Lyžování a ochrana přírody
Lyžování je nejoblíbenější zimní aktivitou v horském prostředí. Počátky novodobého lyžování sahají na počátek 19. století, kde se o rozvoj zasloužil Josef Rossler-Ořovský. Lyžování je sportem prováděným v přírodním prostředí a velmi ho ovlivňuje. Při rozvoji tohoto sportu se začali stavět lyžařské areály, příjezdové komunikace do lyžařských areálů, lanovky, vleky a budovy pro stravování a ubytování. Pro provoz se budují vodní nádrže, upravují se tratě pomocí roleb a využívá se umělého zasněžování (Historie lyžování, 2008).
Zasněžování
V Česku jsou lyžařské areály v poměrně malých nadmořských výškách, a proto areály využívají při nedostatku přírodního sněhu umělého zasněžování pomocí sněžných děl. V některých místech je to jediná možnost pro lyžování. I ve vyšších nadmořských výškách se technický sníh využívá ke zpevnění tratě a k udržení sněhu pro delší lyžařskou sezónu. Zajímavostí je, že pokud chce majitel ski areálu žádat o úvěr na modernizaci areálu je nutností mít zajištěné umělé zasněžování. Rozdíly mezi přírodním a technickým (umělým sněhem) jsou zásadní. Jedná se hlavně o dopad na životní prostředí (Drobilíková, 2011). Mezi negativní dopady patří rozdílná intenzita dekompozice, změna vegetačního pokryvu, změny v koloběhu uhlíku a dusíku a změna v půdních parametrech (Zeidler, Banaš, 2014). Technický sníh se vyrábí z povrchových minerálních vod z přírodních zdrojů. Do vody jsou přidávána různá aditiva, která technický sníh vyžaduje, aby měl požadované vlastnosti. Umělý sníh má vyšší hustotu, odvání teplo, propouští méně vzduchu k půdě pod ním. To má vliv na půdu a rostliny pod vrstvou technického sněhu. Umělý sníh je více odolný vůči vyšším teplotám a proto vydrží průměrně o 2-6 týdnů déle než sníh přírodní (Sjezdové lyžování a ochrana přírody, 2009).
Odčerpávání vody
Odčerpávání vody je spojeno s umělým zasněžováním. Voda se odčerpává z povrchových minerálních vod ve velkém množství, což je nepřirozené a jde o velký zásah do přírody. Pokud se jedná o velké toky, není takové odčerpávání výrazným zásahem, ale pokud se jedná o malé vodní toky, už to může způsobovat komplikace pro fungování krajiny. Hlavním problémem je snižování výšky vodních toků a zmenšování průtoku vody, kdy voda snáze promrzne. Promrznutí vodních toků je nebezpečné pro živočichy, kterým může hrozit uhynutí. Kolik vody se odčerpá, pro výrobu umělého sněhu pro potřeby lyžařských areálů nikdo nezná. Jediné co musí odběratelé dodržovat je stanovený limit minimálního zůstatku průtoku (Drobilíková, 2011). Spotřeba vody je závislá na rozloze sjezdových tratí a výkonnosti sněžných děl od 4 až po 90 litrů za sekundu při zasněžování (Lyžování ve světle ochrany přírody, 2009). Pro představu je například v Krkonoších 550ha sjezdových tratí, kde je skoro 2/3 uměle zasněžováno pomocí sněžných děl. Pokud se v zimě teploty pohybují vysoko, je zasněžování nutné několikrát za zimu (Drobilíková, 2011).
Hluková zátěž
Hluk je neoddělitelnou součástí provozu lyžařských areálů a jejich údržbou. Boužel zasahuje i do vzdálenějšího okolí, které mají další dopady na životní prostředí. Při běžném denním provozu je lyžování spojeno s hlukem vleků a hudebního ozvučení. Při večerním a nočním provozu je hluková zátěž spojena s údržbou sjezdových tratí pomocí roleb a skútrú. Při nočním provozu jsou využívána i sněžná děla pro výrobu technického sněhu, které mají hlučnost 60 až 115 dB (Sjezdové lyžování a ochrana přírody, 2009).
Světelná zátěž
Světelné znečištění je spojeno s osvětlováním sjezdových tratí, které bývá vyšší, než je nutné. Toto je hlavní problém večerního lyžování, které je velmi oblíbené u návštěvníků ski areálů. Je osvětlována ještě větší plocha, než je plocha sjezdovek což má dopad na zvěř aktivní hlavně v noci (Sjezdové lyžování a ochrana přírody, 2009). Příkladem jsou šelmy či sovy, které ožívají s příchodem soumraku. Noční osvětlení sjezdových tratí mění pravidelný režim střídání světla a tmy. Norma pro osvětlování sportovišť a sjezdových tratí má podobnou intenzitu světla jako se používá pro osvětlení fotbalových stadionů, což je přibližně 20 luxů (Beskydy zpravodaj, 2012).
Fauna
Pokud jsou sjezdovky nad horní hranicí lesa, snižuje se diverzita a četnost druhů ptactva ve srovnání s oblastmi neovlivněných lyžařským průmyslem. Tento jev je spojen s menším počtem členovců, kteří poskytují potravu pro dané druhy ptactva. Okraje sjezdovek mají negativní dopad na ekotonová společenstva ptáků, je to způsobeno náhlým přechodem biotopů lesa a sjezdové trati (Laiolo, Rolando, 2005).
Flóra a vegetace
Při stavbě ski areálů dochází k mnoha terénním úpravám a zásahům do krajiny, jako je výstavba vleků, lanovek a dalších objektů. To všechno poškozuje vegetační pokryv. Při terénních úpravách by se měl povrch zarovnávat bez převrstvení, aby nedocházelo k likvidaci humusové vrstvy, která se tvoří v horském prostředí až 100 let. K poškozování půdy a vegetace v okolí sjezdovek dochází již při provozu sjezdovek a úpravou tratí pomocí roleb při nedostatku sněhové pokrývky. I v Česku máme v národních parcích omezení. Například v národní přírodní rezervaci Praděd je povoleno lyžování až při výšce sněhu minimálně 80cm (Lyžování ve světle ochrany přírody, 2009).
Zdroje
1. Sjezdové lyžování a ochrana přírody. Časopis Ochrana přírody (č.6) [online]. Copyright © 2009 [cit. 07.04.2019]. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/sjezdove-lyzovani-a-ochrana-prirody/
2. Lyžování ve světle ochrany přírody. Časopis Ochrana přírody (č.1) [online]. Copyright © 2009 [cit. 07.04.2019]. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/zamereno-na-verejnost/lyzovani-ve-svetle-ochrany-prirody/
3. DROBILÍKOVÁ, E. 2011. Lyžařské sjezdové areály v chráněných územích
4. LAIOLO P. & ROLANDO A., 2005. Forest bird diversity and ski-runs: a case of negative edge effect. Animal Conservation
5. Beskydy zpravodaj [online]. Copyright © 2012 [cit. 07.04.2019]. Dostupné z: http://valasskakrajina.cz/wp-content/uploads/2012/06/zpravodaj-4-10.pdf?fbclid=IwAR0T9h8l5UCWSeOwKLgDV_DhS41_rSugW_93doIdZXfXxeUx4VtgXH6nqKU
6. Historie lyžování [online] Brodce: Cestovní agentura jh [cit. 2008]. Dostupné z: http://www.kolemkola.cz/historie-lyzovani.html
7. ZEIDLER, M., BANAŠ, M. (2014): Důsledky sjezdového lyžování nejen pro dekompozici. Ochrana přírody, vol. 68 (č. 6), s. 24 27.