G8
Příkladů neformálních skupin států v dnešním světě najdeme velké množství. Z výše uvedeného vyplývá, že státy mají zájem sdružovat se na základě existence alespoň minimálního společného jmenovatele, jímž může být například sdílená minulost, z níž často vyplývá společný (alespoň úřední a vzdělávací) jazyk, politické a ekonomické instituce atd.
Nejvlivnějším neformálním aktérem v dnešním světě je bezesporu skupina G8 (Group 8), známá ještě před nedávnem pod názvem G7. Sdružuje sedm ekonomicky nejvyspělejších států světa *Francie,
- Itálie,
- Japonsko,
- Kanada,
- Spojené království,
- Spojené státy americké,
- Spolková republika Německo),
- Rusko (ekonomický trpaslík, ale jinak mimořádně vlivný stát zvaný na setkání od roku 1997).
Jednání se rovněž zúčastňuje Evropská unie, reprezentovaná předsedou Komise. Od prvního setkání v roce 1975 se postupně vyprofiloval způsob organizace schůzek (G8 nemá žádné pevné organizační schéma, jedna z účastnických zemí vystupuje v roli hostitele) a došlo k rozšíření agendy od původních ryze ekonomických témat k dnešnímu širokospektrálnímu záběru, jež zahrnuje všechna relevantní globální témata včetně boje proti chudobě, problematiku HIV/AIDS či environmentální témata. Účastnické státy, reprezentované hlavami států a/nebo šéfy vlád, se scházejí na summitu konaném jednou ročně.
Rusko, které se stalo „plnoprávným“ členem skupiny na summitu v Petrohradě (léto 2006), představuje nanejvýš ilustrativní ukázku toho, jak důležitou roli skupina G8 ve světě má. Po pádu Sovětského svazu čelili noví vůdci Ruska (v letech 1991–1999 B. Jelcin, od roku 2000 V. Putin) zásadnímu propadu důležitosti Ruska v mezinárodní oblasti. Instituce, ve kterých Rusko udrželo privilegovanou pozici (například OSN či OBSE), se ukázaly být ne zcela funkční, zatímco ty instituce, ve kterých Rusko nemělo téměř žádné místo (zejména EU a NATO), se v 90. letech minulého století ukázaly být nejenom akceschopné, ale též mimořádně přitažlivé. I když se Moskva po celá 90. léta snažila vyzdvihovat roli OSN, zejména v zoufalé snaze vylepšit vlastní mezinárodněpolitickou pozici, zaznívaly právě z Ruska mimořádně silné hlasy požadující rozšíření G8 a její institucionalizaci do podoby „světové vlády“ (Romancov, 2005, str. 167–171).
Vedle již zmíněné Evropské unie jsou v posledních letech na summity G8 zváni i reprezentanti velkých (zatím rozvojových) ekonomik Číny, Indie a Brazílie, spolu s reprezentanty důležitých ekonomických organizací, jakými jsou například Světová obchodní organizace (WTO), Světová banka (WB) či Mezinárodní měnový fond (IMF). Zatímco ti první se tak začínají připravovat na vstup do „klubu“, jsou ti druzí, bez rušivého vlivu nevýznamných, informováni o představách mocných.