Přírodní stavby

Jako přírodní stavby je označována celá řada stavebních systémů a materiálů, které kladou velký důraz na udržitelnost. Způsoby dosažení udržitelnosti v přírodnímu stavitelství se zaměřují na trvanlivost a využívání zdrojů minimálně zpracovaných, hodnotných nebo obnovitelných, stejně jako na využití materiálů, které vznikly díky recyklaci, byly uchovány z předešlého využití, materiálů, které vytvářejí zdravé životní prostředí a udržují kvalitu vnitřního prostředí budov. Přírodní stavba se snaží spoléhat více lidskou práci a méně na technologii. Jak poznamenává Michael G. Smith, záleží na "místní ekologii, geologii a klimatu, na charakteru konkrétního staveniště a na potřebách a osobnostech stavitelů i uživatelů".

Základem filozofií přírodní budovy je potřeba snížit dopad budovy a dalších podpůrných systémů na životní prostředí, aniž bychom obětovali pohodlí nebo zdraví. Aby byla udržitelnější, používá přírodní budova především hojně dostupné, obnovitelné, opakovaně použitelné nebo recyklované materiály. Stále více se podporuje používání rychle obnovitelných materiálů. Kromě důrazu na přírodní stavební materiály je kladen zvýšený důraz na architektonický design. Orientace budovy, využívání místních klimatických a lokálních podmínek, důraz na přirozenou ventilaci díky konstrukci podstatně snižuje provozní náklady a pozitivně ovlivňuje životní prostředí. Kompaktní budování a minimalizace ekologické stopy je běžné, stejně jako lokální získávání energie, zachytávání vody, alternativní zpracování odpadních vod a opětovné použití vody.

Materiály

Jako typické stavební materiály pro mnoho typů přírodních staveb bývají uváděny jíl a písek. Při smíchání s vodou a zpravidla slámou nebo jinou vlákninou může směs vytvářet tzv. nepálené cihly. Dalšími materiály, které se běžně používají v přírodních stavbách, jsou: hlína (jako pěchovaná hlína (rammed earth) nebo pytle se zeminou (earthbag building), dřevo (polínka (cordwood) nebo dřevěné rámy), sláma, rýžové plevy, bambus a kámen. V přírodních budovách se běžně používají široká škála použitých nebo recyklovaných netoxických materiálů, včetně urbanitu (zachráněné kusy použitého betonu), recyklované sklo apod.

Jiným materiálům se zastánci tohoto stavebnímu přístupu vyhýbají kvůli jejich závažným negativním dopadům na životní prostředí nebo zdraví. Jedná se například o z neudržitelné těžby, dřevo napuštěné toxickými konzervačními látkami, směsi na bázi portlandského cementu, barvy a podobné povrchové materiály, které těkavé organické sloučeniny (VOC), ocel, odpadní materiály, jako jsou recyklované pneumatiky a některé plasty, zejména polyvinylchlorid (PVC nebo "vinyl") a ty plasty, které obsahují škodlivé změkčovadla a další škodlivé látky.

Odkazy