Udržitelná doprava
Udržitelná doprava označuje širokou oblast takové dopravy, která je udržitelná ve smyslu sociálních, environmentálních a klimatických dopadů. Udržitelnost dopravy hodnotíme jednak z hlediska konkrétních dopravních prostředků používaných pro silniční, železniční, vodní nebo leteckou dopravu; jednak zde hrají roli zdroje energie a také infrastruktura používaná pro dopravu (silnice, železnice, letecké cesty, vodní cesty, kanály a terminály). Do hodnocení je třeba zahrnout také dopravní operace a logistiku. Udržitelnost dopravy se do značné míry měří podle efektivity a účinnosti dopravních systémů a také podle dopadů systémů na životní prostředí a klima.[1]
Obecně panuje shoda o tom, že udržitelná doprava by měla trvale přispívat k rostoucímu socioekonomickému blahobytu a zároveň nevyčerpávat přírodní bohatství a neničit životní prostředí.[2] Nicméně Konference evropských ministrů dopravy (ECMT 2004) ve svém prohlášení uvádí, že se definice a kritéria udržitelnosti dopravy v městských oblastech liší mezi zeměmi i jednotlivými městy. Nejčastěji je však spojují společné cíle zajistit určitou kvalitu života, která zahrnuje čisté ovzduší, tiché rezidenční čtvrti a ekonomickou prosperitu bez škodlivých dopadů na zdraví a životní prostředí a vyčerpávání omezených přírodních zdrojů.
Problém udržitelnosti dopravy není pouze technický (poskytování kvalitní dopravní infrastruktury a vývoj vozidel), ale dotýká se též společensko-ekonomických otázek. Jim dominuje problematika poskytování dopravní infrastruktury a hromadné dopravy z veřejných prostředků. Veřejné výdaje do dopravní infrastruktury a dopravních služeb významně ovlivňují nabídku dopravy, a tudíž i budoucí společenské přínosy a náklady dopravy. Úroveň, kvalita a struktura nabídky dopravy jsou tak hlavními parametry ovlivňujícími udržitelnost dopravy.
Pilíře udržitelné dopravy
Je zřejmé, že mnohé z ukazatelů udržitelné mobility jsou ze své podstaty protichůdné, a hlavní cíl tedy spočívá v nalezení rovnováhy v jejich dosahování. Můžeme rozlišit tři pilíře udržitelnosti (ekonomika, životní prostředí a sociální oblast – spravedlnost), jejichž cíle se snaží udržitelná mobilita sledovat (viz obr. 2).
Pilíř ekonomický a environmentální spojuje snaha ocenit a internalizovat environmentálně nepříznivé dopady dopravy na společenský blahobyt. Pilíře sociální spravedlnosti a ekonomický jsou provázány přes zajištění potřeb mobility a redistribuci bohatství v rámci společnosti (zajištění vnitro-generační rovnosti). Pilíř sociální a environmentální sjednocuje důraz na etické hodnoty a principy a snaha o mezigenerační rovnost (tj. mezi současnými a budoucími generacemi).
Environmentálně udržitelná doprava
OECD v roce 1994 představila projekt Environmentálně udržitelná doprava (Environmentally Sustainable Transport, EST), v rámci kterého nabídla definici environmentálně udržitelné dopravy jako takové dopravy, která „neohrožuje veřejné zdraví nebo ekosystémy a uspokojuje potřeby mobility konzistentní s konceptem UR tím, že:
- (a) čerpá obnovitelné zdroje mírou pomalejší, než je míra jejich obnovy a
- (b) čerpá neobnovitelné zdroje pomaleji, než je rozvoj jejich substitutů (náhražek, pozn. ed.)“.[3]
Zároveň stanovila šest kritérií, které představují minimální požadavek na zvládnutí dopadů dopravy na zdraví a životní prostředí. Tato kritéria odráží dopady na globální, regionální a lokální úrovni. Jedná se o následující:
- CO2: celkové emise CO2 z dopravy by neměly překročit 20 % celkových emisí CO2 oproti roku 1990,
- NOx: celkové emise NOx z dopravy by neměly překročit 10 % úrovně těchto emisí oproti roku 1990,
- VOC (těkavé organické látky): VOC by neměly překročit 10 % úrovně emisí VOC oproti roku 1990,
- Pevné částice: závisí na lokálních a regionálních podmínkách, cílem je snížení o 55–99 %
- Hluk: 55–65 dB během dne a 45 dB v noci a uvnitř budov a
- Využití půdy: ve srovnání s úrovní v roce 1990 by se mělo směřovat ke snížení podílu půdy využívané dopravou.
Jak je patrné z těchto kritérií, čtyři z nich jsou věnované pouze emisím z dopravy. Ty představují jeden z největších environmentálních problémů dopravy, a to jak na lokální, tak i regionální a globální úrovni.
Význam dopravy
Doprava má pro ekonomiku EU, zaměstnanost a mobilitu občanů obrovský význam. Spolu s logistikou zaměstnává přes 11 mil. osob, tvoří přes 5 % zaměstnanosti a téměř 5 % HDP EU. Představuje cca 20 % vývozu do zemí, které jsou hlavními obchodními partnery EU. Odvětví však současně výrazně přispívá k emisím skleníkových plynů – zaujímá 2. místo za energetikou – a zároveň je odpovědné za stále horší znečištění ovzduší v městských oblastech. Doprava bude dle všech prognóz v Evropě stále růst. Dle odhadů v období 2010–2050 vzroste objem přepravy cestujících o přibližně 42 %. Nákladní doprava dokonce o 60 %.[4]
Druhy dopravy a jejich dopady na životní prostředí
V dopravě vzniká téměř 30 procent všech emisí oxidu uhličitého v EU, přičemž ta silniční se na nich podílí ze 72 procent. Evropská Unie si proto nastavila cíl omezit produkci CO2 v dopravě do roku 2050 o 60 procent (vůči úrovni emisí v roce 1990). Je to důležitá součást snahy snížit emise skleníkových plynů. Jedná se o ambiciózní plán, zejména když si uvědomíme, že zatímco v jiných odvětvích produkce CO2 od roku 1990 klesá, v dopravě naopak s rostoucí mobilitou emise rostou.[5]
Udržitelná doprava a její význam
Dopravní zácpy ve velkoměstech mají nepříznivý vliv nejen na kvalitu ovzduší, ale také na fyzický a psychický stav člověka. Dojíždění do práce je pro většinu lidí každodenním stresujícím faktorem, který výrazně ubírá z kvality života. Udržitelná doprava může pomoci lépe naplánovat a provozovat hromadnou dopravu, která vyhovuje lidem a nepoškozuje životní prostředí.[6]
Dle Strategického rámce ČR 2030 je důležité, aby:[7]
- stát podporoval města v postupném odklonu od automobilové dopravy a zvýšil podíl elektromobility včetně infrastruktury pro dobíjení elektromobilů a obnovitelně provozované mobility;
- přeprava brala na potřeby obyvatelstva, které vyvolá stárnutí i měnící se životní styl;
- místní správa motivovala lidi ke změně dopravního chování směrem k udržitelnějším formám mobility;
- realizovaly se investice do infrastruktury pro cyklistiku a pěší, podpořilo se sdílení dopravních prostředků či služeb a vytvořily se sítě účelových komunikací (stezek pro pěší, cyklisty a cyklistky, in-line bruslaře a bruslařky, sjízdných chodníků ap.)
- páteří přepravy v regionech se stala spolehlivá a čistá veřejná doprava.
Externality dopravy
Pozitivní externality
Rozvoj dopravy umožnil celkový rozvoj společnosti, zejména v oblasti ekonomické, sociální a kulturní. Doprava přinesla firmám nové možnosti prodeje, a podpořila tak jejich ekonomický rozvoj. Z hlediska sociálního pomáhá doprava vyrovnávat propast mezi chudým venkovem a bohatými městy. V oblasti kulturní přinesla nové myšlenky, pohledy a zvyklosti z jiných kultur a umožnila jejich asimilaci do domácího prostředí. To se týká i stravovacích možností a zvyků – např. plodiny jako kakao, rýže, káva jsou běžné dostupnými pro Evropany, i když se tady nepěstují.
Negativní externality
Všechno dobré přináší i mnoho nevýhod, které by se měly v co největší míře vyhodnotit a eliminovat. Intenzifikace dopravy přinesla rozsáhlé znečisťování životního prostředí, zejména emisí CO2 (letecká doprava má největší podíl); taky způsobuje stále větší škody na životech lidí – a to zejména automobilová a autobusová doprava.
Doprava umožňuje vysokou mobilitu obyvatel a rychlý přesun do vybrané cílové destinace. Základní oblasti, kde má doprava negativní vliv na životní prostředí, jsou následující:[8]
- produkce emisí CO2
- hluk, vibrace a otřesy;
- exhalace a mikroklima;
- prašnost;
- nehodovost a úrazovost;
- znečišťování vody;
- zábor zemědělské a lesní půdy a plošné nároky v urbanizovaném území;
- estetika a psychické účinky.
Nejproblematičtějším druhem dopravy z hlediska dopadu na životní prostředí je doprava silniční, kde rozhodujícím hnacím agregátem je spalovací motor.
Odkazy
Reference
- ↑ MIHYEON JEON, Christy; AMEKUDZI, Adjo. Addressing Sustainability in Transportation Systems: Definitions, Indicators, and Metrics. Journal of Infrastructure Systems. 2005-03, roč. 11, čís. 1, s. 31–50. Dostupné online [cit. 2020-11-20]. ISSN 1076-0342. DOI:10.1061/(ASCE)1076-0342(2005)11:1(31). (anglicky)
- ↑ Brůhová-Foltýnová, H., Máca, V. (2007): Evropský výzkum socioekonomických překážek udržitelné mobility. Text připravený pro konferenci Mobidays – Dny udržitelné mobility. Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze
- ↑ Wiederkehr, P. Gilbert, R, Crist, P. a Caïd, N. (2004): Environmentally Sustainable Transport (EST): Concept, Goal, and Strategy – The OECD’s EST Project. Dostupné na <http://www.richardgilbert.ca/Files/2004/EST,%20Concept,%20Goal,%20and%20Strategy.pdf>
- ↑ Balíček opatření v oblasti čisté mobility [online]. Svaz průmyslu a dopravy ČR [cit. 2020-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Emise CO2 z aut: fakta a čísla (infografika) | Zpravodajství | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 2019-03-25 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (česky)
- ↑ ČR 2030 | Závazky [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Strategický rámec Česká republika 2030.. Praha: [s.n.] 396 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7440-181-7, ISBN 80-7440-181-2. OCLC 1039839288
- ↑ LAPČÍK, Vladimír. Modul 2: Oceňování antropogenních vlivů na životní prostředí [online]. Ostrava: VŠB-TU Ostrava [cit. 2020-11-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Carpooling: where business and environmental needs align | Automotive World. www.automotiveworld.com [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online.
Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.