktivity do zemí, které nabízí výhodné podmínky (daňové prázdniny, levnou pracovní sílu, benevolentní přístup k ochraně ŽP.
- Státy a jejich stabilita jsou závislé na pohybech na světových finančních trzích.
- Omezení suverenity – prakticky žádný stát se není schopen sám ubránit v případě napadení (atomová bomba) a ekologické problémy – všechny státy musí spolupracovat.
- Zvětšují se rozdíly mezi bohatými a chudými státy (OECD vs. rozvojové státy).
- Vznikají nacionalistické tendence.
- Bývalé rozvojové země zvyšují svůj podíl na obchodu, roste jejich integrace do globální ekonomiky.
- Průvodním jevem jsou změny ve struktuře výroby a služeb.
Modernizace
Modernizace je jedním z ústředních hesel současné politiky a mediálního diskursu. Nyní probíhá druhá velká vlna modernizačního úsilí, které je ovšem ve všech podstatných ohledech přímým protikladem předchozí, předválečné vlny. Postupná ekonomizace jednotlivých oblastí života společnosti má za důsledek nový pohled na povahu globalizace.
Zdroje
- Keller, J. (2007) Teorie modernizace. Praha: SLON. ISBN: 978-80-86429-66-3.
- Mezřický, V. Národní stát a globalizace. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 73-84. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.