Řízené větrání

Verze z 11. 11. 2016, 16:19, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (+ link)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Nízkoenergetické domy se neobejdou bez řízeného větrání.

Jejich utěsnění je tak dokonalé, že se místnosti nevětrají přirozeným způsobem náhodnými škvírami. Ani nárazové větrání pravidelným otevíráním oken nezajišťuje dostatečnou výměnu vzduchu a současně úspory tepla. Řízené větrání se spojuje s rekuperací, ve výměníku tepla, kudy prochází ven, vydýchaný vzduch předává až tři čtvrtiny tepla čerstvému přicházejícímu vzduchu. S výhodou se větrací systém sdružuje s teplovzdušným vytápěním. Pokud rekuperace tepla nestačí na požadovanou teplotu v domě, přicházející čerstvý vzduch se přihřívá – pomocí kotle na dřevo a zásobníku teplé vody, pomocí klasického plynového kotle nebo malé elektrické spirály.

V nejlepších domech však je každý tradiční zdroj tepla příliš silný. V úvahu tedy připadá skutečně minimální dohřev vody solárním kolektorem nebo občasný ohřev vody napojené na krbová kamna. Důležitá je možnost citlivé regulace ústředního vytápění.

Sdružená zařízení, jako jsou například vzduchotechnika + topení nebo akumulační nádrž na vodu užitkovou + topnou + ohřívanou sluncem, umožňují snižovat náklady staveb, protože pak odpadá instalace radiátorů. O dlouhodobých úsporách provozních nákladů snad ani není třeba mluvit. U těch nejlepších domů s nulovou spotřebou náklady na vytápění takřka odpadají.

ZdrojeEditovat