Bonnská úmluva
Bonnská úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů je velmi důležitým nástrojem ochrany a péče o biodiverzitu.Vznikla pod záštitou Programu Spojených národů pro životní prostředí (UNEP) a k podpisu byla předložena 23.6.1979 v Bonnu. V platnost vstoupila 1.11.1983. Česká republika se stala členskou zemí dne 1.5.1994 [1].
Cíl úmluvy
Cílem úmluvy je zajištění ochrany stěhovavých druhů prostřednictvím koordinovaných národních aktivit a mezinárodní spolupráce. Úmluva se týká všech stěhovavých živočichů obecně.
Nejdůležitější závazky plynoucí z přístupu k úmluvě:
- Podporovat, propagovat a spolupracovat na výzkumu a ochraně ve vztahu ke stěhovavým druhům
- Usilovat o zajištění přísné ochrany stěhovavých druhů zahrnutých v příloze I.
- Usilovat o dvoustranné nebo regionální dohody o ochraně a hospodaření s druhy z přílohy II.
V příloze I. jsou uvedeny kriticky ohrožené druhy, které zasluhují přísnou ochranu. Patří sem například gorila horská, tuleň středomořský, zebra Grévyho, vikuňa, kuprej, divoký jak, adas nubijský, gazela dama, pelikán kadeřavý a bílý, ibis skalní, orel východní, jeřáb japonský, koliha tenkozobá, pět druhů velryb, pět druhů karet a kožatka velká, gaviál indický, z našich druhů je zde orel mořský.
V příloze II. jsou druhy, k jejichž ochraně a případným možnostem hospodaření s nimi by prospěla spolupráce areálových států na základě k tomuto účelu sjednaných mezinárodních dohod. Příloha zahrnuje například evropské populace netopýrů, delfíny, kytovce atd [1].
Témata
Zdroje
- Kučera, J., Turoňová, D., Červený, J. (1994): Česká republika přistupuje k Bonnské úmluvě. Ochrana Přírody 5/1994, pp. 131 - 134.