Syndromy globálních změn
„Syndromový přístup“
Výzkum globálních změn se soustřeďuje na identifikaci příčin a vzájemných souvislostí globálních problémů, možnosti jejich zmírnění nebo předcházení, a na předpovědi budoucích trendů. Vhodným a osvědčeným postupem využívajícím vědecky podložených informací je metoda zvaná Syndromový přístup.
Integrovaný (zahrnující komplexitu vztahů, mezioborovou spolupráci přírodních a společenských věd) popis globálních problémů životního prostředí a rozvoje v rámci tzv. syndromového přístupu je rozvíjen celosvětově, například Německou radou pro globální změny. Tyto syndromy( Katanga syndrom, syndrom závažných nehod ) zahrnují 16 ukazatelů, které jsou diagnostikovány a hodnoceny, aby bylo možné jevům jimi popisovaným předcházet nebo hledat pro ně vhodnou „terapii“.
Aplikace syndomového přístupu na globální problémy
Výzkumy globálních změn poukazují v poslední době na enormní změny v životním prostředí. Běžné přístupy ke globálním environmentálním změnám se soustřeďují vždy na jeden aspekt problému: například klimatickou změnu, změnu zemského povrchu nebo změny hydrologického režimu. V důsledku toho ovšem doporučení, která negativní aspekty těchto změn mají eliminovat, mohou být jednostranná a tak i neúčinná nebo dokonce kontraproduktivní.
Syndromový koncept globálních problémů je založen na myšlence provázanosti globálních problémů. Tento koncept se soustřeďuje na identifikaci příčin a vzájemných souvislostí globálních problémů, možnosti jejich zmírnění nebo předcházení, a na předpovědi budoucích trendů. Hodnocení struktur, funkcí, procesů a vzájemných vztahů mezi prvky (udržitelných) systémů má však vést i k praktickým řešením.
Globální změna a její syndromy jsou tedy analogií nemoci, která má několik různých projevů. V tomto přístupu nejsou pouze analyzovány příčiny problému, spíše směřuje k vytvoření akčních znalostí.
Autorem konceptu je German Advisory Council on Global Change (zkratka WBGU), v jejíž publikaci Annual Report z roku 1996 se setkáváme s 16 příznaky globální změny, které lze rozdělit do 3 základních podskupin syndromů.
Hlavní syndromy globální změny
- Nadměrné využívání zdrojů
- Projevuje se například úplným vyčerpáním zdrojů nebo degradací kvality půdy, s čímž je následně spojen masový exodus skupin obyvatel.
- Mezi tyto syndromy patří: syndrom Sahel, syndrom nadměrné využívání zdrojů, syndrom vylidňování venkova, syndrom prachové mísy, Katanga syndrom, syndrom masového turismu a syndrom spálené Země.
- Neudržitelný rozvoj
- Zahrnuje poškozování životního prostředí a vyčerpání zdrojů v důsledku příliš rychlého ekonomického růstu nebo iracionálních či nekontrolovatelných politických rozhodnutí, jež mají urychlit rozvoj společnosti.
- Mezi tyto syndromy patří: Syndrom Aralského moře, syndrom zelené revoluce, syndrom asijských tygrů, syndrom Favela, syndrom sídelní kaše a syndrom závažných nehod.
- Ukládání nepůvodních látek do prostředí
- Představované emisemi a celou škálou odpadních látek.
- Řadíme sem: syndrom komínů, syndrom skládek a syndrom kontaminované půdy.
Odkazy
- Schellnhuber H.J. et al. (1997) Syndromes of Global Change. GAIA 6(1): 19{34, 1997. URL (19.10.2006) http://www.pik-potsdam.de/~luedeke/gaia97.pdf
- "Syndromový" koncept - stručný popis 16 modelů globálních změn, podrobně v rámci odkazu na The 1996 Annual Report of the WBGU
- Knihovna download souborů na webu WBGU (Německé rady pro globální změny)
