Environmentální aspekty inovací

Verze z 1. 12. 2007, 14:38, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Nová stránka: Inovace se v současnosti prosazují přímo z iniciativy výrobních podniků. Za posledních 15 let se ukázalo, že „dobrovolné“ nástroje řízení environmentálních aspek...)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Inovace se v současnosti prosazují přímo z iniciativy výrobních podniků. Za posledních 15 let se ukázalo, že „dobrovolné“ nástroje řízení environmentálních aspektů jsou pro ně výhodné. Výroba se tak orientuje nové technologie, čistší produkci, čisté (ekologické) výrobky, průmyslovou ekologii, uplatňování analýz životního cyklu apod. (Viz též Porterova hypotéza).

Inovace mají různou „filosofii“. Lze například změnit proces výroby – a to v oblasti environmentálního managementu, energetického managementu, nebo integrovaného managementu kvality a životního prostředí. Naproti tomu technické inovace se týkají samotné výroby či technologie – mohou být také preventivní. Některé typy inovací jsou charakterizovány celkovou změnou přístupu k přírodě.

Základními typy inovací jsou:

  • inovace procesu výroby,
  • inovace výrobku
  • organizační inovace.

Environmentální inovace jsou možné v jakékoliv složce technologie:

Na druhé straně je třeba říci, že zisk z inovace nemá jen inovující podnik. V environmentální oblasti platí, že životní prostředí je „veřejným statkem“, a tak i výhody z jeho ohleduplného užití jdou do „externalit“. Výstupy inovace mají „veřejný“ charakter a užitek plyne nejen inovující firmě, která je původně a především ziskově motivovaná.

Zdroje

Jaroslav Kreuz, Ondřej Vojáček (2006)