Hluk
Jako hluk je označován nežádoucí zvuk, který je považován za nepříjemný, příliš hlasitý nebo rušivý. Z hlediska fyziky je hluk nerozlišitelný od zvuku, protože oba jsou z fyzikálního hlediska vibracemi prostřednictvím média, jako je vzduch nebo voda.[1][2] Rozdíl vzniká teprve když mozek obdrží a vnímá zvuk. Ze zdravotního a ekologického hlediska je hluk jedním ze škodlivých faktorů, který bývá často opomíjen. Negativní působení hluku si často ani neuvědomujeme, oproti jiným ekologickým hrozbám mají jeho účinky vliv latentní – působí na psychickou stránku člověka.
Hlukové znečištění je v Evropě druhým největším zdravotním problémem, hned po znečištění ovzduší. Dominantním zdrojem hluku je silniční doprava, odhaduje se, že 100 milionů lidí je postiženo škodlivými úrovněmi hluku. Dalšími výraznými zdroji hluku jsou železniční a letecká doprava a průmysl.[3]
Účinky působení jsou velmi individuální, záleží na momentálním psychickém a fyzickém stavu jednotlivce. Působení hluku může ovlivňovat nejen psychický stav (nervovou soustavu, proces trávení), ale může mít i fyzické důsledky (poškození sluchového aparátu). Při měření hluku jsou nejčastěji zjišťovanými parametry hladina, spektrum a směrová charakteristika hluku.
Omezení nepříznivých vlivů hluku
Sedmý akční program EU pro životní prostředí (sedmý EAP) požaduje, aby do roku 2020 došlo v EU k výraznému snížení hluku a abychom se přiblížili úrovním doporučeným Světovou zdravotnickou organizací (WHO).Legislativa, která se týká regulace hladiny hluku např. na pracovištích, má omezit vliv hluku na jedince. Přípustné meze a hladiny hluku udávají hygienické limity. Pokud nelze omezit překročení venkovních hygienických limitů, je povinností alespoň zachovat limity uvnitř staveb.
Viz též:
- Zákon č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů
- Nařízení vlády č. 148/2006 Sb. O ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ze dne 15.3.2006
- Metodický návod Hlavního hygienika pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí (z r.2001) č.j.HEM-300-11.12.01-34 065.
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí[4]
- Pro motorová vozidla - Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 540/2014.[5]
Základní limity pro hluk jsou pro:
- pracovní prostředí = 85 dB(A)
- obytné prostory a stavby občanského vybavení = 40 dB(A)
- venkovní prostor = 50 dB(A).
Existuje několik způsobů, jak hluk omezit, nebo mu dokonce zabránit. Například zvýšením vzdálenosti mezi stroji, které jsou zdrojem negativně působících zvuků, lze snížit intenzitu hluku na určitém místě. K dalšímu omezení hluku či jeho účinků vede vytvoření odhlučňovacích bariér, které omezí šíření zvuku do okolí; používání ochranných pomůcek na pracovištích; omezením délky hlukové expozice atd.
Odkazy
Reference
- ↑ ELERT, Glenn. The Nature of Sound – The Physics Hypertextbook [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Propagation of sound [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Managing exposure to noise in Europe — European Environment Agency. www.eea.europa.eu [online]. [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EUR-Lex - 32002L0049 - CS. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ L_2014158CS.01013101.xml. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2017-04-24]. Dostupné online.