Půdy na Zemi

Struktura povrchu Země

Souš zabírá celkem 148 mil. km², z toho cca

58 mil. km² jsou nenarušené přírodní ekosystémy,
40 mil. km² ostatní neobydlená území,
5 mil. km² zastavěná plocha,
45 mil. km² zemědělská půda.

Vznik a složení půdy

Z geologického hlediska je půda zvětralá část zemské kůry, která je domovem pro bakterie, organismy, rostliny. Vzniká v průběhu pedogeneze za působení vnějších faktorů a času a je produktem přeměn minerálních a organických látek. Je nejen zdrojem živin, ale i zdrojem vody, člověk z ní čerpá nerostné suroviny, které pak dále využívá a zpracovává. Složení a kvalita půdy proto tedy určuje, jak lze půdu využít, co lze pěstovat a chovat, jestli je vhodná pro výstavbu budov atd.

Vznik půdy

Základním procesem je zvětrávání svrchní vrstvy matečné horniny. Na procesu vzniku půd se podílejí:

abiogenní procesy
biogenní procesy

Složení půdy

Základní charakteristiky, které lze u půdy určit, jsou složení (jílovité půdy, silty, písky; význam pro kvalitu půdy má i obsah vody a vzduchu), mocnost a kyselost.

Velikost půdních částic a především propustnost půdy je důležitá například vzhledem k pěstování rostlin. Půdy, které jsou složeny z velkých částic, nejsou schopné vodu udržet – to může být příčinou sucha a omezení výskytu vegetace v těchto místech. Naopak v oblastech, kde půdy vodu zadržují až příliš, mohou být povodně (dešťová voda se nevsakuje, stéká po povrchu) či vznikají mokřiny. Pro další využití těchto půd je nutné vysoušení, stavba hrází atd.

edafon (živá složka)
částečně rozložená těla organizmů tvoří humus
neživá složka - minerální látky vzniklé jednak rozkladem organické hmoty, jednak zvětráváním podloží
nejdůležitějšími prvky jsou C, N, P, K, Mg, S

Využívání půdy

Zemědělství

Kromě kvalitní produkce znamená udržitelnost zemědělství samozřejmě nepoškozovat základnu přírodních zdrojů, kterých využívá nebo které rozhodujícím způsobem ovlivňuje. Jde v prvé řadě o půdu a o její ochranu před erozí, zejména vodní, a před dalšími škodlivými vlivy. Stejně významná je péče o vodu, zejména o její zadržení v krajině pro období sucha.

Tisíce let dlouhá tradice zemědělství spočívala na zásadě našich předků, kteří se snažili předat svým potomkům půdu vždy v lepším stavu, než ji sami zdědili. Vliv hospodaření na půdu je různoprodý; často s sebou nese procesy degradace půdy:

eroze (špatné agrotechnické zásahy)
dezertifikace (např. po spásání, dlouhodobým suchem, v důsledku minulé praxe drenážování pozemků – absurdně nazývaného melioracemi neboli zlepšením)
podmáčení (přirozeně i důsledkem zavlažování)
zasolení (zavlažováním)
chemická kontaminace (těžké kovy, PCB, hnojiva, ropné produkty)
okyselení (kyselé deště)
zhutňování (mechanizovaným zemědělstvím)
zábor (např. rozptýlenou zástavbou, komunikacemi

Na druhé straně však moderní světové zemědělství prastaré tradice opustilo a díky tomu až dosud drží krok s obrovskou populační explozí a v zásadě dokáže uživit nesmírně rychle rostoucí lidstvo. Rostou však obavy o budoucnost, o to, zda tento úspěch je skutečně trvale udržitelný, zda nehrozí vážný kolaps ve světovém měřítku. Znepokojení vzbuzují především předpovědi dalšího růstu počtu lidí na Zemi, který už překonal hranici šesti miliard.

Struktura využívání půd

45 mil. km² zemědělsky obhospodařováno, z toho:
- 15 mil. km² intenzivně,
- 30 mil. km² pastviny, louky, nepravidelně obhospodařované plochy

Témata

Zdroje

Byly použity materiály ze zdroje: Pitner, T.: Environmentaliatika. FI, MU Brno.
Pavel Mentlík: Stručný úvod do pedologie a pedografie pro geografy, skriptum, Katedra geografie Západočeské univerzity v Plzni. http://www.pef.zcu.cz/pef/kge/vyuka/pudy_uvod.pdf
Vladimír Herber: Fyzická geografie České republiky, Sekce věd o Zemi Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. http://www.herber.kvalitne.cz/FG_CR/