Koncept správného a udržitelného způsobu stravování je složitý a mnohostranný. Taková strava by měla splňovat několik kritérií. Měla by být vyvážená, bezpečná, snadno dostupná, kulturně přijatelná a také by měla mít nízký dopad na životní prostředí. S posledním bodem se váže problematika nadměrné konzumace masa, která se v posledních letech stala ve společnosti jedním z velkých témat v souvislosti s globálním oteplováním či celkově ochranou životního prostředí.

Většina lidí zná dva nejběžnější alternativní způsoby stravování, které z jídelníčku vyřazuje maso, a to vegetariánství a veganství. U těchto způsobů se však naskýtá otázka, zda jsou pro člověka úplně zdravé. Co se vegetariánství týče, je třeba maso nahradit jinými kvalitními bílkovinami a pokud je strava takto vyvážená, neměla by být vegetariánská strava nikterak zdravotně závadná. U veganství je již vliv této stravy na zdraví člověka poněkud diskutabilnější. Novějším alternativním druhem stravování je právě flexitariánství.

O co se vlastně jedná?

Pojem flexitariánství se objevilo už v roce 1998 a vychází z označení flexibilní vegetarián, jímž člověk dodržující tuto stravu vlastně skutečně je. Flexitariánství bývá nejčastěji chápáno jako stravovací způsob, který je převážně bezmasý, přesto ale maso z jídelníčku úplně vyřazuje. Zde si vypůjčím definici z diplomové práce, která se tímto tématem zabývá a dle níž je: “jako flexitarián chápán jedinec, jenž konzumuje jakýkoliv druh masa více než jedenkrát za měsíc, ale ne více než jedenkrát za týden. Vejce, mléko a mléčné výrobky mohou být konzumovány bez omezení” (Kunzová, 2020). U flexitariánství nejde pouze o omezení masa v jídelníčku člověka, ale důležitým bodem je, že člověk kupuje maso, ryby a celkově veškeré živočišné produkty z ověřených zdrojů a zajímá se o jejich původ. Z tohoto důvodu lze hovořit o flexitariánství jako o udržitelném stravování z hlediska životního prostředí, neboť nepodporuje velkoprodukci masa a živočišných produktů.

Proč omezit maso ve svém jídelníčku? - ekologický dopad

V roce 2007 bylo vyprodukováno 275 milionů tun masa. To je v přepočtu přibližně 60 biliónů zvířat zabitých pro maso během jednoho roku (pro lepší představu je to 650 zvířat každou sekundu nebo cca 10 zvířat na člověka ročně) (Raphaely, Marinova, 2014). Tento přepočet je z roku 2007, v roce 2021 stoupla produkce masa na 333 milionů tun

Produkce masa má také velký vliv na produkci emisí skleníkových plynů. V roce 2021 vzrostly celosvětové emise o 6 %. V poslední době se odhaduje, že výroba a spotřeba masa jsou odpovědné za 51 % všech celosvětových emisí. Předpokládá se, že do roku 2050 bude nárůst lidská populace téměř 40%. Vzhledem k tomuto faktu se očekává zvýšení celosvětové produkce masa o více než 135 %, což je přibližně 13 zvířat na osobu za rok. Odhady ukazují, že snížení celosvětové spotřeby masa o 25 % by způsobilo snížení celkových emisí skleníkových plynů o 12,5 %. Globálně jednotlivci konzumují množství masa, které je nad rámec doporučení správné výživy. Snížení individuální spotřeby masa by tak mělo být široce přijímáno a podporováno politickými a legislativními iniciativami (Raphaely, Marinova, 2012).

Tabulka porovnání doporučené a skutečné spotřeby masa ve vybraných státech:

	Průměrná týdenní spotřeba na obyvatele (kg)	Průměrná denní spotřeba na obyvatele (g)	Průměrné roční emise CO2 na osobu (tuny)
Doporučeno	< 0,7	< 100	-
Česká republika	1,6	229	10,3
USA	2,3	330	17,3
Itálie	1,7	249	6,7
Francie	1,7	238	5,6
Švýcarsko	1,4	196	5,4
Kanada	1,8	259	15,2
Lucembursko	2	296	20,4
Světový průměr	0,8	115	4,6

(Zdroj: Diplomová práce - Bc. Monika Kunzová)

Z tabulky vyplývá, že průměrná spotřeba masa ve světě je nad doporučením a současně spotřeba v některých státech, včetně České republiky, je silně nad průměrem.

Vlivů, jakým způsobem chov hospodářských zvířat přispívá ke klimatické změně produkcí skleníkových plynů, je hned několik. Skleníkové plyny jsou produkovány v každé fázi zpracovávání živočišných potravin. Mezi nejvýznamnější skleníkové plyny řadíme vodní páru, oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Při přetváření přírodních ekosystémů na orné půdy a pastviny, při opracování půdy,při spalování fosilních paliv zemědělskými stroji či při výrobě hnojiv a transportu zemědělských produktů dochází k významnému uvolňování oxidu uhličitého (Kunzová, 2020). Šedesát procent celkových antropogenních emisí oxidu dusného, který je cca 300x účinější než oxid uhličitý, má původ v zemědělském sektoru. Většina uvolňovaného oxidu dusného se tvoří při aplikaci průmyslových hnojiv. Mikroorganismy žijící v půdě konvertují část dusíku pocházejícího z hnojiv právě do oxidu dusného (Vrecníková, 2018). Za cca polovinu globálních emisí metanu, který je 26x silnější než oxid uhličitý je zodpovědné zemědělství. Přežvýkavci tráví potravu enterickou fermentací, během které dochází ke kvašení způsobeným mikroflórou v bachoru a následně k produkci metanu. Pro představu „dospělá kráva vyprodukuje každý den asi 1 000 l plynů, přičemž na světě čítáme 1,6 miliardy kusů skotu a 2 miliardy malých přežvýkavců“. Přežvýkavci se tak stávají zodpovědní za třetinu emisí metanu pocházející ze zemědělství (Vrecníková, 2018).

Emise skleníkových plynů nejsou jediným ekologickým úzkalím konzumace živočišných produktů. Ve spojitosti s problematikou nadměrné konzumace živočišných produktů se můžeme bavit o problémech jako např. úbytek biodiverzity a s tím spojené kácení lesů v důsledku přizpůsobování krajiny podle potřeb zemědělské produkce apod.

Proč omezit maso ve svém jídelníčku? - zdraví člověka

Především západní část civilizace značně překračuje doporučené množství masa, které by měl člověk zkonzumovat. Mnohé studie mezinárodních institucí jako např. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny a European Prospective Investigation into Cancer and Nutrition, opakovaně potvrdily souvislost mezi nadměrnou konzumací masa a závažnými onemocněními jako například rakovina. Dle studií má negativní dopady na lidské zdraví především nadměrná konzumace červeného nebo zpracovaného masa. Obecně není konzumace masa nikterak zdravotně závadná, naopak se jedná o bohatý zdroj bílkovin, je třeba se ale držet hesla “všeho s mírou”. V dnešní době je však dle výzkumů u většiny populace tato míra značně překračována, což má negativní dopady, jak na zdraví každého člověka, tak na “zdraví” celé planety.

Znázorněním spojení zdravého stravování a stravování s nízkým environmentálním dopadem je koncept tzv. dvojité pyramidy (spojení výživové pyramidy s pyramidou environmentální zátěže). Tento koncept znázorňuje, že čím výše je potravina na výživové pyramidě znázorněna, tím vyšší je i její dopad na životní prostředí (Vrecníková, 2018).

Výživová pyramda znázorňuje, co bychom měli jíst, aby jeho strava byla zdravá a vyvážené. Čím je potravina v pyramidě níže, tím více bychom jí měli jíst. Naopak potraviny na vrcholu pyramidy bychom si měli dopřávat pouze v malém mnžství. Enviromantální pyramida znázorňuje, jakým způsobem má, jaká potravina, dopad na životní prostředí. Čím je potravina v pyramidě níže, tím nižší jsou dopady její konzumace na životní prostředí. Naopak, čím jsou potraviny výše, tím jsou dopady jejich konzumace na životní prostředí vyšší. Jak můžeme vidět, pro většinu potravin platí, že čím mají nižší enviromentální dopad, tím jsou pro člověka zdravější. Nedá se však tvrdit, že čím jíme zdravěji, tím jíme ekologičtěji. Záleží na mnoha dalších faktorech jakým je třeba původ potravin. A právě na kombinaci těchto faktorů – dopad na lidské zdraví, enviromentální dopad a původ potravin, je založeno flexitariánství.

Zdroje:

KUNZOVA, M. Flexitariánství jako udržitelný způsob stravování [online]. Brno, 2020. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/frb3b/DP_final.pdf

RAPHAELY, T. a MARINOVA, D. Flexitarianism: traditional diets as social innovation for sustainability [online]. Visão Global, 2012. Dostupné z: https://espace.curtin.edu.au/bitstream/handle/20.500.11937/35069/196863_196863.pdf?seque nce=2&isAllowed=y

RAPHAELY, Talia a Dora MARINOVA. Flexitarianism: a more moral dietary option [online]. Curtin University, 2014. Dostupné z: https://espace.curtin.edu.au/bitstream/handle/20.500.11937/34012/191902.pdf?sequence=2&i sAllowed=y

VRECNIKOVA, A. Enviromentální aspekty výživy člověka [online]. Brno, 2018. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/qu6jc/FINAL_Anna_Vrecnikova_-

_Environmentalni_aspekty_vyzivy_cloveka.pdf