Trofická struktura
Definice: Organizace společenstva charakteristická tokem energie jeho různými trofickými úrovněmi.[1]
Trofická struktura popisuje způsob, jakým organismy spotřebovávají zdroje živin a ilustruje jí sítí pohybu energie uvnitř [ekosystému]. Druhové bohatství na Zemi dalo vzniknout mnoha způsobům získávání živin a energie z prostředí stejně jako potravních vztahů mezi organismy. Podle svých potravních návyků jsou organismy členěny do trofických stupňů - na sebe navazujících úrovní konzumentů, kteří se živí předchozími články potravního řetězce a sami slouží za potravu článkům následujícím. Z každé trofické úrovně odchází část biomasy do detritového potravního řetězce (odumřelá rostlinná [biomasa], zbytky kořisti, exkrementy) Každý typ ekosystému je protkán různorodými potravními řetězci (některé mají pouze 2 články, obvykle 4-5, někdy i 8 článků), které se navíc často vzájemně protkávají a vytvářejí tak komplexní potravní síť daného ekosystému. Je možné sledovat tok energie těmito řetězci a cykly živin.
Základní trofické stupně (úrovně) jsou tyto:
Model trofické struktury
Základním modelem trofických stupňů (úrovní) je systém pastevní. Energie ze Slunce (s cca 0.1% účinností) je využita http://cs.wikipedia.org/wiki/Autotrofn%C3%AD_organismus autotrofními fotosyntetizujícími organismy, neboli [primárními producenty] a asimilována do jejich biomasy. Následně jsou zelené rostliny konzumovány býložravci - primárními konzumenty, kteří část získané energie (v řádu jednotek %) uloží do svých těl - [produkce sekundární]. Herbivorní heterotrofní organismy se stávají kořistí masožravců (účinnost 10 - 20%) - sekundárních konzumentů. Degradaci odumřelé biomasy a dalších organických zbytků zajišťuje systém rozkladný, který vrací živiny zpět do prostředí a umožňuje proimárním producentům jejich opětovné využití. Tím se koloběh uzavírá. Pochopitelně v přírodním prostředí je tento zjednodušený systém spíše vyjímkou. Vztahy mezi organismy jsou složitější, trofických stupňů bývá více, mohou v nich figurovat omnivoři (všežravci), parazité atd. V některých modelech dokonce nejsou na počátku trofické pyramidy fotosyntetické organismy, ale mrtvá organická hmota ze suchozemského prostředí jako v případě malých vodních toků nebo jako u bentických společenstev hlubokých moří, kam organická hmota klesne z vrchní fotické zóny
*Primární producent (organismy autotrofní – tzn. schopné fotosyntézy, zelené rostliny)
- Primární konzument (organismy heterotrofní herbivorní - býložravci)
- Sekundární konzument (organismy heterotrofní karnivorní - masožravci)
Potravní (trofická) pyramida[2] 
Přibližně 10% obsahu energie je předáno do další trofické úrovně, což limituje počet trofických stupňů, resp. článků v potravním řetězci.
Poměr produkce biomasy v následující trofické úrovni k biomase předchozí trofické úrovně se nazývá produkční účinnost. Roste od autotrofů (uloží do svých těl 0,1% přijaté sluneční energie) přes herbivory (několik málo % energie obsažené v potravě) až po karnivory (10 – 20% účinnost)[3]
Témata
Zdroje
- ↑ Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997
- ↑ http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm
- ↑ www2.zf.jcu.cz/public/projects/agro/studijni-materialy/Sylabus_EKOL_2/EkologieII_3.doc
Odkazy
Externí odkazy
http://apendix.bf.jcu.cz/Dolezal/vyuka/ekologie/ekologie.htm http://en.wikipedia.org/wiki/Trophic_level http://www.palaeos.org/Trophic_structure http://www.deer.rr.ualberta.ca/library/guild/trophic_structure.htm http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Lindeman
Literatura
Begon, M., Harper, J.L., Townsend, C.R.:"EKOLOGIE:jedinci, populace, společenstva", Univerzita Palackého v Olomouci, 1997