Udržitelnost slackline

Verze z 27. 7. 2023, 15:09, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Slacklining je sport, při kterém jedinec balancuje na popruhu, širokém 2,5 cm, napnutém mezi dvěma pevnými body. Nejčastěji je tento sport provozován v parcích, kde se slackline upínají mezi dva stromy. Podle toho, co jedinec na slackline provádí a kde je ukotvena, rozlišujeme několik disciplín:

  • Longline: popruh, široký 25 mm a dlouhý nejméně 30 m, napnutý lehce nad zemí, určený k chození
  • Trickline: popruh, široký zpravidla 5 cm a dlouhý okolo 30 m, ukotvený 1–1,5 m nad zemí. Tato disciplína vyžaduje největší tah, neboť se na slackline provádí akrobatické triky.
Waterline na koupališti v Hejnicích
Highline na věž Doga v Tiských stěnách, červenec 2008

* Highline: „královská disciplína“, při níž je popruh ukotvený ve výšce alespoň 10 m. Je určený nejčastěji k chůzi, nově ale také k disciplíně „highline freestyle“, neboli trickování na highline. Lidé jsou schopni na tomto popruhu ujít i několikakilometrové vzdálenosti.

Jaký dopad má slackline na přírodu?Editovat

Slacklining, tak jako téměř každý outdoorový sport, má bohužel vysoké materiální požadavky. Na samotnou chůzi je zapotřebí speciálního popruhu, dále jsou to železné kotvící pomůcky a další plastové, kovové a další propriety, které samy o sobě zatěžují životní prostředí.

V druhé řadě je tu samotný pobyt v přírodě a narušování klidu, jelikož slacklining je ve výsledku silně týmový sport. Člověk téměř nikdy nevyráží sám, ale s partou lidí. Troufám si tvrdit, že v parku samotné napínání a provozování slackline nemá o nic větší dopad, než jakékoliv jiné trávení času. Stromy, pokud jsou silné a obalené ochrannou bandáží, tím nijak netrpí. O to horší dopad má ale slacklining (resp. highlinng) ve volné přírodě. Nejčastěji se „lajneři“ sjíždějí do skal, kde často tráví více dní. Ke kotvícím bodům, které bývají převážně na skalách, musí dostat sebe i těžký materiál, přetáhnout lajnu z jednoho bodu k druhému a na obou stranách zajistit bezpečné ukotvení.

S tím souvisí i třetí bod, a to doprava. Jelikož se slackline často napínají v těžce přístupných místech a lidé se tam sjíždějí ze všech koutů republiky, převažuje automobilová doprava.

Jak zmírnit negativní dopad na přírodu?Editovat

Mezinárodní asociace slackline ve spolupráci s několika sportovními organizacemi a a Programem OSN pro Životní Prostředí pod záštitou Mezinárodního olympijského výboru vydala dokument, nazvaný Be a mountain hero! 10 simple steps you can take to protect our mountains, který stručně a jasně radí, jak být šetrnější k přírodě, a to ať už se v ní pohybujeme nebo ne.[1]

Až na výjimky se ve skalách řídí slacklineři pravidly Českého horolezeckého svazu. Důvodem je především to, že slacklining, jakožto poměrně nový a ne příliš známý sport, povětšinou není nijak právně vymezen. Jelikož má ale k horolezectví velmi blízko, přijal jeho pravidla a využívá zároveň vyjímek ke vstupu do skal. Povolení pro vstup do skal za účelem lezení, a to včetně míst v CHKO a NP, jsou volně přístupná na webu ČHS.[2] Vyjímky ze zákona pro vstup do skal za účelem horolezectví vydává Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s danou chráněnou krajinnou oblastí. Pravidla pro provozování slackline na veřejných místech popisuje dokument, vydaný Českou asociací slackline[3] a volně dostupný na webu asociace. Základním pilířem právního ošetření horolezení je dle Zelenky[4] jejich přiměřenost, jelikož přílišná regulace má za následek porušování pravidel, které se dá později jen složitě vymáhat a tudíž ztrácí na významu. To potvrzuje i Hušek v metodickém listu AOPK ČR[5] a dodává, že základem udržitelnosti horolezení je informovanost, vzdělávání veřejnosti, obcí, majitelů pozemků a příslušných organizací a úřadů ohledně důsledku horolezení a důvodů přijatých opatření. Jednotlivá opatření je potřeba průběžně aktualizovat a reagovat tak na nově vzniklé skutečnosti.[6]

Pokud budeme respektovat doporučení a pravidla výše zmíněných dokumentů, můžeme tak výrazně zmírnit negativní dopad na životní prostředí. V tomto ohledu je nejdůležitější domluva mezi slacklinery, díky které můžeme předejít zbytečnému hromadění materiálu, které si jinak můžeme vypůjčit. Také je nezbytné následovat rady a doporučení pro zacházení s materiálem a jeho uchováváním tak, aby vydržel co nejdéle a jeho používání bylo zároveň bezpečné. Dosluhující materiál můžeme využít tam, kde na něm nezávisí náš život. Podrobněji se uchovávání materiálu a jeho dalším využití rozepisuje Navrátil na stránkách Climbing technology.[7] Životnost textilního materiálu (lana, smyčky) je nejvýše 15 let a životnost se snižuje způsobem a četností používání, a způsobem uchovávání. Mělo by se zamezit vystavování UV záření a skladovat by se tento materiál měl na suchém a tmavém místě, daleko od kyselin a zásad. Kovový materiál má při správném zacházení životnost téměř nekonečnou. Hliníkový materiál vydrží krátkou silnou zátěž, ale vybavení z něj vyrobené je choulostivé na dlouhotrvající tah a tvrdé nárazy. Oproti tomu je ocelové vybavení odolnější, ale projevuje se to na jeho váze. Dále navrhuje Navrátil využítí staršího lezeckého materiálu např. v domácnosti, ke stavbě nízkých lanových překážek nebo k pomůckám pro psy.[7]

Pokud kupujeme nové vybavení, měli bychom dávat přednost značkám, které svou výrobu situují do České republiky. Produkty výhradně českých výrobců prodává např. Hanibal. Mezi konkrétní firmy patří např. Singing rock, Rock Empire, Direct Alpine, Beal, Ocun, High Point, Sir Joseph, Tilak, Rafiky. Snížíme tím emise za přepravu. České značky navíc sledují trend snižování negativního dopadu na přírodu, výrobu se snaží směřovat do České republiky a využívají ekologické a zároveň kvalitní materiály.

Domluva a naplánování přípravy slackline aktivity před samotným napínáním sníží počet přemisťování na minimum a zamezí zbytečnému hlasitému domlouvání na velkou vzdálenost. Stejně tak lze obětovat trochu času a pohodlí a využít hromadnou dopravu, popř. snížit množství aut nebo vyhledávat místa, bližší našemu bydlišti.

Nebylo by ale správné přemýšlet jen nad tím, jak omezit náš negativní dopad na přírodu. Při každé její návštěvě jí můžeme i pomoci a to např. sběrem odpadků. Také se dá domluvit se správci jednotlivých oblastí na pomoci se sázením stromků, opravou oplocenek, čištěním řek a potoků apod.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BUCKINGHAM, Thomas. BE A MOUNTAIN HERO! [online]. 2021-12-10 [cit. 2023-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HOROSVAZ. Povolení lezení - Český horolezecký svaz - ČHS. www.horosvaz.cz [online]. [cit. 2023-07-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. Pravidla pro provozování slackline na veřejných místech. Česká asociace slackline. 2012. Dostupné online.  
  4. Zelenka, J., Těšitel, J., Pásková, M., & Kušová, D. (2013). Udržitelný cestovní ruch: management cestovního ruchu v chráněných územích. Hradec Králové: Gaudeamus.
  5. Hušek, J. (2008). Metodický list AOPK ČR - horolezectví. AOPK ČR.
  6. HUŠEK, Jiří. Horolezectví: hledání rovnováhy s přírodou. www.casopis.ochranaprirody.cz [online]. 2008 [cit. 2023-07-27]. Dostupné online. 
  7. 7,0 7,1 NAVRÁTIL, J.. Ten matroš nevyhazujte, může ještě posloužit. Parametr "periodikum" je povinný! . Dostupné online.