• je přechodná zóna mezi dvěma a více různými společenstvy / biotopy / ekosystémy.
  • je to plocha ekologického napětí, ve které jeden typ vegetace postupně nahrazuje jiný [1].
  • je zde obyčejně vyšší počet druhů , neboť jsou zde často druhy obou hraničních společenstev a navíc zvláštní druhy charakteristické pro přechodnou zónu - tzv.druhy okrajů (edge effect)[2] [3].
  • Termín "ekoton" pochází z tvůrčí dílny amerického ekologa F.E.Clementse (1905 a 1907, resp.1936-viz lieratura-pozn.aut.)[4].

Hranice mezi společenstvy je dobře patrná při výrazné dominanci některého druhu. Jeho náhlou nepřítomnost můžeme registrovat jako hranici dvou společenstev (jehličnatý, listnatý les; louka, les atd.).

Hranice mezi společenstvy mohou být

  • ostré
  • difuzní
  • mozaikové

K ostrým hranicím mezi společenstvy dochází tam, kde se velmi rychle mění fyzikální prostředí na malé ploše (například při přechodu ze souše do vody, severní a jižní svahy). Mnoho ostrých hranic bylo v přírodě vytvořeno člověkem. Naproti tomu hranice mezi tajgou a tundrou vytváří v pásu několika set kilometrů mozaiku ostrých přechodů mezi oběma formacemi tak, jak se původně souvislý les postupně směrem na sever rozpadá a vytváří pouze ostrůvky mezi porosty patřícími již k tundře (viz obrázek)(Pivnička, 1984, s.126, upraveno autorem).

Stupeň kontrastu může u ekotonu spočívat např. v morfologii terénu, v odlišnosti geologického podloží, anebo v sukcesním stáří sousedících ploch. Zdá se, že čím větší kontrast v sukcesní zralosti, tím potenciálně větší škála druhů se v ekotonu může vyskytovat – tím větší druhová divrzita je potenciálně možná. Biodiverzita byla studována zejména v silně zkulturněných krajinách Severní Ameriky a Evropy (Anglie, Francie, aj.) na modelových liniích živých plotů, větrolamů, remízků apod. Bylo zjištěno kolem 500-600 druhů cévnatých rostlin vázaných na tyto útvary. Prakticky žádné rostliny zde nejsou limitovány – vyskytují se v nich skupiny druhů otevřené krajiny, ale i druhů lesního interiéru a mnohé z nich jsou druhy lesních okrajů(Kovář, 2008, s.31).

Dynamika ekotonů

  • Efekt bariéry = ekoton odkloní nebo blokuje pohyb tzv. vektorů (větru nebo vody, jež transportují hmotu – např.prašné částice nebo semena rostlin. Stupeň, v jakém takto ekoton funguje, lze vyjádřit pomocí propustnosti (permeability) a může sloužit jako míra, pomocí níž lze nazírat na ekotonem ohraničenou plochu jako otevřený nebo uzavřený systém.
  • Mezi měřitelné vegetační parametry , jež ovlivňují propustnost ekotonu patří:výška porostu, biomasa, pokryvnost (zápoj), vertikální struktura a denzita.
  • Faktory, které určují povahu ekotonů, jsou zejména klimatické a edafické. Makroklima se svými fluktuacemi může způsobit např.vyhynutí některých druhů při extrémním průběhu zimy. Mikroklima může zvýhodnit vyklíčení určitých diaspor, které by normálně v krajině neměly šanci (např. pod skalní clonou). Edafické faktory jsou zpravidla výrazem prostorové a časové distribuce klíčových zdrojů (živiny, voda) a určují uspořádání vegetace a tím i transformaci energie do primární produkce (pásmovitost vegetace kolem rybníka)(Kovář, 2008, s.31-32).


Zdroje

  1. WALTER, Heinrich. Vegetation of the earth nad ecological systems of the geo-biosphere. Springer-Verlag, New York, 1979. ISBN 0-387-90404-2.
  2. KOVÁŘ, Pavel. Ekosystémová a krajinná ekologie. Textové teze. Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1507-3
  3. PIVNIČKA, Karel. Ekologie. Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 17-232-84
  4. JENÍK, Jan. Ekoton a ekoklina: dva sporné pojmy v ekologii. In Ecology (CSFR), Vol.11, No.3, 243-250, 1992


Související stránky

Externí odkazy

Literatura

  • KOVÁŘ P. (1992): Ecotones in agricultural landscape. Ecology (CSFR). Vol.11, 251-258.
  • RAMBOUSKOVÁ H., KOVÁŘ P. et BOHÁČ J. (1990): Rozmanitost krajiny, životní strategie, ekotony. Vesmír, 69(10): 578-583.
  • HANSEN A.J. et DI CASTRI F. (1992): Landscape boundaries. Consequences for biotic diversity and ecological flows. Springer-Verlag, New York.
  • FORMAN R.T.T. (1983): An ecology of the landscape. Bioscience, 33: 535
  • CLEMENTS F.E. (1905): Research methods in ecology. Lincoln.
  • CLEMENTS F.E. (1907): Plant physiology and ecology. New York.
  • CLEMENTS F.E. (1936): Nature and structure of the climax. Journal Ecology, Vol.25, 253-284
  1. WALTER, Heinrich. Vegetation of the earth nad ecological systems of the geo-biosphere. Springer-Verlag, New York, 1979. ISBN 0-387-90404-2
  2. KOVÁŘ, Pavel. Ekosystémová a krajinná ekologie. Textové teze. Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1507-3
  3. PIVNIČKA, Karel. Ekologie. Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 17-232-84
  4. JENÍK, Jan. Ekoton a ekoklina: dva sporné pojmy v ekologii. In Ecology (CSFR), Vol.11, No.3, 243-250, 1992