Třídění států v databázi OSN

Zajímavým pohledem na problematiku neformálních skupin států je databáze OSN. Státy světa se z analytických důvodů člení podle několika kritérií, z nichž největší důležitost je přičítána ukazatelům ekonomickým. Nejčastěji se proto můžeme setkat se tříděním států v závislosti na jejich hospodářské vyspělosti či typu ekonomiky. Podle těchto kritérií se státy dělí na vyspělé (průmyslové), rozvíjející se a rozvojové, respektive na státy s tržní a plánovanou (řízenou) ekonomikou.

Největší skupina států je tvořena tzv. rozvojovými státy, o nichž se občas hovoří jako o zemích tzv. třetího světa. V podstatě to jsou téměř všechny státy Afriky, Asie (mimo Japonska a v některých případech i tzv. nově industrializovaných zemí: Hongkong, Jižní Korea, Singapur a Tchajwan), státy Latinské Ameriky, Karibiku a Oceánie (mimo Austrá­lie a Nového Zélandu).

Zajímavou skupinou rozvojových zemí jsou ty, které patří mezi státy vyvážející energetické suroviny, zejména ropu. Mezi země, kde se ropa podílí z více než 50 % na celkovém vývo­zu, patří: Alžírsko, Angola, Bahrain, Kongo, Gabun, Írán, Irák, Libye, Nigérie, Omán, Katar, Saúdská Arábie, Trinidad a Tobago, Spojené arabské emiráty a Venezuela. Význam­nou pozici mezi rozvojovými zeměmi mají ty státy, na jejichž exportu se více než z 50 % podílí průmyslové výrobky. Jsou to: Čína, Honkong, Izrael, Korea, Libanon, Singapur a Tchajwan.

OSN mezi rozvojovými státy eviduje skupinu tzv. věřitelských zemí: Kuvait, Libye, Omán, Katar, Saúdská Arábie, Tchajwan a Spojené arabské emiráty. S výjimkou Tchajwanu se jedná o samé ropné „emiráty“. Jistě není překvapivé, že je to nejmenší skupina rozvojových zemí, kterou OSN sleduje. Zato skupina dlužnických států je vůbec největší, čítá celkem 125 států.

Mezi vážně geograficky znevýhodněné státy – přičemž toto znevýhodnění zásadním způ­sobem negativně ovlivňuje jejich hospodářství – jsou řazeny země nemající přístup k moři. Mezi tzv. uzavřené (land-locked), či vnitrozemské rozvojové státy patří: Afghánistán, Arménie, Ázerbajdžán, Bhútán, Bolivie, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Středoafric­ká republika, Čad, Etiopie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Laos, Lesotho, Malawi, Mali, Mon­golsko, Nepál, Niger, Paraguay, Rwanda, Svazijsko, Tádžikistán, Turkmenistán, Uganda, Uzbekistán, Zambie a Zimbabwe (OSN, 2002, str. 111–136).