Antropocén

Termín Anthropocene navrhli (atmosféričtí chemici z chemického ústavu Maxe Plancka v Míšni) Paul J. Crutzen a E. Stoermer pro období, kdy se lidské aktivity stávají jednou z velkých globálních sil (Global Change Newsletter 41, 17–18, 2000). Jako začátek antropocénu navrhli konec 18. století, ačkoliv si jsou vědomi toho, že opět jde o umělou hranici. Tato hranice se přibližně kryje s objevem parního stroje Jamesem Wattem (v roce 1784), s Velkou francouzskou revolucí či s koncem baroku ve střední Evropě.

Podle Paula Crutzena je nejtypičtějším příznakem nové éry celosvětový růst populace. Roste spotřeba všeho, čeho se člověk dotkne, a tedy i využívání zdrojů prudce roste. Lidé si často růst spotřeby dávají do souvislosti s nárůstem populace, spotřeba však roste daleko více u populací, které přibývají minimálně nebo vůbec.

Růst populace

Počet jedinců druhu Homo sapiens sapiens je dnes odhadován na něco málo přes 6 miliard. Početnost populace člověka na Zemi nebyla ale vždy stejná. Odhadovat, jak se vyvíjel počet našich předků v prehistorické době, je velmi obtížné. Předpokládá se že první miliardy dosáhla naše populace až někdy na přelomu 18. a 19. století. Od té doby pokračoval růst stále vyšším tempem. Od počátku 19. do konce 20. století přibylo během dvou set let na naší planetě pět miliard lidí! Zatímco na první miliardu obyvatel bylo třeba čekat několik desítek tisíc let, druhé bylo dosaženo už za 130, třetí za 30, čtvrté za 14, páté za 13 a té poslední, šesté, jsme dosáhli (v r. 1999) za 12 let.

Pokles růstu populace je evidentně svázán cestou demografické transformace s industrializací, tedy se zvyšující se spotřebou surovin a energie. Chceme-li zastavit růst populace, musíme připustit industrializaci, pokrok, modernizaci, blahobyt i v těch zatím ekonomicky zaostalých státech, píše Martin Braniš. Většina z nás není schopna otevřeně prohlásit, že na uspokojení svých potřeb má nárok jen část světa. Nárok na ekonomický růst mají tedy i jiné země a světadíly, s nimiž se evidentně budeme muset brzy o bohatství Země dělit. Co se bude dít se spotřebou energie a zátěží prostředí, až se rozvojové země dostanou se svou spotřebou na úroveň plně industrializovaných zemí, se přesně neví. "S rostoucí spotřebou energie však nebude environmentálních problémů ubývat a bude-li se některé velmoci zdát, že začíná být některého zdroje pomálu, půjde si pro něj třebas s moderně vycvičenou a vybavenou armádou," píše autor článku.

I kdyby bylo zatím surovin dost a neválčilo se o ně, nastanou zcela jistě problémy s asimilační kapacitou planety pro emise a odpady.

Zdroje

Cílek,Václav: Antropocén. Vesmír 81, 67, 2002/2. [online] [2007-09-11] Dostupné z www http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=2252

Braniš, Martin. Antropocén aneb neveselá vize budoucnosti. Vesmír v srpnu 2005