Uvědomělá skromnost

Uvědomělá skromnost (či dobrovolná, popř. pouze skromnost, ve striktní náboženské podobě též asketismus) označuje záměrné omezení kvantity spotřeby, vlastnictví či aktivit. Uvědomělá skromnost se liší od skromnosti nucené, která je způsobena chudobou či nemožností provozovat některé aktivity či střádat majetek.

Uvědomělou skromnost propagují mnohá náboženství a filozofie jako cestu k bohu, osvobození se od zbytného a základ k vyššímu poznání. Kladou na ní důraz také zastánci ochrany životního prostředí, pro něž představuje důležitý aspekt při směřování k udržitelnému rozvoji. Česká environmentalistka Hana Librová rozlišuje dva druhy skromnosti a to dobrovolnou a záměrnou: ,,V případě záměrné skromnosti spotřebitelé cíleně mění vzorce a objem své spotřeby z environmentálních motivů; pokud se jedná o dobrovolnou, skromnost, ta není cílená, je druhotné povahy, nezamýšleně vyplývá z orientace člověka k jiným než spotřebním hodnotám." (Librová 2003: 28) Český sociální a kulturní ekolog Ivan Rynda zase navrhuje paradigma uvědomělé skromnosti vyvážit výběrovou náročností, kterou definuje jako: ,,právo na užívání lidského důmyslu a jeho produktů všude tam, kde skutečně umožňují a podporují naplnění lidského úkolu, totiž sebezdokonalování a naplňování dobra."

S vyzýváním k uvědomělé skromnosti se setkáváme již ve starodávných náboženských spisech a poučeních. Jsou přítomny jak ve staré indické kultuře, buddhismu, tak i v Bibli. Sám Ježíš, stejně jako jeho učedníci, žil velice prostý život. V evangeliu je obsažena ježíšova výzva učedníkům, kdy jim řekl: „Nic si na tu cestu neberte: ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze; neberte si ani náhradní košile." Také mnozí významní lidé žili velice skromně, což vycházelo z z jejich spirituálního přesvědčení, mezi nejznámější patří Benedikt z Nursie, František z Assisi, Lev Nikolajevič Tolstoj, Albert Schweitzer a Mahátma Gándhí. Se striktní skromností (askezí) se setkáváme u pouštních otců, řeckých filozofů i středověkých poustevníků. Jedním z nejznámějších asketiků je starořecký filosof Díogenés ze Sinópé, zastánce kynismu. Podle pramenů žil v sudu a snažil se o co největší skromnost, jako vzor pro ni spatřoval chování zvířat (psů).

Uvědomělá skromnost nemusí znamenat chudobu, naopak spolu se šetřením může vést k nahromadění značného majetku. Protagonisté uvědomělé skromnosti často ovšem nechtějí ani ten a raději vše, co by mohly ušetřit dávají chudým, popř. ani ušetřit nemohou, protože se vzdají zčásti či úplně svých příjmů. Uvědomělá skromnost se promítá do mnoha oblastí života a vede k minimalismu a spokojení se s málem. Jedinec toto paradigma nemusí zastávat z vyšších spirituálních, filantropických či environmentálních pohnutek ale čistě pragmatických, kdy si uvědomí, že jeho čas na světě je omezený a rozhodne se ho využívat smysluplně a omezit vše zbytné. Projevuje se tak nejen ve smysluplnějším a efektivnějším využívání hmotných statků, optimalizaci aktivit, ale i ve stravování, způsobu myšlení, řešení úkolů atd. Pokud je skromnost doplněna výběrovou náročností, může být jedinec velice neskromný v pořizování si věcí, jež mu život zjednodušší a vedou ke skromnosti v jiných ohledech, jako jsou např. technologie, které mu umožní zbavit se mnoha věcí (např. multifunkční chytrý telefon).

Zvolení skromného způsobu života není jen záležitostí individuální ale i kulturní, skromnost může být považována za ctnost, k níž je třeba směřovat, toto často funguje v subkulturách ale ve větším rozsahu již selhává, protože ne všichni chtějí být skromní.

Odkazy

Reference

V textu je použit překlad z článku Simple living na anglické Wikipedii.