Ekologie a katolická církev

Úvod

Náboženské instituce jako je katolická církev většinou stojí v pozici obhájce etických norem ve společnosti. Je tomu tak v případě interrupce, eutanazie či trestu smrti.
Problémy životního prostředí a jeho ochrany však dlouho z pozice církve reflektovány nebyly a v mnohém stále nejsou. Na půdě církve a v teologii můžeme snahy o reflexi ekologické
problematiky sledovat teprve zhruba posledních deset let. Velmi inspirativní myšlenky o životním prostředí a vztahu člověka k němu se zrodily především v rámci teologie.
Odezvy však přichází v různých podobách i z Vatikánu. Stanovisko Vatikánu je přitom velmi podstatné, jelikož představuje direktivum nebo alespoň inspiraci pro věřící po celém světě.

Bible a životní prostředí

V bibli se píše: "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: 'Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Podmaňte ji a panujte nad mořkými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe'." (Gn:1,27-28) Toto čteme na samém začátku Starého zákona, kde se pojednává o stvoření člověka jakožto pána nad ostatním tvorstvem. Dále se píše, že rostliny a zvířata mají sloužit jako potrava pro člověka a ještě, že žádné ze stvořených zvířat není člověku rovné. Tento popis stvoření a jiné pasáže jemu podobné v minulosti vedly k velké misinterpretaci křesťanského pojetí vztahu lidí ke zvířatům a životnímu prostředí. Takový výklad mýtu o stvoření byl navíc podpořen křesťanskou vírou v to, že Bůh do budoucna nepočítá se světem fyzického stvoření, neboť na pravé křesťany čeká život nebeský (viz Zj:10). Na druhou stranu však ve Starém zákoně nalezneme i druhou pasáž o stvoření člověka, stojící hned za tou první, ovšem s poněkud jiným náladěním. Dočítáme se tu totiž, že člověk byl stvořen jako "prach ze země" (Gn:2,7), že byl stvořen z pouhé Boží lásky, ale že sám je to slabý tvor. V tomto druhém vysvětlení stvoření tedy člověk již nevystupuje jako vládce nad přírodou, ale jako bytost závislá na vůli Boha, jako každý jiný tvor. Jan Sokol ve své stati ve sborníku Demokracie a ústavnost hovoří o tomto ponechání dvou kontradiktorických příběhů stvoření vedle sebe jako o velké odvaze starozákonních učenců, jako o přístupu, který je pluralitní a tím podnětný. Právě mnohé dvojznačnosti v bibli, včetně této nejzásadnější (jde tu o charakteristiku člověka v jeho celkovosti), považuje Sokol za důvod, proč je bible stále tak živou knihou. Dále pak ve Starém i _Novém zákoně nalezneme mnohé příklady, které navazují na myšlenku, že člověk je nejvyšším z tvorů, ale uchovávají v sobě i jeho druhou podstatu. Člověk je v pozici toho, kdo má soucítit s ostatním stvořením, kdo se má starat o ostatní stvoření, má být jeho ochráncem: "Spravedlivý cítí i se svým dobytkem." (Př 12:10) "Nebudeš netečně přihlížet, jak na cestě klesl osel tvého bratra nebo jeho býk. Pozdvihneš jej spolu s ním." (Dt:22,4) "Když přijdeš cestou na ptačí hnízdo s holátky nebo s vejci, s matkou sedící na holátkách nebo na vejcích na nějakém stromě nebo na zemi, nevezmeš matku od mláďat." (Dt: 22,6) Jedním z velkých praktiků soucitného přístupu k přírodě byl František z Assisi. Sv. František chápal celou přírodu jako Boží stvoření. Slunce, měsíc, ptáky na stromech i stromy nazýval bratry a sestrami a skrze ně vzdával své díky Bohu. Ve známé modlitbě mluví o bratru slunci, sestře luně, o bratru větru, sestře vodě a také o matce Zemi, "která nás živí a slouží nám a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu." To všechno považoval za důkaz Boží lásky a skrze to všechno chtěl Boha chválit. Dnes stále fungují řádové komunity, u nás např. františkáni či kapucíni, které vykovávají řeholní život v duchu Františkova "bratrského společenství se všemi tvory" (viz např. http://www.kapucini.cz/).

Ekologické tendence v teologii

Ekoteologie či ekologická teologie nebo dokonce teologická ekologie, jak jsou tyto nové směry nazývány, vycházejí z takového pojetí, které vyjadřuje úctu k Božímu stvoření přírody. Jak bylo řečeno, takové tendence se v teologii objevují zhruba posledních deset let. V minulosti, pokud teologie narazila na environmentální problém, uchylovala se spíše k hodnocení podílu viny křesťanů na vzniku ekologické krize, jak píše Hana Librová ve svém článku Ekoteologie - nový proud v křesťanském myšlení?. Za výrazné myslitele ekologikého smýšlení v teologii považuje tato autorka např. H. Skolimowského, J. Cobba, M. Foxe, E. Drewermanna a také české myslitele Erazima Koháka a Jana Hellera. Právě Erazim Kohák se ve své známé knize Zelená svatozář zabývá různými možnými přístupy vztahu člověka k jeho životnímu prostředí. Mezi jinými tu vysvětluje termín "etika boží bázně". Ten značí přístup k environmentálním otázkám z pohledu teocentrismu. Tento přístup je více než slučitelný s křesťanstvím, neboť pohlíží na svět jako na takový, kde Bůh je nejvyšší hodnotou a tím, který dává člověku svět jako dar. Člověk, který má k tomuto Bohu úctu a "bojí se ho" (ve smyslu boží bázně, víry, důvěry), chová úctu i ke všemu stvoření a považuje se pouze za jeho správce. Jiný pojem, jímž se Kohák zaobírá a který je rovněž slučitelný s etikou křesťana, je "etika vznešeného lidství". Toto pojetí se spíše vztahuje k ustanovení člověka jako vládce nad vším stvořením, tedy k prvnímu zmiňovanému příběhu o stvoření. V tomto pojetí je totiž člověk tím, kdo dostal od Boha dostatek rozumu a svobody, aby dokázal využívat přírodu ke svému prospěchu, ale také dostatek zodpovědnosti, aby toto vykonával v souladu s Božími zákony. V tomto pojetí je člověk sice nejvyšším z tvorů, ale neměl i tím nejodpovědnějším. Právě v zodpovědnosti spočívá vznešenost jeho lidství.

Zdroje

http://www.jakyje.net/ekologie.htm
http://www.apologet.cz/?q=articles/category/20-cirkev-a-politika/id/163-cirkev-ekumena-a-ekologie
http://www.animalrights.webz.cz/ekoteologie.htm

Odkazy

Související stránky

Etika
Environmentální filosofie

Externí odkazy

Christian Vegetarian Association: http://www.all-creatures.org/cva/mission.htm