Permakultura

Permakultura je designový přístup zastřešující principy a techniky pro plánování a design trvale udržitelných produkčních systémů a lidských sídel. Nejedná se tak pouze o navrhování zahrad, ale i dalších prostor, např. veřejných prostor (parky, ulice, náměstí), lidských obydlí a budov (fasády, střechy, balkony a vnitrobloky), obdělávaných půd, vodních ploch či jedlých městských lesů.[1] V širším slova smyslu je permakultura ,,systém designu pro navrhování trvale udržitelných vztahů mezi člověkem a přírodním prostředím“[2] Přístupy permakultury mají obrovský potenciál spoluvytvářet odolné komunity a zelená města, která jsou produktivnější a odolnější vůči nepříznivým efektům klimatické změny, a regenerovat je tak, aby byla zdravější pro životní prostředí a místní občany.

Koncept permakultury vznikl v sedmdesátých letech 20. století v Austrálii. Jeho zakladateli jsou Bill Mollison a jeho student David Holmgren, kteří se v návaznosti na problémy životního prostředí, které v místních podmínkách pozorovali, zabývali studiem neudržitelných způsobů hospodaření industrializovaných společností.[3] Inspiraci pro řešení neudržitelnosti hledali ve fungování domorodých kmenů a kultur a v přírodních ekosystémech, které jsou založeny na různorodosti, odolnosti, vzájemné propojenosti, samoregulaci, samoregeneraci a dlouhodobé udržitelnosti. Na základě toho definovali základní principy udržitelného designu. Klíčové principy permakulturního designu jsou tedy založeny na fungování přírodních ekosystémů, respektive na jejich napodobování.[4] V procesu designu permakulturních zahrad a dalších prostor se tak klade důraz například na využití obnovitelných materiálů a zdrojů, na vytváření přirozených ekosystémů pro hospodaření s vodou, odpadem (recyklaci), na energetickou efektivitu a celkovou systémovou propojenost a udržitelnost.

Těmito principy se zakladatelé permakultury inspirovali a rozhodli se je aplikovat zprvu pro udržitelné pěstování a zemědělství, z čehož vyplývá i samotný názvem permakultura. Ten vychází z anglické složeniny „permaculture“ („permanent“ a „agriculture“), což znamená trvalé zemědělství či trvale udržitelné zemědělství. Literatura zabývající se permakulturou však upozorňuje na to, že snahou permakultury není pouze trvalé zemědělství, ale také trvale udržitelná kultura či společenství. Důvodem je, že bez společenství, která využívají krajinu a životní prostředí udržitelně, nemůže žádná společnost sama o sobě dlouhodobě fungovat. Koncept permakultury se tak od sedmdesátých let 20. století vyvinul z úzce zaměřeného přístupu k pěstování a zemědělství v široce pojatý koncept zaměřený na člověka a jeho způsob života. Permakulturu tedy lze aplikovat nejen v rámci udržitelného pěstování a zemědělství, ale i v mnohých dalších oblastech lidského života.[5]

Permakultura označuje různorodé nápady a dovednosti, které je třeba si znovu osvojit a rozvinout tak, aby zajistily lidské potřeby a zároveň uchovaly přírodní kapitál pro budoucí generace. V nejširším slova smyslu se jedná o způsob myšlení, který je možné aplikovat na všechny oblasti našeho života, zlepšit je, zefektivnit a učinit lidské činnosti a způsob života udržitelný.[6] Jelikož se permakultura proplétá všemi oblastmi lidských činností, je vhodné její přístupy a způsob života založený na permakultuře předávat dětem a mladým generacím např. v rámci vzdělávacího systému.

„Dětství je ideálním obdobím pro vytváření určitých základních povahových pohledů na svět včetně postoje k přírodě a sobě navzájem. Praktikování permakultury s dětmi je podporuje v učení vážit si zdrojů a v hledání kreativních způsobů, jak žít v harmonii se světem. Také jim to pomáhá vytvořit si prosperující kulturu založenou na vzájemné spolupráci, spíše než kulturu založenou na individualistickém soupeření o omezené přírodní zdroje.“[7]

Permakultura využívá tří základních etických principů: péče o Zemi, péče o lidi a spravedlivé dělení. Literatura tyto principy rozvíjí také o tyto principy:

1. „pozoruj a jednej,
2. zachycuj a uchovávej energii,
3. získávej výnos,
4. usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu,
5. využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich,
6. nevytvářej odpad,
7. navrhuj od vzorů k detailům,
8. dej přednost začleňování před oddělováním,
9. využívej malých a pomalých řešení,
10. využívej rozmanitosti a važ si jí,
11. využívej krajů a važ si okrajových systémů,
12. využívej změnu tvořivě a tvořivě na ni reaguj.“[8]

Těchto dvanáct permakulturních principů Davida Holmgrena je shrnuto a popsáno v českém jazyce zde. David Holmgren navrhl takzvanou permakulturní květinu (zde, strana 1), ve které jednotlivé lístky zobrazují základní lidské potřeby a zároveň hlavní oblasti, které pro vytvoření udržitelných společenství vyžadují transformaci (například voda, obydlí, odpady, energie, potrava, zdraví). V této příručce také Holmgren radí, co v rámci každé potřeby je možné dělat a navrhuje různá řešení, která se dají uplatnit. Začátek spirály uprostřed květiny spojuje všechny oblasti a symbolizuje etiku a principy permakultury (obecně permakulturní smýšlení, které je potřebné pro dosažení udržitelné kultury či společenství). Spirála vede ze středu ven, což značí, že se máme zaměřit zprvu na osobní, pak lokální a nakonec regionální a globální činnosti a záležitosti.[9]

Použité techniky permakultury se mění v závislosti na geografické poloze a na specifickém klimatu, na složení půdy, dostupných zdrojích a v neposlední řadě také podle potřeb lidí, kteří design (v daném místě) budou používat a kterým má sloužit.

Jednou z metod, která se často používá v rámci sociální permakultury, je metoda dračího snění (dragon dreaming). Ta pomáhá při sdílení snů, spolupráci, navrhování a realizaci možných společných aktivit a projektů. Metoda dračího snění se nezakládá na hierarchii, vytyčených cílech, dlouhosáhlých plánech a milnících projektu. Naopak, projekty jsou vedeny nehierarchicky „od zdola nahoru“ (bottom-up approach) a začínají na základě snů lidí a sdílených vizí. Přičemž snahou je, aby v rámci dané spolupráce byly integrovány sny všech zúčastněných, což zvyšuje rozmanitost a potenciál daných projektů.[10]

Význam pro obce

Permakulturu lze vytvářet a její přístupy aplikovat jak ve městě, tak na venkově a lze prostřednictvím ní budovat mezilidské vztahy, místní komunitu a kvalitní prostředí pro život. V širším pojetí je permakultura často považována jako nástroj pro rozvoj komunitních sídel a samotných lidských komunit, neboť přispívá k propojování místních občanů, budování mezilidských vztahů a zužitkování (často nevyužitého) místního lidského potenciálu ve společný prospěch. Hmatatelné výstupy permakulturních projektů zároveň vytvářejí kvalitní prostředí pro život, a to například v podobě sdílených (městských) zahrad, parků a zeleně, a nebo jiných užitkových prostor. Dobře nastavené procesy permakulturního designu v plánování veřejných prostor (např. náměstí či komunitní zahrady) tak opravdu dokážou vnést život do ulic, motivovat místní občany, aby věnovali svůj čas práci ve veřejných prostorech, přispěli z vlastních materiálních či případně finančních zdrojů a zejména, aby se aktivně zapojili i po dokončení daného projektu, tzn. daná místa navštěvovat, obhospodařovat a využívat.

Velkou výhodou permakulturního procesu je jeho inkluzivní povaha, kdy se do procesu mohou snadno zapojit místní občané jakéhokoli věku, od malých dětí po seniory, přičemž u všech věkových kategorií tak dochází k celoživotnímu vzdělávání a může zde fungovat i mezigenerační učení (např. senioři a děti se navzájem učí, interagují a inspirují se). V mnoha ohledech se permakulturní přístupy podobají místně zakotvenému učení, neboť dochází k zapojování široké škály místních občanů, interdisciplinární propojenosti a využití místních zdrojů. V procesu permakulturního designu jsou účastníci zapojeni do sdílení snů a vizí, vymýšlení možných návrhů a do jejich realizace. Zároveň rozvíjí dovednosti typu komunikace, spolupráce, řešení konfliktů apod. Tyto dva přístupy lze tak dobře propojit.

Co mohou obce dělat

Obce mohou různými způsoby podporovat místní spolky a iniciativy, které prosazují nebo se řídí principy permakultury – mohou jim například vyjít vstříc při pořádání veřejných akcí, také mohou dlouhodobě poskytovat prostory pro městské záhonky, místní komunitní zahrádky nebo je např. spoluzakládat. Obce si také mohou najmout externího odborníka se zkušenostmi s permakulturou a například s budováním místních komunit. Samotné obce také mohou spustit různé projekty na bázi principů permakultury. Například mohou proměnit veřejné zelené plochy v užitkové plochy (ovocné sady, bylinkové záhony aj.).

Relevance s SDG

Permakultura v obci přispívá alespoň částečně k splnění tří cílů udržitelného rozvoje, cíle 2: konec hladu; cíle 3: zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku; a cíle 11: vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce.

Permakultura prostřednictvím péče o půdu napomáhá k naplňování cíle 2: konec hladu, zejména však naplňuje podcíl 2.4.: „Do roku 2030 zajistit/zavést systémy udržitelné výroby potravin a (zavést) 'odolné zemědělské postupy', které zvýší produktivitu a výrobu a pomohou zachovat ekosystémy posilující schopnosti půdy přizpůsobit se klimatické změně, extrémnímu počasí, suchu, záplavám a dalším pohromám, a které postupně zlepší kvalitu půdy.“[11]

Součástí permakultury je tvorba takových veřejných prostor, které podporují rozvoj mezilidských vztahů, motivují k aktivnímu zapojení se všech občanů v komunitě a k fyzickému pohybu. Tím permakultura přispívá ke splnění cíle 3: zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku.

Permakultura také pomáhá vytvářet inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce, a to v několika ohledech. V rámci permakulturních přístupů, projektů a aktivit dochází k zapojování občanské společnosti, a to například právě při tvorbě veřejných prostor. V rámci permakulturního pěstování a zemědělství se využívá nejen veřejných prostranství, jako jsou parky, ulice a náměstí, ale účelně se vyhledávají ty plochy a pozemky, které jsou nevyužité. Tím permakultura (mimo jiné) přispívá k udržitelnější urbanizaci. Permakultura celkově vytváří příjemnější prostředí pro život, buduje komunity a tím celkově přispívá k místnímu a regionálnímu rozvoji.

Příklady dobré praxe:

Největší permakulturní hnutí, ke kterému se přihlásily stovky iniciativ po celém světě, je hnutí Transition, či Města přechodu (Transition, initiatives, Transition Towns). Iniciativy Transition pracují s předpokladem, že místní komunity jsou ideálním místem pro vytváření lokálních praktických řešení v reakci na environmentální problémy (klimatická změna, ropný zlom, ztráta biodiverzity, znečištění ovzduší, vody, půdy apod). Z toho důvodu je hnutí Transition tvořeno „zespoda“ a zaměřuje se na budování lokální odolnosti se snahou o místní soběstačnost. Účastníci (místní obyvatelé) se sami zapojují a pracují na konkrétních projektech zaměřených na přeměnu jejich města k trvalé udržitelnosti. Iniciativy Transition sdílejí užitečné informace o svých projektech a aktivitách a jejich příklady dobré praxe na svých oficiálních webových stránkách. Transition Network také vydala příručku plnou příkladů dobré praxe 21 příběhů komunitního přerodu (21 stories of community transition).

Mezi velmi inspirativní příklad dobré praxe patří také městská farma rodiny Dervaes z Kalifornie. Své zkušenosti zaznamenali v krátkém filmu Homegrown revolution (zde), který získal několik ocenění. Je to výborná ukázka toho, jakým způsobem lze přebudovat rodinný domek se zahradou v produktivní malou městskou farmu, jak lze touto cestou pořádat osvětové akce např. pro školy, školky apod., a jak taková iniciativa může inspirovat místní komunitu a širší veřejnost po celém světě.

Mnoho inspirace a příkladů dobré praxe lze také čerpat z mezinárodního projektu Děti v permakultuře, do kterého se zapojili pedagogové a lektoři z České republiky, Velké Británie, Rumunska, Slovinska a Itálie. Cílem tohoto projektu bylo integrovat principy permakultury do školních osnov výuky již od předškolního věku a vytvořit vzdělávací materiály pro výuku permakultury. Výstupy a materiály z projektu je možné si prohlédnout a stáhnout zde.

Pro transformaci veřejných prostranství je možné se inspirovat Projektem pro veřejná prostranství (Project for Public Spaces) a zakomponovat do něj prvky permakultury. PBS definuje deset strategií pro transformaci obcí a veřejného prostranství (viz 10 strategií podrobněji v čj, 10 strategií podrobněji v aj).

Příklady dobré praxe

1. Komunitou podporované zemědělství
2. Občanské sdružení Kokoza (informace o kompostování a pěstování ve městě aj.)
3. Ekovýchova Libereckého kraje
4. Projekt Děti v permakultuře – materiály a sdílení dobré praxe
5. Projekt Děti v permakultuře – dokument Případové studie
6. Permakulturacs – návody, tipy, rady, příklady dobré praxe

Materiály z přednášky

1. Permakultura v praxi – video prezentace Adély Hrubé
2. prezentace Adély Hrubé –
3. + odkazy na další materiály z přednášky

Odkazy

1. 10 strategií podrobněji v čj, 10 strategií podrobněji v aj
2. David Holmgren – permakulturní květina (zde, strana 1)
3. Místně zakotvené učení (Enwiki)
4. Užitečné informace o projektech a aktivitách Transition iniciativ a jejich příklady dobré praxe lze najít na jejich oficiálních webových stránkách zde.
5. Transition Network příručka příkladů dobré praxe: 21 příběhů komunitního přerodu (21 stories of community transition).
6. Městská farma rodiny Dervaes z Kalifornie ve filmu Homegrown revolution (zde)
   

Související

1.  Akademie soběstačnosti
2. Sdružení Ekodům
3. Vertikální zahradničení, permakultura ve městě
4. Village Homes – Michael Corbett
5. Dragon dreaming
6. Pěstuj prostor – Plzeň
7. Rozvoj obcí a co mohou obce dělat pro rozvoj komunit
8. Homegrown revolution film
9. Film In Transition 2.0: A story of resilience and hope in extraordinary times
10. Video – co je permakultura a jak začít s permakulturní zahradou zde
11. 11)  David Holmgren – příručka
12. 12)  Jak aplikovat základní principy permakultury i na vaší zahrádce
    

ZDROJE:

(1)  SVOBODA. J. Co je to permakultura?. [online]. Naposledy upraveno: 2005. Dostupné na:  http://www.ekozahrady.com/co_je_pk.htm

(2)  Children in permaculture/Děti v permakultuře. [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné na: http://childreninpermaculture.com/cz/

(3)  Permaculture. Wikipedia. [online]. Dostupné na:  https://en.wikipedia.org/wiki/Permaculture

(4)  (5) (6) (9) HOLMGREN, D. Essence of permaculture. [online]. Revisted edition. Melliora publishing, 2020. 31 stran. ISBN: 978-0-6483442-3-0. Dostupné na: https://files.holmgren.com.au/downloads/Essence_of_Pc_EN.pdf?_ga=2.237606080.1973497212.1619630506-1898892399.1619630506

(7)   Children in permaculture/Děti v permakultuře. [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné na: http://childreninpermaculture.com/cz/

(8)  Children in permaculture. Appendix k manuálu: Jak být inspirací. 2018. [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné na: http://childreninpermaculture.com/wp-content/uploads/2018/08/Appendix-Jak-b%C3%BDt-inspirac%C3%AD.pdf

(10) UHLÍŘ, M. HRUBÁ, A. Dragon dreaming - design projektů. [online]. 2018. Dostupné na: https://www.permakulturacs.cz/article/136/dragon-dreaming---design-projektu

(11) Informační centrum OSN v Praze, Cíl 2, podcíl 2.4. [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné na: https://www.osn.cz/sdg-2-vymytit-hlad-dosahnout-potravinove-bezpecnosti-a-zlepseni-vyzivy-prosazovat-udrzitelne-zemedelstvi/

Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.