Indikátory udržitelného rozvoje

Jak volit správnou cestu? Podle čeho rozhodnout, zda politická rozhodnutí vedou k tomu, co nazýváme udržitelným rozvojem? Pokud bychom neměli objektivní ukazatele udržitelnosti, nemohli bychom srovnávat mezi minulostí a současným stavem, nebo mezi různými regiony a zeměmi. Neznali bychom tedy ani své chyby v rozhodování či drobná vítězství.

Indikátory mají vybavit všechny, kdo se podílejí na rozvojových strategiích (koncepčně či prakticky), nástroji měření úspěšnosti ve vztahu k udržitelnosti. Takto je možné zjistit například místní příspěvek ke globálním klimatickým změnám, spokojenost občanů se stavem ŽP, nebo energetickou spotřebu v budovách.

Indikátor životního prostředí nebo udržitelného rozvoje je kvantitativní informace, která poskytuje ucelenou a základní informaci o určitém jevu, jenž se týká životního prostředí nebo/a udržitelného rozvoje (ovzduší, vody, přírody, krajiny, průmyslu, zemědělství, dopravy, sociální sféry aj.).

Indikátory jsou užívány při politickém rozhodování na všech úrovních, včetně mezinárodních, a pro informování laické i odborné veřejnosti. Optimálně jsou indikátory sdružovány do ucelených souborů či sad, např. složkově nebo sektorově pojaté soubory. Celkový obraz mají poskytnout tzv. agregované indikátory, které integrují do jediného údaje řadu skutečností (agregací rozumí seskupování více proměnných různých veličin do jednoho indexu). Příkladem je v ekonomické oblasti „Hrubý domácí produkt“, v environmentální oblasti nedávno publikovaný „Index environmentální udržitelnosti“.

Výsledky výzkumu

V současné době vyvinutý soubor přibližně 60 indikátorů lze využít pro posuzování nejen stavu a vývoje složek životního prostředí, ale i zátěže, kterou lidské aktivity na prostředí působí. Tyto indikátory by měly informovat o tom, zdali zátěž nepřekračuje nosnou kapacitu prostředí. Indikátory jsou výsledkem zpracování a určité interpretace primárních dat; v současných přístupech k vytváření (a také hodnocení) indikátorů lze rozlišit dva hlavní směry

klíčové (titulkové, „headline“) indikátory

Velký počet témat vztahujících se k udržitelnosti rozvoje je důvodem snahy o výběr klíčových indikátorů, které by měly poskytnout jednoduchou a jasnou informaci o vybraných klíčových faktorech. Příkladem v sociální oblasti může být míra nezaměstnanosti, v environmentální oblasti emise skleníkových plynů na obyvatele. Obtížné bývá souhrnné hodnocení, neboť jednotlivé indikátory mohou vykytovat pozitivní i negativní hodnoty nebo trendy. Příkladem může být soubor indikátorů udržitelného rozvoje vydaný Komisí OSN pro udržitelný rozvoj. V souboru je přibližně 58 indikátorů (původně 134), které jsou uspořádány podle rámce “hnací síly – zátěž - stav – dopad - odpověď”.

agregované indikátory

Integrují do jediného údaje řadu skutečností s cílem poskytnout celkový obraz. Příkladem je v ekonomické oblasti Hrubý domácí produkt, v environmentální oblasti nedávno publikovaný Index environmentální udržitelnosti. Zatímco u souborů klíčových indikátorů jde především o správnou selekci indikátorů, které jsou „atraktivní“ pro politiky i veřejnost a jsou dostatečně reprezentativní (vysoko korelují s dalšími jevy), agregované indikátory musí mít jednak „správný“ výběr proměnných, jednak musí být založeny na správném agregačním algoritmu (pro sloučení dílčích dat či indikátorů).

Možností kvantifikace zátěže životního prostředí lidskou činností a tvorba relevantních indikátorů je založena na jednoduchém modelu, který se snaží postihnout celkové environmentální nároky lidských aktivit, tzn. nároky na přírodní zdroje a na absorpční kapacitu prostředí (využití území/plochy není jen záležitostí velikosti plochy určitého území, ale především typu a intenzity procesů, které na daném prostoru probíhají). Model vychází z vyčíslení materiálových a energetických toků a velikostí využívaného území (ploch na zemském povrchu). Pro tvorbu agregovaných indikátorů je nutno hledat postupy integrace dílčích indikátorů materiálových a energetických toků a indikátorů využití území (to zahrnuje otázky vah pro různé typy toků, stanovení nejistot, vztah k dalším indikátorům/indexům atd.)

Charakteristika indikátorů

Mají-li být indikátory skutečně použitelné, musí splňovat řadu kritérií. Mezi ně patří:

Významnost. Indikátory musí být významné v dané souvislosti. Mluvíme o životním prostředí a udržitelném rozvoji a z tohoto hlediska může mít význam velké množství údajů. Tím důležitější je si vždy položit otázku, jaký význam sledování daných dat nebo konstruování daných indikátorů může mít. Tento význam může být buď specifický pro danou složku prostředí či jiný daný jev, jako je například stav ovzduší, nebo může mít význam v širokém kontextu udržitelného rozvoje a celkového rozvoje společnosti

Správnost. Indikátory musí být správné, přičemž správnost nutno definovat nejméně ve dvou rovinách: koncept (paradigma, teorie) i metodika, které indikátor používá, musí být správné z vědeckého hlediska. Např. v případě hodnocení biodiverzity je třeba zdůvodnit, zda měřit velikost chráněných území, počet ohrožených nebo počet všech druhů apod., a jak správně metodicky monitoring provádět. Obdobně, pro hodnocení dopadů znečištěného ovzduší na lidské zdraví musí odborníci stanovit koncentrace jak velkých prachových částic měřit (PM1; PM2,5; PM10 ?), a dále jak je měřit (v jakých intervalech, jakými přístroji, s jakou chybou apod.).

Indikátory nesmí být zatíženy významnějšími chybami. Chyby přitom vznikají ve všech fázích získávání a zpracování dat, počínaje nesprávným odběrem vzorků, jejich poškozením při uchovávání, nesprávnými analýzami či měřením a nesprávnými postupy při zpracování dat konče. Žádná data nejsou naprosto správná, vždycky musíme počítat s nějakou chybou, i když často malou. V oblasti údajů o životním prostředí se naopak obvykle setkáváme s chybami velmi značnými.

Reprezentativnost. Musí být zřejmé, jaký předmět nebo jev daný indikátor nebo určitá data reprezentují. Musí být zvoleno vhodné geografické měřítko, případně vhodné časové rozložení měření či odebírání vzorků, jejichž analýzy jsou podkladem pro indikátory. Jestliže je například předmětem zájmu kvalita vody v nějaké řece, musí být jasné, kde a kdy se vzorky mají odebírat. Stejně tak je důležité, která měření a například které analýzy se mají provádět

Jedinečnost. Získané údaje mají být jedinečné, nemají být redundantní, opakované, dublovat nějaké již existující informace. Každý indikátor má mít svou specifičnost a originalitu a nesmí opakovat to, co již je známo odjinud

Měřitelnost, možnost získání dat. Získávání podkladových údajů musí být technicky možné. Technická stránka měření a odebírání vzorků je jednou z klíčových záležitostí, které je nutno věnovat pozornost při konstrukci monitorovacích systémů a plánování měřicích programů. Pokud jde o indikátory získávané ze statistických údajů, je samozřejmým požadavkem, aby tato data vůbec existovala nebo je bylo možno snadno získat

Náklady a užitek. Pořízení, zpracování a poskytování jakýchkoliv informací stojí vždycky nějaké náklady. Pořizování dat, provoz monitorovacích systémů a provoz informačních systémů je obvykle záležitostí velmi nákladnou. V mnoha případech se tyto náklady nesrovnávají s užitky, které informační systémy, data nebo indikátory poskytují. Požadavek na úměrnost nákladů a užitků je jeden ze základních, ale často přehlížených

Minimalizace negativních účinků na prostředí. Při vzorkování a měření může někdy docházet k poškozování, a dokonce až ke zničení pozorovaného jevu

Spolehlivost. Data musí být prověřována co do své spolehlivosti, potvrzována několika nezávislými měřeními, případně výsledky získanými zásadně různými metodami. Kontrola a zajištění kvality dat je celým důležitým oborem

Srovnatelnost. Většina postupů měření, vzorkování, statistických šetření a podobně je mezinárodně standardizována. Tato standardizace, často daná mezinárodně uznávanými normami, zaručuje srovnatelnost dat v mezinárodním měřítku a v dlouhém časovém období. Předpokladem pro srovnatelnost je ovšem správnost a spolehlivost údajů

Průhlednost. Postup získávání dat a indikátorů musí být transparentní. Musí být jasné, jaké metody byly použity, jak se prováděly výpočty a podobně. Dokonalá průhlednost získání údajů a indikátorů může do velké míry zajistit jejich věrohodnost, i když správnost dat, jejich spolehlivost ani srovnatelnost není na příliš vysoké úrovni z různých důvodů. Jestliže však je dobře znám postup, jakým byla data získána, mohou být tyto údaje alespoň omezeně užitečné a použitelné

Pochopitelnost. Veškerá data i indikátory předpokládají vždy nějakého uživatele, nějakého zájemce. Předpokladem jakéhokoliv využití údajů je jejich jasná pochopitelnost, jednoznačnost, srozumitelná prezentace

Výpovědní schopnost. Žádná data a tím méně indikátory nemají smysl samy o sobě, nýbrž jen v určitém kontextu, v určitých souvislostech. O něčem vypovídají, je možno je určitým způsobem interpretovat. Možnost interpretace je důležitým kritériem při posuzování jakýchkoliv dat a zejména indikátorů

Načasování. Data a indikátory mají jen výjimečně nadčasový význam. Většinou je velmi důležité, aby byly k dispozici ve správný čas. Často to znamená co nejrychleji, co nejdříve (dokonce je možno získávat informace v reálném čase, on-line

Využitelnost. Smyslem jakýchkoliv informací - a to se týká dat a indikátorů v plné míře - nejsou tyto informace samy o sobě, nýbrž jejich užití. Informace jsou určitým zbožím, které má cenu jedině tehdy, je-li o ně zájem. Ačkoliv je toto hledisko velmi základní a klíčové, nemělo by svádět k jednostranným interpretacím. Některá data a informace mohou totiž získat na významu až po určité době, například jestliže jsou k dispozici dlouhé časové řady, nebo při dostatečném množství dat pokrývajících širokou geografickou oblast. Posouzení možností využití dat by se mělo dít v poměrně širokém časovém, geografickém i věcném kontextu.

Druhy indikátorů

Zdroje

Indikátory jsou vyvíjeny od devadesátých let (v rámci Komise OSN pro udržitelný rozvoj; v ČR se této práce účastní Centrum pro otázky životního prostředí UK). Dalšími centry vývoje indikátorů jsou mezinárodní vládní i nevládní organizace jako OECD, UN CSD (Komise OSN pro udržitelný rozvoj), EEA (Evropská environmentální agentura), EUROSTAT (Statistický úřad Evropské komise) a další (např. World Resource Institute). Nejaktivnějšími státy OECD a EU rozvíjející indikátorovou problematiku jsou Finsko, Švédsko, Velká Británie, Nizozemí, Maďarsko a další.

Moldan, B. (1996): Indikátory trvale udržitelného rozvoje. Centrum pro otázky životního prostředí UK.

United Nations (2000-2005), Economic and social development: Indicators of Sustainable Development

Environmental Sustainability Index, World Economic Forum, Davos 2001.