Historie environmentálního vzdělání (EV)
Úvod
Dobré environmentální vzdělání by mělo provázet studenty všech stupňů a typů škol – kromě určité teoretické výbavy může totiž zprostředkovat tvořivý přístup k tradičním problémům a také umožnit každému jedinci reflektovat své místo nejen v rámci lidské společnosti, ale i na planetě Zemi.
Vzdělání v oblasti “životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje” objektivně má svůj vědecký základ, na jehož vymezení se již dlouhá léta pracuje. Okruh problémů je velmi široký a dosud není úplně dořešeno, které poznatky je třeba faktograficky řadit za sebe a kde naopak jít do větší hloubky, až k pochopení důležitých zákonitostí. Navíc tato problematika na sebe nabaluje stále nové obory – v poslední době velmi dynamicky proniká do oblasti společenských věd. “Všeobecný základ” EV a VUR by však měl patřit k základní výbavě vzdělaného občana, podobně, jako by každý z nás měl mít určitý kulturní rozhled, povědomí o základních funkcích lidského těla, určitou matematickou výbavu atd. (Dlouhá, J. 1999).
Zdroje
Činčera, J.: Environmentální výchova - vývoj a jednotlivé směry. Jako studijní podklad pro předměty Životní prostředí a Ekologické informační systémy, vyučované na Vyšší odborné škole informačních služeb v Praze.
Dlouha, J. (1999): Environmental Education in the Czech Republic (Development after 1989). Zivot. Prostr., Vol. 33, No. 5.
Mezinárodní dokumenty a výsledky mezinárodních setkání týkající se výchovy, vzdělávání, osvěty a práce s veřejností v oblasti životního prostředí Praha, 1999.
