Terapie divočinou

Terapie divočinou (angl. wilderness therapy) je forma skupinové léčby v oblasti duševního zdraví, která využívá terapeutického potenciálu pobytu v přírodě dohromady se strukturovanou individuální a skupinovou psychoterapeutickou prací.

Historie a nynější podoba

Účastníci programu Terapie divočinou

Terapie divočinou vychází z větší skupiny terapií zaměřených na dobrodružství a zážitek, jež se nejvíce rozvíjely ve Spojených státech na konci 20. století. Od té doby se terapie dobrodružstvím začala využívat po celém světě hlavně pro práci s dětmi v pubertálním věku a adolescenty. Terapie divočinou se vyčleňuje ze skupiny dobrodružných terapií velkým důrazem na pobyt v opuštěné krajině a sžívání se s ní. Tato léčba slaví největší úspěchy v práci s adolescenty s emocionálními a psychickými problémy, poruchami chování nebo s problémy se zneužíváním návykových látek.

V každé zemi i účastnické skupině probíhá program výpravy velmi odlišně. To i proto, že se terapie odehrává v nepředvídatelném prostředí přírody. Avšak některé znaky výprav se často podobají. Většinou bývají skupiny vedeny a facilitovány multidisciplinárním terapeutickým týmem. Program je založený na životě v přírodě, kdy se jedinec musí naučit respektovat některá pravidla, aby měl kde spát, co jíst a s kým být. Dále jsou do výpravy zakomponované různé úkoly a výzvy. Takový program může trvat od několika dní (min. 3 dny) po několik týdnů (povětšinou se účastníci vypravují na 2–3 týdny).

Terapeutické faktory

Mnoho studií zkoumajících efektivitu terapie divočinou se ptá po tom, co je na této terapii tak speciálního, že produkuje tak dobré výsledky. V terapii divočinou figurují tři hlavní faktory, které při své přítomnosti na programu facilitují změnu. Tyto faktory se objevují v rámci výpravy postupně a od začátku do konce kolísá jejích důležitost pro změnu osobnosti, postojů a chování účastníka:

Příroda

Samotná divočina může mít restorativní efekt na účastníky hlavně u jedinců s vysokou mírou úzkosti. Přiměje člověka zaměřovat pozornost na přítomný okamžik, což pomáhá redukovat stres i depresivní symptomy. Účastník je navíc nucen často jednat sám, spolehnout se na své vlastní síly. To mu může pomoci získat vyšší sebehodnocení a pocit sebe-účinnosti. Faktor přírody je nejdůležitější na začátku výpravy.

Fyzické Self

Fyzické Self sestává z nutnosti jednat ve spolupráci s přírodou, využívat své fyzické síly na úkoly a výzvy. Díky fyzické aktivitě se účastníci cítí energičtěji a klidněji. V rámci náročných úkolů dochází i k hubnutí a nárůstu svalové hmoty, což účastníkům pomáhá ve zlepšení jejich sebeobrazu. Plnění výzev zadávaných terapeuty navíc přidává možnost okamžité zpětné vazby a zážitku úspěchu získaného na základě vlastního úsilí a práce. Tento faktor je nejdůležitější uprostřed až na konci výpravy.

Sociální Self

Sociální Self je založeno na probíhajících sociálních interakcích ve skupině mezi účastníky i s terapeuty a vůdci skupiny. V rámci výpravy prožívají účastníci jedinečnou zkušenost komunitního soužití, které jim může pomoci v nácviku sociálních dovedností, rozvoji empatie a pochopení některých sociálních norem. Navíc se v rámci zadaných výzev podporuje schopnost spolupráce, bez které není možné různé úkoly splnit. V rámci skupinové terapie se dále pracuje se zažitými předsudky a stereotypy, jejichž odstranění může pomoci účastníkům navazovat blízká přátelství. Faktor sociálního Self je nejúčinnější během poslední fáze výpravy.

Odkazy

Obdobné stránky

• Benefity cvičení venku
• Sport a pohyb v přírodě jako součást životního stylu

Externí odkazy

• Winderness therapy na anglické Wikipedii
• Ekopsychologie na české Wikipedii
• Zážitková pedagogika na české Wikipedii
• Survivalismus na české Wikipedii
• Survivalism na anglické Wikipedii