Občanské povinnosti a odpovědnost

Verze z 1. 12. 2007, 15:59, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Nová stránka: == Úvod == Povinnosti při ochraně životního prostředí jsou "rubem" našich práv. Jsou zakotveny v Listině základních práv a svobod (č. 2/93 Sb.), čl.35 odst. 3, kde s...)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Úvod

Povinnosti při ochraně životního prostředí jsou "rubem" našich práv. Jsou zakotveny v Listině základních práv a svobod (č. 2/93 Sb.), čl.35 odst. 3, kde se praví: Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

V praxi to znamená, že každý občan při své činnosti (podle § 17 - 19 zákona 17/1992 Sb. o životním prostředí, ve znění zákona č. 123/1998 Sb.) musí :

  • předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí
  • zajistit hodnocení vlivů na životní prostředí, jestliže využíváme území, přírodní zdroje nebo projektujeme stavby
  • splňovat podmínky ochrany životního prostředí, pokud vyrábíme nebo dovážíme technologie, výrobky a látky (to vše musí být posouzeno z hlediska možných vlivů na životní prostředí)
  • zajistit sledování působení na životní prostředí a znát jeho možné důsledky, pokud jej při své činnosti znečišťujeme poškozujeme nebo využíváme přírodní zdroje
  • poskytovat informace o působení na životní prostředí, pokud podnikáme
  • učinit vše pro odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy, jestliže zjistíme, že hrozí poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo

Abychom se poškozování životního prostředí vyhnuli, je nutné znát zvláštní předpisy, které stanovují přípustnou míru znečištění či jiného poškození. Měli bychom také vědět, kdy naše činnost ještě nepovede k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability (únosné zatížení území), a kdy už budou oslabeny přirozené funkce ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku této činnosti (ekologická újma).

Postihy za poškození životního prostředí

Když už ekologickou újmu způsobíme, jsme povinni obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo nahradit škodu jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, jsme povinni náhradu poskytnout v penězích

Jestliže své povinnosti porušíme závažným způsobem a vykonáme tak čin nebezpečný pro společnost, můžeme být potrestáni podle trestního zákona (140/61 Sb.) Mezi vážná porušení zákona se počítá:

  • úmyslné znečištění nebo poškození životního prostředí;
  • úmyslné zvýšení poškození životního prostředí, ztížení jeho odvrácení nebo zmírnění;
  • způsobení poškození životního prostředí, ztížení jeho odvrácení nebo zmírnění, a to Z NEDBALOSTI

Kdy musíme dbát na plnění svých povinností?

Při jakékoli činnosti výrobní (ekonomické) povahy, a to jakožto:

  • jednotlivec, individuální bytost (v rámci provozu domácnosti atd.);
  • společenský subjekt v ekonomickém prostředí, které je ve vztahu k životnímu prostředí vždy nějak upravené (regulované).

Aktivní přístup - strategie udržitelného rozvoje

Pouhé plnění předpisů by vedlo ke konzervaci (nezvyšování) stávajících škod; pro zlepšování stavu prostředí je ale nutná aktivní účast veřejnosti. Tento „participativní“ přístup znamená v první řadě zapojení občanů do rozhodování, jak vymezuje Aarhuská úmluva. Znamená odpovědný přístup každého jednotlivce, projevený například volbou životního stylu. Konečně znamená také všestrannou podporu společensky odpovědného chování, které je nejen "vhodné" z morálního hlediska, ale stále více také "výhodné".

Například některým podnikům nestačí běžná pasivní role znečišťovatele, který pouze někdy lépe, někdy hůře stíhá plnit požadavky státu. Přijímají pak dobrovolné závazky v ochraně životního prostředí a praktikují ekologicky orientované systémy řízení, které je vedou k dodržování systémových pravidel preventivní povahy. Takové podnikání je nuceno pečlivě zmapovat a tvůrčím způsobem řídit i své "neprodukční" oblasti, což podporuje jeho další rozvíjení a poskytuje potom také lepší vyhlídky v konkurenci. Vlastní systémová řešení lépe odrážejí ekonomické souvislosti a znamenají tak "strategii dvojího zisku".

Zdroje

Hnutí Duha: Sedmá generace. Společensko-ekologický časopis. In: http://www.sedmagenerace.cz/ (Životní styl v čísle 12/2003, dříve na: http://www.sedmagenerace.cz/12_03/12.html)

Open Society Fund Praha (2003-2005): Ekospotřebitel

Zelená domácnost, rady, jak se chovat šetrně k životnímu prostředí v každodenním životě. In: http://ekolist.cz/Zeldom.stm