Omezení emisí oxidu uhličitého
Ke globálnímu oteplování, které pozorujeme v posledních padesáti letech, rozhodující měrou přispěl člověk (IPCC, 2001). V důsledku průmyslové a zemědělské činnosti unikají do atmosféry skleníkové plyny, z nichž nejpodstatnější je oxid uhličitý (CO2). Hlavní zdroj jeho emisí představuje spalování fosilních paliv. Koncentrace CO2 v ovzduší se před nástupem průmyslové éry pohybovala kolem 280 ppm. V současné době dosahuje 375 ppm. Klimatické modely ukazují, že i kdyby se ji podařilo stabilizovat na 450 ppm, bude trvat staletí, než se zastaví růst globální teploty. Vzestup hladiny moří by pokračoval dokonce po tisíciletí (IPCC, 2001; Pacala, Solocow, 2004).
Realistická řešení vycházejí ze snahy stabilizovat po roce 2100 koncentraci CO2 na zhruba 500 ppm. I to by mohlo omezit nejhorší dopady změny klimatu. Dosažení tohoto cíle ovšem nebude vůbec jednoduché. Vyžadovalo by to rychlé ukončení růstu emisí tohoto plynu. Globální ekonomika má ale do roku 2020 vzrůst o 70 % a prognózy ukazují, že pokud nedojde ke změně přístupu k fosilním palivům, jejich spotřeba do roku 2020 vzroste o polovinu (Science, 2004, s. 962).
Je možné cíle 500 ppm vůbec dosáhnout? Analýzy ukazují, že ano, a že v příštích padesáti letech bychom mohli vystačit s existujícími technologiemi. Žádná z nich ovšem nepostačí sama o sobě, a žádná dokonce nezajistí ani polovinu potřebných úspor. Řešení tedy spočívá pouze v jejich kombinaci. Vědci z Princetonské univerzity publikovali v r. 2004 v časopise Science článek, v němž nabízejí 15 scénářů, z nichž každý by se podle nich mohl postarat o sedminu celkového množství emisí CO2, které je během příštích padesáti let třeba omezit (Pacala, Solocow, 2004). Jinými slovy, kdyby se podařilo zkombinovat sedm z těchto 15 scénářů a kdyby všechny působily tak, jak si autoři článku představují, po roce 2050 bychom byli na dobré cestě k dosažení cíle 500 ppm. Předpokládá se, že vliv každého scénáře na omezení emisí začne působit prakticky okamžitě a bude lineárně sílit až do roku 2054. Technologie nutná pro realizaci všech scénářů existuje, i když nemusí být laciná. Z navržených scénářů vybíráme:
- Úspornější auta; místo současné průměrné spotřeby 7,8 l/ 100 km bude v roce 2054 spotřeba 3,9 l/ 100 km.
- Menší závislost na autech; spotřeba zůstane i v roce 2054 na dnešní úrovni, ale ujetá vzdálenost klesne na polovinu. Oba scénáře předpokládají, že počet aut vzroste do roku 2054 na čtyřnásobek.
- Efektivnější uhelné elektrárny; v roce 2054 budou elektrárny spalovat uhlí s 60 % účinností místo současných 40 %. S 60 % účinností se vyrobí dvojnásobné množství elektřiny z uhlí než dnes.
- Zachycování uhlíku v elektrárnách a jeho ukládání; uhlík by měl být odebrán přímo z fosilních paliv, vzniklý CO2 uložen v podzemních či podmořských rezervoárech. Při odebírání uhlíku z paliv vzniká též vodík, který lze využít pro výrobu energie. Předpokládá se, že by technologie byla v roce 2054 instalována na výkonu 800 GW pro výrobu elektřiny z uhlí nebo 1 600 GW ze zemního plynu.
- Další scénáře spočívají například v náhradě části produkce uhelných elektráren jadernou energetikou nebo alternativními zdroji – větrnou nebo sluneční energií.
I kdyby se vše dařilo tak, jak tento model naznačuje, po roce 2050 musí přijít změna přístupu. Stabilizace emisí CO2 už totiž nepostačí, emise musejí v této době začít prudce klesat, jinak se nepodaří cíle 500 ppm dosáhnout. Výhledově by měly klesnout až k nule. Tady už s existujícími technologiemi nevystačíme, musí se k nim přidat zcela nový způsob získávání energie. Z navrhovaných možností je nejreálnější jaderná fúze.
Zdroje
Uhlíř, Martin: Věda a globalizace. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu. 2005 – 2007. pp 283 – 290. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.
IPCC. Climate Change 2001: Synthesis report; Summary for Policymakers [online] [cit. 2006-09-08] http://www.ipcc.ch/pub/un/syreng/spm.pdf
Pacala, S. - Solocow, R. (2004). Stabilization Wedges: Solving the Climate Problem for the Next 50 Years with Current Technologies. Science, 2004, Vol. 305, s. 968-972
Aktuální zdroj
The Intergovernmental Panel on Climate Change - IPCC, Geneva, Switzerland.
Bert Metz, Ogunlade Davidson, Heleen de Coninck, Manuela Loos and Leo Meyer (Eds.) IPCC Special Report on Carbon Dioxide Capture and Storage. Soon available from Cambridge University Press, The Edinburgh Building Shaftesbury Road, Cambridge CB2 2RU ENGLAND [online] [2007-09-08]. Available at: < http://www.ipcc.ch/activity/srccs/index.htm>