Environmentální gramotnost z jiných zdrojů
Základním cílem tzv. ekologické gramotnosti je kvalitativní posun myšlení – zájem o souvislosti. Na rozdíl od vysoké specializace a úzkého zaměření mnoha vzdělávacích programů, ekologická gramotnost zahrnuje široké porozumění vztahům lidských společenství a přírodních systémů. V praktickém ohledu se jedná o sledování energetických a materiálových toků, jež jsou součástí cyklů charakteristických pro metabolismus Země (Orr, D., 1993). K ekologickému pohledu na svět se váží nové způsoby myšlení (viz Berkowitz, A.R., 2000).
Tzv. environmetální gramotnost je pojmem širším; vede k vytváření občanských postojů.
Zahraniční vzdělávací weby
The Environmental Literacy Council - stránky pro environmentální gramotnost.
Teaching and Learning for a Sustainable Future. A Multimedia Teacher Education Programme Inovativní program pro základní a střední školy je založen na nové vizi vzdělání, která pozměňuje cíle a obsah vzdělání a také výukové a učební postupy. Jeho záměrem je ujasnění konceptů a témat, která se vztahují k udržitelnému rozvoji, a také toho, jak tato témata mohou být zařazena do předmětů napříč osnovami. Jsou zde tedy ukázány způsoby efektivní výuky a učení, nezbytné pro reorientaci vzdělání k udržitelné budoucnosti. Tento typ vzdělání má pomoci řešit problémy, které nás v budoucnu ohrožují; vzdělání – ve všech svých formách a na všech úrovních – tak již není samo o sobě konečným cílem, ale spíše nástrojem, který má přinést žádoucí změny. Program „Výuka a učení pro udržitelnou budoucnost“ zpracovalo UNESCO na výzvu Komise pro udržitelný rozvoj OSN jakožto demonstrační projekt určený pro vzdělávání učitelů.
Mezinárodní sítě spolupráce orientované na zprostředkování autentické zkušenosti a vztahu k přírodě v nejranějším věku Children & Nature Network a podpora výzkumu & publikace na dané téma.
Materiály na internetu v češtině (a slovenštině)
Balej, M. (2000): Environmentální vzdělávání na vysokých školách připravujících učitele (se zaměřením na budoucí učitele geografie). Diplomová práce, vedoucí: Doc. RNDr. Kunc, K., konzultant: PhDr. Rynda, I. Univerzita J.E.Purkyně, Ústí n. L.
Činčera, J.: Člověk a životní prostředí (humanistická environmentalistika)
Činčera, J.: Environmentální výchova - vývoj a jednotlivé směry. Studijní podklad pro předměty Životní prostředí a Ekologické informační systémy, vyučované na Vyšší odborné škole informačních služeb v Praze.
Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
Internetové časopisy o ekológii a chémii
Johanisová, N. (2003/2004): Výchova k trvale udržitelnému životu - program, letní semestr, PF JčU. Dále též Johanisová, N.: Sociální ekologie, Ekologická výchova, Environmentální ekonomie
Kminiak, M.: Environmentálna výchova. Učebné materiály, teoretické základy, školská výchova a prax. Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského. Skripta - plné texty.
Moldan, B. (2003). (Ne)udržitelný rozvoj, ekologie, hrozba i naděje. Praha: Karolinum. [Citováno 2007-01-26] Dostupné z www: <http://www.czp.cuni.cz/osoby/Moldan/Publikace/Vetev/Default.htm> COŽP UK. Udržitelný rozvoj jako klíčový princip v rozvojových strategiích mezinárodního společenství. [Citováno 2007-01-26] Dostupné z www: <http://www.czp.cuni.cz/projekty/sdcz/moduly/5A/5A_zaver.htm>
Pitner, T.: Environmentalistika. Fakulta informatiky, MU Brno.
Odkazy
Environmentální výchova je v kompetenci státní správy; je podporována informačními nástroji; část práce je v rukou ekologických nevládních neziskových organizací - tyto informace hledejte přímo u zdroje.
Literatura
Činčera, Jan. Environmentální výchova: od cílů k prostředkůmBrno : Paido, 2007. 116 s. (Edice pedagogické literatury) ISBN 978-80-7315-147-8
Matějček, T. Ekologická a environmentální výchova. Praha : Česká geografická společnost, s. r. o. 2007, 52 s. - Příručka zaměřená k podpoře průřezového tématu Environmentální výchova podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy a nižší stupeň víceletých gymnázií. Tento učební text využijí také další organizace, které se věnují práci s dětmi a mládeží, zejména střediska ekologické výchovy. Text učebnice je rozdělen do čtyř tematických okruhů: Základní podmínky života, Ekosystémy, Lidské aktivity a problémy životního prostředí, Vztah člověka k prostředí, Slovníček pojmů a vybrané internetové adresy. Kapitoly mají jednotnou formu zpracování.
Pomůcky pro učitele
Centrum environmentálnej a etickej výchovy ŽIVICA (2004): Výukové materiály z Ekoškoly: Energie, Vzduch, Voda, Biodiverzita.
Dnešní svět – tištěný časopis s internetovou podporou spojuje tradiční formy výuky s naplňováním Rámcových vzdělávacích programů (RVP).
Environmentálna fyzika a další metodické pomůcky v rámci Školského informačního servisu.
INFOVEK - projekt environmentálne výchovy
KAFOMET KAtalog FOrem a METod práce
Marek, J. Ekologická výchova slušných lidí. In: Portál, s.r.o., Studovna.cz, Pedagogika.
OSEL (Objective Source E- Learning) je internetový časopis pro popularizaci vědy.
Zájmová sdružení: EVANS – středisko globální výchovy. Podobné: Jiří Hruška - pedagog a cestovatel, lektor sdružení Přátelé angažovaného učení - PAU.
Volnočasové aktivity pro rozvoj osobnosti a pochopení širších souvislostí
WikiHerka - volně editovatelná databáze volnočasových her, aktivit, programů a s nimi spojených informací. Provozována sdružením Chameleon.
Velký vůz, občanské sdružení pro rozvoj osobnosti. Neobvyklý způsob vzdělávání a prožití volného času, kdy se účastníci zároveň dozví něco o sobě, o druhých, o světě kolem sebe, kdy mají možnost srovnávat své představy, pocity a názory se svým okolím
Literatura
Berkowitz, A.R., (2000): Towards a Definition of Ecological Literacy. The Institute of Ecosystem Studies. In: http://www.ecostudies.org/people_sci_berkowitz_literacy.html
Orr, D., (1993): Ecological Literacy: Education and the Transition to a Postmodern World. Albany: State University of New York Press.
