Vliv sóji na životní prostředí

Verze z 13. 2. 2020, 06:16, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (založení - autor Lukáš Kulda)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Sója je v dnešní době velice populární luštěnina, ze které se vyrábí nesčetně mnoho potravin. Její pěstování má bohužel záporný dopad na životní prostředí a to zejména v Jižní Americe, kde ohrožuje nejen deštný prales, ale i vzácné druhy zvířat či tamní obyvatele.[1]

Původ

Sója je považována za vůbec jednu z nejstarších kulturních plodin. Původně se vyskytovala v severní a střední Číně a právě tato asijská země byla hlavním producentem sóji až do roku 1954. Nyní je největším producentem USA a hned po ní následuje Brazílie a Argentina.[2]

Využití

Tato luštěnina se dorůstá výšky až 1,5 m a vyznačuje se zejména sójovými boby, kterých je víc než tisíc druhů. Ze sóji se vyrábí nesčetně výrobků z nichž nejznámější jsou sójový olej, sójový lecitin (používá se jako emulgátor při výrobě doplňků stravy), sójové mouky, texturované sójové bílkoviny (tzv. sójové maso) a mnoho dalších potravin.[2]

Sója obsahuje zejména mnoho bílkovin, probiotik a zejména vzácný vitamin K2. Ovšem pouze ve fermentované podobě. Fermentace je proces, při kterém se rozloží pro zdraví nevýhodné (antinutriční) látky a fytáty.[3]

Expanze sóji

Za počátek lze považovat rok 1962, kdy Evropské hospodářské společenství zároveň se Společnou zemědělskou politikou přijalo smlouvu s USA o tom, že zvířecí krmiva nebudou podléhat dovoznímu clu.

Kvůli nemoci šílených krav v devadesátých letech minulého století se do krmiva místo masokostní moučky začala přidávat právě sója a to odstartovala vysokou poptávku po této luštěnině po celém světě.[2]

Tradiční zemědělství v Argentině dříve používalo osevní systém, který na polích nahrazoval kukuřici, pšenici a sóju. To napomáhalo půdě se zotavit. Tento tradiční způsob, ale už zcela vymizel a začala se pěstovat sója ve velkém měřítku.[2]

Problémy s přírodou

Sójové plantáže mají velkou zásluhu na ústupu cerrada, což je unikátní biotop, který se nachází v Brazílii. Má více než 200 milionů hektarů a původně pokrýval téměř čtvrtinu země. Je považován za nejbohatší typ savany na světě.[4]

Cerrado se skládá z různých druhů vegetace a tvoří jej právě travnaté plochy, lesy a křoviny. Vyskytuje se v něm i mnoho vzácných zvířat jako je vlk hřivnatý, w:cs:mravenečník velký, jaguár, pásovec obrovský či nandu pampový. Také zde roste mnoho vzácných rostlin z nichž je mnoho právě endemity a nevyskytují se nikde jinde na světě.[4]

Problém však nepostihuje jen cerrada, ale bohužel i Amazonský prales, který se vylesňuje právě i kvůli pěstování sóji a to způsobuje celosvětové problémy se skleníkovými plyny.[4]

Kromě kácení lesů je problémem i znečišťování vodních toků či dokonce nepříznivý vliv na zdraví místních obyvatel, které mají za následek jedovaté látky (insekticidy, fungicidy a umělá hnojiva), které jsou rozprašovány letadly a dostávají se tak i do ovzduší.[4]

Jak se tento problém řeší?

Brazilská vláda se pokouší díky vzniklým zákonům postihovat viníky, ale pokuty jsou bohužel často nevymahatelné.[4]

Možnost, jak omezit spotřebu sóji v Evropě je snížit spotřebu masa. Toto řešení je nazýváno také jako ekologické zemědělství a farmáři by měli zvířata krmit plodinami od místních dodavatelů. Navíc většina krmiv v EU musí mít certifikát BIO, který vylučuje velkoplošné monokulturní plantáže s vysokou spotřebou pesticidů a průmyslových hnojiv.[4]

Odkazy

Reference

  1. Sója II | Prameny zdraví. www.magazinzdravi.cz [online]. 2009-01-21 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 O sóji | Soja.cz. www.soja.cz [online]. [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  3. Sója luštinatá – ideální součást jídelníčku pro ženy v přechodu - Vitamíny bez cenzury. www.vitaminybezcenzury.cz [online]. [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 Jednou se bude pěstovat všude » Sedmá generaceSedmá generace. Sedmá generace [online]. 2009-07-26 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 

článek napsal Lukáš Kulda