Nápověda:Plagiátorství

Verze z 29. 11. 2008, 18:47, kterou vytvořil JaDlo (diskuse | příspěvky) (Nová stránka: Při psaní odborného textu je důležité, aby vlastní autorovy myšlenky, které v souvislosti se zpracovávaným tématem, převážily nad myšlenkami převzatými – čtená...)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Při psaní odborného textu je důležité, aby vlastní autorovy myšlenky, které v souvislosti se zpracovávaným tématem, převážily nad myšlenkami převzatými – čtenáře zajímají originální přístupy a to, co text přináší nového. Než začnete psát, musíte se rozhodnout, kterou hlavní tezi chcete představit. Potom byste měli shromáždit jasné podpůrné argumenty pro ni, ale také protiargumenty podložené doklady. Dostupné zdroje byste měli umět využít tak, aby pracovaly pro vás při vytváření našeho hlavního argumentu.

Pro svou práci budeme muset pravděpodobně shromáždit informace z různých zdrojů. Tyto převzaté informace se obvykle objeví ve vznikajícím textu jako parafráze, přímé citace nebo shrnutí. Správné zapracování převzatého materiálu do vlastní práce nicméně vyžaduje určitou zkušenost a specifickou dovednost. Nevhodné použití převzatých informací může působit v novém textu zmatek – a vyústit pak v plagiátorství, tedy ve vydávání cizích myšlenek či slov za vlastní. Je třeba především dbát na to, aby odkaz na zdroj, který zapracováváme jednou z uvedených technik do vlastního textu, byl vždy uváděn přímo v tomto textu (nikoli až na konci práce).

Úmyslné plagiátorství je formou podvodu. Stává se však často, že autoři odborných textů neúmyslně představují cizí práci jako vlastní čistě proto, že nevědí, jak správně používat převzaté informace. Autoři textů například často nevědí, jak správně parafrázovat, a jednoduše smísí svá vlastní slova, části vět a věty se slovy a větami z původního zdroje, aniž by převzaté prvky uvedli v uvozovkách.

Definice parafráze/opisu

Parafráze/opis (český termín) je přeformulování myšlenek a zjištění jiného autora, jejich přepis vlastními slovy a vlastním stylem. Je nutné změnit jak slova, tak strukturu vět původního díla. Je důležité si uvědomit, že cílem použití parafráze není šetřit slovy, protože parafráze je obvykle stejně dlouhá jako originál. Cílem parafráze je vyjádřit převzaté informace stylem, který je autorovi vlastní a čtenáři již známý. Jiným cílem může být ukázat čtenáři, že jsme plně pochopili myšlenku autora textu, protože jsme schopni ji vyjádřit vlastními slovy, parafrázovat; je to navíc výborný způsob, jak posílit vlastní argument. Nejlepším postupem při parafrázování je udělat si poznámky a poté (na jejich základě) informaci přeformulovat.

Parafráze má být uvedena signální větou, která ukazuje, kde začínají myšlenky někoho jiného, byť autorem převzaté. Odkazy v textu mají obsahovat nejen standardní jméno autora a datum vydání zdroje, ale i čísla stran, ze kterých jsme čerpali.

Plagiátorská parafráze

Některá slova jsou beze změny vyjmuta z původního odstavce, části vět bývají převzaty jako celky a někde jsou provedeny pouze drobné změny.

Správná parafráze

Je uvedena poukazem na původní dílo, použité věty jsou s porozuměním přeformulovány. Na konci je odkaz na úplnou citaci v seznamu literatury (autor, rok publikování, čísla stran).

Je zřejmé, že se musíme vypořádat s mnohými problémy, když pracujeme s jazykem původního autora.

Definice přímé citace

Přímá citace je přesné zopakování slov někoho jiného, tak jak je autor řekl/a či napsal/a.

Přímá citace nutně neukazuje, že autor textu přebíraný zdroj pochopil/a.

Přímou citaci je třeba uvést a poté okomentovat, proč je relevantní v rámci vytvářené argumentace; komentář také slouží k tomu, aby autor ukázal vztah citovaného díla k vlastnímu tématu, argumentům.

Odkaz v textu (za citací) musí obsahovat standardně jméno autora, datum a čísla stran, ze kterých citujeme.

Má-li citace více než 20 slov, měla by být odsazena do nového odstavce (lze ale odsadit i citaci kratší, chceme-li ji zdůraznit); v tom případě se nepoužívají uvozovky ani kurziva, ale uvozující věta zakončená dvojtečkou; odkaz (autor, datum, číslo strany) se uvádí na dalším řádku pod citací.

Definice souhrnu

Souhrn je jednoduše stručné, ale přesné vyjádření hlavní myšlenky nebo myšlenek určité převzaté informace vlastními slovy. Stručnost je cílem a smyslem toho, že cizí text shrnujeme; je ale nutné, aby souhrn obsahoval celou hlavní myšlenku, nikoli jen její část.

Při vytváření souhrnu vybíráme klíčové body přebíraného zdroje a propojíme je s vlastní argumentací; vyžaduje to procvičování úsudku o tom, která informace je nejvíc relevantní. Je-li souhrn proveden správně, může být tento způsob práce s původním textem sofistikovanější než citování. Vybíráme pouze body, které jsou nejvíc relevantní pro argument, který předkládáme; souhrn by tak měl být mnohem kratší než originál (až po shrnutí obsahu knihy do jedné věty). Části textu, které k našemu vlastnímu tématu nemají co říci, lze vypustit.

Důležité je umět správně použít odkaz na původní zdroj: shrnujeme-li část argumentace nebo informace předložené na určitých stránkách, je třeba uvést zdroj i čísla všech použitých stran (str. 61–80); jestliže shrnujeme celou knihu nebo článek, čísla stránek se neuvádějí.

Začleňování převzatého materiálu

Při začleňování převzatého materiálu do vlastní práce nejde jen o to, abychom se vyhnuli plagiátorství. Měli bychom umět vytvářet plynulé přechody mezi svými vlastními slovy a myšlenkami a těmi, které jsme převzali z jiných zdrojů. Tyto přechody by měly představovat a jednoznačně identifikovat autorovy zdroje a převzatý materiál také zhodnotit. Nezkušení autoři často jednoduše uvedou shrnutí nebo citaci uprostřed vlastního textu a spoléhají, že tato pouhá vsunutá citace dovede čtenáře k porozumění argumentaci.

Nejasné začlenění

Text, který výslovně odkazuje na myšlenky převzaté, a tedy nepředstavuje plagiátorství, může nicméně vytvářet pro čtenáře několik obtížných momentů. Zaprvé pokud čtenář neví, kde přebírání začíná. Druhým problémem je, když se čtenář nedozvídá téměř nic o autorovi, o jeho akademické hodnosti či o jiných dokladech jeho vědecké či jiné autority. Konečně je také nevhodné, pokud čtenář neví, zda autor textu s citovaným autorem souhlasí či nikoli.

Shrnutí

Jedním z nejobtížnějších úkolů, který čeká na autory prací vycházejících z literatury a dalších zdrojů je, aby se naučili jasně rozlišit mezi vlastními slovy a slovy různých autorit, jejichž myšlenky chtějí začlenit do své práce. Aby tento požadavek splnili, měli by si autoři být jisti, že dodržují následující body:

  • Zdroj by měl být vždy uveden jménem ve vlastním textu, spíš než jen ve vsunuté citaci. Tento postup je třeba dodržovat, když uvádíme citace, ale je ještě důležitější, když parafrázujeme nebo shrnujeme cizí slova. Když autor cituje, čtenář vždy ví, v jaké chvíli autor začal přebírat, protože celý materiál je oddělen uvozovkami nebo odražením textu. V případě parafrázovaného nebo shrnutého materiálu je to pouze úvodní citace názvu díla, která ukáže čtenáři, kde převzatý materiál začal.
  • Když je zdroj uváděn poprvé jménem, je důležité, aby autor popsal osobu, která je autorem zdroje, nejlépe uvedením nějakého dokladu její způsobilosti coby autority ve vztahu k předmětu, o kterém se pojednává. Autoři zdrojů se mohou značně lišit v míře své odbornosti a je na autorovi nového textu, aby vysvětlil čtenáři, proč do svého textu zahrnul právě myšlenky z uvedeného zdroje. Pokud byl zdroj již jednou identifikován, není nutné toto vysvětlení důvěryhodnosti nebo relevance zdroje opakovat v následujících odkazech.
  • Text může citovat názory obou stran nějakého sporu: s některými polemizovat, s jinými souhlasit. Při psaní argumentace je naprosto klíčové, aby čtenář věděl, do které z těchto kategorií každý převzatý materiál patří. Autoři se často domnívají, že jejich pozice je zjevná, ale čtenářům to tak ne vždy připadá. Jedním z jednoduchých způsobů, jak ozřejmit vlastní postoj, je zahrnout hodnotící příslovce nebo jinou naznačující frázi do představování převzatého materiálu. Například spíše než „Hirsch uvádí“ je vhodné psát „Hirsch přesvědčivě argumentuje“ nebo „Hirsch nekonkrétně tvrdí“.

Zdroje