Enviwiki

Kvalita života

Verze z 23. 11. 2020, 13:50, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (→‎Kvalitativní posuzování blahobytu)

Pojem kvalita života obecně odráží pohodu jednotlivců a společnosti; zahrnuje negativní i pozitivní rysy života.[1] Tento pojem poukazuje na očekávání jednotlivce nebo společnosti na dobrý život. Tato očekávání se řídí hodnotami, cíli a sociokulturním kontextem, ve kterém jedinec žije. Slouží jako referenční hladina, podle níž může jednotlivec nebo společnost srovnávat nebo měřit různé oblasti osobního života.[2]

Koncept kvality života, tzv. well being, je důležitý jak z hlediska společnosti (systémový pohled), tak i z hlediska jednotlivce - v obou případech zaměřuje pozornost na zlepšování jednotlivých aspektů kvality, nikoli kvantitativní růst. V systémové rovině tak představuje šanci na změnu ekonomiky s její (kvantitativně posuzovanou) růstovou podstatou, která se projevuje jak ve výrobě, tak také ve spotřebě. Nově definovaná kvalita života by mohla tuto spotřebu, a následně ekonomický systém, který tuto zvyšující se spotřebu zajišťuje, odklonit od trajektorie stále stoupajícího růstu projevujícího se v materiální rovině. Vize či představa kvalitního, smysluplného života založeného více na vztazích, vzdělanosti a „spotřebě“ kulturních statků by také z individuálního hlediska mohla pomoci při uvědomělém formování odpovědného, udržitelného životního stylu.

V centru pozornosti člověk

 
Index štěstí v jednotlivých zemích podle World Happiness Report (2018)

Pojem kvalita života ve stručnosti znamená, že v obou případech (z úhlu pohledu systému i jednotlivce) je v centru pozornosti člověk, ne pouze prosperita samotné ekonomiky.[pozn. 1] To představuje určitý bod obratu v myšlení: již ne člověk jako prvek ekonomického systému, ale ekonomika podřízená člověku a jeho potřebám.[pozn. 2] V poslední době s tímto konceptem začínají počítat politici na různých úrovních. Důraz na kvalitu života se následně promítá do posuzování výsledků či dopadů ekonomiky, a její efektivity – objevují se snahy změnit způsoby hodnocení „úspěšnosti“ ekonomiky a společenského systému jako takového. Dosažená úroveň kvality života je pak posuzována pomocí relevantních indikátorů (viz tab. 1), a tyto kvalitativní ukazatele jsou jedním z nástrojů systémové změny.[3] V tomto přístupu se klade důraz na procesy „zdola“ – úvahy tedy vychází od jednotlivce, jeho potřeb a snahy o to, vést kvalitní, uspokojivý život, což se pak promítá i do nově definovaného „blahobytu“ společnosti jako celku.

 
Maslovowa pyramida potřeb

==Kvalitativní posuzování blahobytu==

Protože kvalita života je mj. důsledkem řady individuálních uvědomělých rozhodnutí, zdůraznění jejího významu je přiznáním role, kterou má (relevantně vzdělaný) jedinec pro utváření společenského prostředí a budoucnosti jako takové. Zatímco řízení ekonomického systému může být pojato technokraticky, zajištění kvality života s sebou nese nutnost zabývat se skutečnými potřebami a přáními lidí – takovými, které přinášejí uspokojení v dlouhodobém horizontu. Koncept kvality života je pak ovšem důležitý především z hlediska jednotlivce, a naplňování jeho potřeb je třeba věnovat pozornost. Nemusí se totiž týkat pouze materiálních potřeb nebo prostředků uspokojení, často daleko větší vnímanou spokojenost přinese naplnění potřeb sociálních, kulturních, nebo třeba duchovních. Kvalitativní přístup k posuzování „blahobytu“ je v současnosti podstatně méně vědecky podložen, teorie potřeb, které by jej měly popisovat, jsou považovány za nejednoznačné [4] - to se týká např. Maslowovy pyramidy potřeb (viz obr.) a její vylepšené verze, matice Manfreda Max-Neefa, která nabízí propracovanou hodnotovou škálu.

Žijeme ve společnosti, kde „pravidla hry“ do značné míry určuje ekonomický systém, jehož vývoj podmiňuje požadavek neustálého růstu. Kvantitativní ukazatele růstu ekonomiky ukazují na „zdraví“ ekonomického systému a dovolují například srovnávat „lépe prosperující společnosti“ s těmi, které na tom nejsou tak dobře. Pro současnou ekonomiku je spotřeba důležitou hybnou silou; příjmy a výdaje domácností jsou těsně spojeny s hodnocením ekonomické prosperity – tvoří přibližně 2/3 jejího základního ukazatele, hrubého domácího produktu (HDP). Tento ukazatel se postupně stal základem pro posuzování „zdraví“ ekonomického systému, i když takové hodnocení nemusí vypovídat o skutečné prosperitě společnosti, ve smyslu zdárného rozvoje jednotlivých lidí a zlepšování vztahů mezi nimi. Koncept kvality života by mohl optiku přenastavit – nešlo by již o prosperitu a růst systému, ale zlepšování podmínek pro všestranný rozvoj jednotlivce. Využití tohoto přístupu pro tvorbu politik je ovšem teprve v začátcích.

Kvantitativní měření kvality života

Na rozdíl od HDP na obyvatele nebo životní úrovně, které lze měřit z finančního hlediska, je obtížnější objektivně nebo dlouhodobě měřit kvalitu života, kterou zažívají národy nebo jiné skupiny lidí. Vědci začali v poslední době rozlišovat dva aspekty osobní pohody: emoční pohodu, kdy se respondentů ptají na kvalitu jejich každodenních emočních zážitků – frekvenci a intenzitu jejich zkušeností, například radosti, stresu, smutku a hněvu – a hodnocení života, ve kterém jsou respondenti požádáni, aby uvažovali o svém životě obecně a hodnotili jej na stupnici.[5] Obdobné systémy a stupnice měření se používají již nějakou dobu. Výzkum se pokusil zkoumat také vztah mezi kvalitou života a produktivitou. Existuje mnoho různých metod měření kvality života, pokud jde o zdravotní péči, bohatství a materiální statky. Je však mnohem obtížnější měřit smysluplné vyjádření lidských tužeb. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je vyhodnotit rozsah toho, jak jednotlivci naplnili své vlastní ideály. Kvalita života může jednoduše znamenat štěstí, subjektivní stav mysli. Tato optika zvýhodňuje rozvojové země, protože jejich občané jsou často spokojeni se základní úrovní naplnění potřeb jako je zdravotní péče, vzdělávání a ochrany dětí.[6]

Příklady kvantitativního měření kvality života

Praktické použití pojmu v současnosti

Koncept kvality života má ukázat, že štěstí a spokojenost jednotlivce nelze měřit množstvím toho, co nakupuje. Nejde tedy již o prosperitu za každou cenu, schopnost naplnit všechny potřeby a přání; o maximální účinnost v dosahování cílů, především materiálních. Ne kvantita (vyjádřená jako množství peněz v oběhu – což je základem ukazatele HDP), ale kvalita života. Spokojenost, která může být založena na vztazích, duchovním prožitku, nebo radosti z přírodních krás, které jsou “zadarmo”. Pojem well-being odkazuje k tomu, že ne všechny hodnoty, které mezi sebou směňujeme, jsou převoditelné na finance, přitom si však jejich prostřednictvím můžeme působit srovnatelné blaho. Taky se někdy tento pojem překládá jako blaho-byt, a znamená mimo jiné, že ve společnosti funguje celá řada aktivit, které mají ekonomickou povahu, nejsou však spojeny s peněžními transakcemi. Je to péče o děti, domácnost, nebo sousedská výpomoc, kde práce přináší odměnu, již nelze vyčíslit penězi. Tato činnost tak není započítána do našeho “národního produktu” (a tedy se do rozvojových strategií ekonomiky na národní i mezinárodní úrovni příliš neprosadila) – avšak my bychom ji do svého života měli začlenit určitě, přikládat jí odpovídající hodnotu. Kdyby tak učinili všichni občané dobrovolně, nebo v důsledku vnějších okolností, musel by se pravděpodobně změnit i způsob uvažování o tom, co je zdrojem společenského blahobytu.

To, co se obecně pokládá za kvalitní život, se pak odráží v životním stylu jednotlivců, kterým vyjadřují svůj celkový postoj ke světu, včetně vztahu k užívání materiálních předmětů denní a dlouhodobé potřeby. Spotřební chování je pak projevem životního stylu.

Kvalita života se postupně stává kritériem pro hodnocení stavu společnosti, a tedy i jedním z vodítek pro politické rozhodování. Toto hledisko přijaly i strategické dokumenty ČR[7] a stalo se tak i jedním ze zřetelů, které sleduje činnost státní správy. Aby byl tento „blahobyt“ uchopitelný (mohla být činěna opatření na jeho zvyšování ze strany státní správy), je rozčleněn do několika oblastí – pro každou z nich pak existují indikátory pro jeho sledování, „měření“.[7] Protože tyto oblasti mají odlišnou dynamiku, doplnili jsme do pravého sloupce tabulky to, co považujeme za hybné síly probíhajících procesů. Tomuto problému se věnujeme dále v kapitole Ekonomika.

Tabulka 1. Zachycení kvality života v České republice vychází z doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj,[8] jež byla adaptována pro podmínky České republiky.[7] Současný blahobyt (well-being) se zde měří v následujících 11 oblastech – vyznačujeme současně v pravém sloupci, jak nebo kým jsou (především) garantovány:

Aspekty (oblasti) „blahobytu“ dle OECD (2018) Hybná síla nebo garant
materiální podmínky
1. příjem a bohatství Ekonomika (státní správa)
2. zaměstnanost a úspory
3. bydlení
kvalita života
4. životní prostředí Státní správa a životní styl
5. bezpečnost
6. zdraví Životní styl a státní správa
7. slaďování pracovního a soukromého života
8. vzdělávání
9. mezilidské vztahy Životní styl
10.  občanská angažovanost a dobré vládnutí
11.  osobní pohoda[pozn. 3]

První tři oblasti tvoří materiální podmínky blahobytu, dalších osm aspektů kvality života na materiálním základě spočívá pouze zprostředkovaně. Tyto ukazatele kvality života ovlivňuje nejvíce životní styl; mohou být více či méně regulovány činností státní správy – avšak bez aktivního využití možností, které jsou takto vytvořeny, většinou ze strany samotných občanů, nebude dopad jejích opatření velký. Z hlediska jedince jsou materiální podmínky sice nezbytným předpokladem pro formování životního stylu, avšak záleží opět na tom, jak jsou využity. Do většiny aspektů kvality života se promítají poměrně málo.

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ SCHOOL, IESE Business. Quality Of Life: Everyone Wants It, But What Is It?. Forbes [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ WHOQOL - Measuring Quality of Life| The World Health Organization. www.who.int [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ MEDERLY, PETER, 1948-. Indikátory kvality života a udržitelného rozvoje : kvantitativní, vícerozměrný a variantní přístup. Vyd. 1. vyd. Praha: UK FSV CESES 117 s. s. Dostupné online. ISBN 80-239-4389-8, ISBN 978-80-239-4389-4. OCLC 85135261 
  4. ↑ JACKSON, T.; JAGER, W.; STAGL, S. Beyond insatiability: needs theory, consumption and sustainability - ESRC Sustainable Technologies Programme Working Paper Series, 2 [online]. 2004 [cit. 2020-11-20]. S. 16-20. Dostupné online. 
  5. ↑ KAHNEMAN, Daniel; DEATON, Angus. High income improves evaluation of life but not emotional well-being. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2010-09-21, roč. 107, čís. 38, s. 16489–16493. PMID: 20823223 PMCID: PMC2944762. Dostupné online [cit. 2020-11-21]. ISSN 1091-6490. DOI:10.1073/pnas.1011492107. PMID 20823223.  
  6. ↑ SINGER, Peter; SUKHDEV, Pavan; LI, Hon-Lam. The Big Question: Quality of Life: What Does it Mean? How Should We Measure It?. World Policy Journal. 2011, roč. 28, čís. 2, s. 3–6. Dostupné online [cit. 2020-11-21]. ISSN 0740-2775. DOI:10.1177/0740277511415049. (anglicky) 
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 MAUSSEN, Jana. Shrnutí závěrečných zpráv expertních skupin pro identifikaci relevantních indikátorů kvality života v ČR [online]. Praha: Úřad vlády České republiky, 2018 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Measuring Well-being and Progress: Well-being Research - OECD. www.oecd.org [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 

Poznámky

  1. ↑ „… koncept kvality života představuje možnost, jak zjistit, přispívá-li naplňování cílů veřejných politik skutečně k větší spokojenosti obyvatel. Zhodnocení kvality života se neobejde bez využití subjektivních indikátorů, tedy způsobů vnímání různých lidí či skupin obyvatel, ke kterému bývá veřejná správa často nedůvěřivá“ (Maussen, J, 2018)
  2. ↑ „Koncept kvality života se používá jako „...vodítko pro hodnocení stavu společnosti, a potažmo i jako jednoho z vodítek pro politické rozhodování. Jde o to, přispět k posunu důrazu od měření stavu společnosti měřítkem ekonomické produkce k měření kvality života lidí. Mj. jde o nahrazení měření celkové produkce na základě HDP měřením příjmu a spotřeby z perspektivy domácností a měření bohatství z hlediska zdrojů pro udržitelný rozvoj. Doplňují se významná mimoekonomická (netržní) hlediska (např. disponibilita volným časem).“ (Maussen, J, 2018)
  3. ↑ „Pojem osobní pohoda je užíván od 50. let 20. století jako jeden z indikátorů kvality života. Ačkoliv lidé žijí v objektivně definovaných životních podmínkách, je to jejich subjektivní vnímání světa, které do značné míry určuje, jak se budou chovat, jak budou prožívat životní události a jak budou reagovat na životní výzvy. Ke sledování této oblasti jsou vybrány 4 indikátory. Měřitelnými složkami (indikátory) osobní pohody jsou životní spokojenost (kognitivní aspekt), objem pozitivních a negativních emocí (emoční aspekt) a eudaimonická pohoda (aspekt smysluplnosti života). Dosavadním výzkumem bylo prokázáno, že úroveň osobní pohody významně souvisí s osobnostními charakteristikami, zejména s temperamentovými, biologicky podmíněnými rysy osobnosti. Úroveň osobní pohody tedy může být ve větší míře podmíněna osobnostními rysy než objektivními životními okolnostmi. Je proto vhodné sledovat a vyhodnocovat vliv osobnostních rysů na osobní pohodu.“ Maussen, J. a kol. (2018), str. 4

Literatura

  • THE WHOQOL GROUP. Development of the World Health Organization WHOQOL-BREF Quality of Life Assessment. Psychological Medicine. 1998-05, roč. 28, čís. 3, s. 551–558. Dostupné online [cit. 2020-11-21]. ISSN 0033-2917. DOI:10.1017/S0033291798006667. (anglicky) 
  • THE WHOQOL GROUP. The World Health Organization quality of life assessment (WHOQOL): Development and general psychometric properties. Social Science & Medicine. 1998-06, roč. 46, čís. 12, s. 1569–1585. Dostupné online [cit. 2020-11-21]. DOI:10.1016/S0277-9536(98)00009-4. (anglicky) 

Externí odkazy


Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Kvalita_života&oldid=24640“