Zahradnictví Střítež – Václav Boška
Pan Václav Boška je zakladatelem rodinného zahradnictví Střítež Boškovi, které se nachází v malé jihočeské obci Střítež nedaleko Strakonic. Prodejem sazenic a květin se rodina zabývá již od roku 1983 a těší se tak nejen z dlouhodobé tradice prodeje vysoce kvalitních zahradnických produktů, ale zejména z početné řady spokojených a stále se vracejících zákazníků. Areál zahradnictví, který se neustále rozšiřuje, nabízí svým návštěvníkům nejen možnost koupě široké škály rostlinných druhů, ale i zábavu pro děti v podobě zvířecí zoo, a odpočinek a rekreaci pro dospělé. Boškovi se tímto neustálým vylepšováním snaží, aby jejich areál byl vnímán nejen jako prodejní místo, ale jako zajímavá turistická destinace, do které se zákazníci budou neustále a rádi vracet.
Východisko pro začátek podnikání
Podnikání pana a paní Boškových vzniklo již před rokem 1990 a to z čisté potřeby vydělat více peněz. Příležitost se jim naskytla v prodeji přebytků sazenic, kterému se začali věnovat o volném čase a víkendech. Zboží, které ze začátku představovaly hlavně sazeničky květin, kedlubny, salát apod. nabízeli na místním trhu. Vše se nakonec správně rozjelo, a tak v rozmezí tří let vydělávali Boškovi prodejem sazenic více, než byli schopni vydělat ve svém zaměstnání.
Postupem času Boškovi rozšiřovali i svůj sortiment o balkónové květiny, zejména muškáty. Tento krok byl učiněn na popud jejich zákazníků. „ Vždy jsem se nechával inspirovat lidmi a snažil se jejich přáním vyjít co nejvíce vstříc. Dělám to tak dodnes,“ říká pan Václav Boška. Od té doby se už jen podnikání rozšiřovalo, postupně byl utlumován prodej na trhu a vše se začalo koncentrovat na současný pozemek ve Stříteži. I přesto, že na začátku čelili obavám, zda si je lidé ve Stříteži najdou, vše dobře dopadlo a o zákazníky v současnosti není v zahradnictví nouze.
Nápad a originalita
Pro pana Božku jsou zdrojem jeho inspirace zkušenosti z obchodu, zákazníci a převážně jejich přání.
„Nechal jsem se vždy inspirovat zákazníky a jejich přání. V minulosti jsme také jezdili do zahraničí (Mnichov) a nechali se inspirovat místními zahradnictvími a tím jak to tam vše fungovalo. Ale zajímavé je, že na příklad z té doby jsem si vzpomněl až nyní. Před tím, kdy jsme se poprvé do Mnichova dostali a viděli tam ty upravené statky a podniky, nás ani nenapadlo si vzít inspiraci a něco podobného vytvořit v ČR. Nevím, čím to bylo. Pro nás to byly věci, které jsme vůbec neznali.“
Jedinečná obchodní strategie pana Bošky – která neustále reaguje na poptávku zákazníků - je jistě hlavním faktorem jeho úspěchu. Areál zahradnictví se tak stává místem, kde si lidé mohou nejen koupit květiny a sadbu, ale kde si mohou odpočinout, rodiny s dětmi se pobavit a kam má každý důvod se znovu vrátit. Proto zde naleznete i menší zoo (kozy, mufloni, daňci, ovečky, poníci, klokani, lamy, exotičtí papoušci, ryby, atd.), soustavu rybníčků s rybami a místem k relaxaci, perníkovou chaloupku, a nepřeberné množství krásných květinových pohledů. Areál se neustále proměňuje a láká návštěvníky množstvím zajímavých akcí, slavností, festivalů. Příjemná je i nevšední otevírací doba (otevřeno je zde prakticky neustále) a množství sortimentu. Pan Božka k sortimentu dodává: „snažíme se mít neustále zásoby sadby a květin i mimo sezónu. Ostatní zahradnictví už mají zavřeno a my ještě doděláváme sazenice – nikdy totiž nevíte, co se stane. Přijdou kroupy, přijde sucho, přijde koza – a zákazník je rád, že má kde sazenice dokoupit. Díky tomu, že máme neustále co prodávat, tak se lidé, kteří do té doby chodili ke konkurenci, naučí chodit a jezdit za námi. V tomto máme tu výhodu, že podnikáme v rámci rodiny. Konkurenci to stojí peníze, aby měli prodavačku v prodejně mimo sezónu. No a my bychom tam stejně museli být“.
Rizika a pozitivní okamžiky v procesu realizace
I podnikání pana Bošky provázejí pozitivní i negativní okamžiky. Zřejmě za nejdramatičtější považuje samotný začátek: „No ze začátku to bylo těžké, nespali jsme, doma dělali prakticky všichni. Děti jsme měli malé, ale museli jsme zkombinovat je i práci po večerech. Děti se učili rychle, pracovali s námi, dokonce se o nás starali – dělali nám večeři. Já jsem si většinou bral odpolední celý týden, abych mohl každý den ve 4 hodiny jet do trhu. Přišel jsem domu z trhu ve 12 hodin, pak jsem šel pěšky z autobusu domu 1,5km a pak jsem vyrazil na odpolední do práce. Ale vyplatilo se to, dokázal jsem si vydělat dost peněz. V současnosti vidím negativum našeho podnikání v tom, že veškeré peníze, které vyděláme, okamžitě investujeme zpět. Je to samozřejmě potřeba, bez toho bychom nemohli růst, ale také nemáme s rodinou prakticky nic našetřeno. Navíc mě trápí současná politická situace. Vidím, kolik odvádím státu na DPH, sociálním a zdravotním a při tom nemám jistotu, co bude zítra, která vláda kdy bude, co se změní, zda vůbec nějaké peníze budeme mít. Kolikrát si říkám, zda není lepší nic nedělat.“
Dle pana Bošky je náročná i samotná administrace. „Je nutné mít na vše účetní, jinak není možné vše zvládat. Byrokracie však není náročná jen z účetního hlediska, ale i z hlediska rozšiřování areálu zahradnictví. Vše musí být úředně schválené, na každý i malý projekt (např. oplocení školky s lesními stromky) potřebujete povolení, a pak na Vás chodí ještě kontroly. Ubírá nám to jak čas, tak chuť cokoliv tvořit a budovat dále.“
Za pozitivní okamžiky však rodina Boškových považuje vztah se zákazníky: „Po tom roce 1999 jsme se rozjeli na plno. Myslím, že jsme ve velkém měli začít dřív. Na něco jsme byli připravení, ale na něco ne. Mnoho příležitostí jsme jistě prošvihli. Ale tou dřinou od rána do večera, jsme se nakonec někam dostali, dostali jsme se k lidem, k zákazníkům. Pro mě je podstatné, že si zákazníci pro zboží přijedou, že vědí kde nás najít a že my nemusíme jezdit za nimi. Nikdy jsem nechtěl prodávat obchodům za polovičku a pak čekat, že mi většinu zboží obchod ještě vrátí. Dobře známá praxe totiž je, že obchod se o Vaše zboží příliš nestará – nezalévají květiny a správně o ně nepečují - a pak se diví, že jim sazenice odejdou a chtějí nám je vrátit. Proto, je pro mne prodej přímo zákazníkovi důležitý a jsem rád, že mám se všemi tak přátelský vztah. Určitě je to ale také tím, že mě v zahradnictví mohou potkat při každé příležitosti, prohodí se mnou pár slov a myslím, že pak mají pocit, že je o ně dobře postaráno.“
Udržitelnost a ekonomická stabilita
Na začátku podnikání pan Boška neměl sestavený podnikatelský plán nebo finanční analýzu. Jak sám říká: Člověk si chtěl v té době něco vydělat a tak začal. V roce 1989 jsem si koupil první rádio za 1500,- a myslel jsem si, že už máme všechno. Nic jsme neřešili. V té době by mě ani nenapadlo si vzít někoho na výpomoc.“ To se ale vše postupem změnilo. Pan Boška si v současnosti zakládá na budování svého zahradnictví a na jeho postupném zdokonalování. Zahradnictví i přesto, že je vedeno v rodinném kruhu má i své mimo rodinné zaměstnance a externí brigádníky. Současně je zahradnictví vedeno s jasnou obchodní strategii – nabídka kvalitních produktů za nízké a zákazníkům blízké ceny.
I přesto, že je jeho podnikání v současnosti ekonomicky stabilní, projevil pan Božka obavu o budoucnost svého zahradnictví: „Měl jsem v plánu rozšířit prodejnu, udělat větší parkoviště. Ale to jsou leta a leta dřiny, a další peníze. Asi by to tak mělo být, ale vy nikdy nevíte, kdy se vedle Vás postaví nějaký velký obchoďák, který bude mít takové ceny, které mi už nepřebijeme. Proto se i trochu bojím rozšiřovat dále. Nicméně to není ten hlavní problém. Problém je v tom, že pro rozšíření, nebo zlepšení je nás málo. Proto aby nás mohlo být víc, bych ale musel citelně zdražit. Jen tak bych mohl zaplatit zdravotní, sociální, dovolené, prostě vše co souvisí se zaměstnaneckým poměrem. Teď momentálně, kdybychom se rozhodli se ženou přestat dělat, a nechat za nás dělat jen zaměstnance, tak bohužel vím, že bychom to neutáhli.“
Vztah podnikatele k okolnímu prostředí
Pan Božka a jeho rodina má k jihočeskému venkovu opravdu silný vztah. V přírodě i rázu okolní krajiny bere inspiraci pro své podnikání a zároveň zde i načerpává energii. Snaží se proto Střítež, ale i okolní obce, co nejvíce podporovat, a to jak finančními tak i věcnými (v podobě přebytků květin) příspěvky. Zároveň rád vypomůže místním spolkům a klubům a zároveň dbá na čistotu prostředí – např. na své vlastní náklady likviduje z přírody nezákonné skládky.
Život jinde než na venkově ve svém domě by si asi nikdo z rodiny Boškových již nedovedl představit. Venkov je jim blízký a snaží se, aby svými činnostmi podpořili jeho rozvoj a udrželi jeho tradiční a kulturní ráz.
Doporučení a inspirace
Podnikání pana Bošky není založeno na dotacích. On sám s nimi nesouhlasí a dle jeho názoru je celý dotační systém špatně nastavený, jelikož podporuje shromažďování majetku bez nutnosti správného obhospodařování půdy a bez nutnosti jakéhokoliv podnikatelského smýšlení. Pan Boška věří, že by každý měl mít stejné podmínky a snažit se vydělat si na všechno sám. Dále by lidé měli mít alespoň základní finanční vzdělání a rozumět tomu, že si mohou koupit jen to, na co mají, a že je nutné dostát svým závazkům.
Všem kdo chtějí začít s podnikáním, by pan Boška doporučil, aby věci dělali pořádně a zároveň dodává: „Všichni kdo chtějí v současnosti začít podnikat, mají velice těžké podmínky a bez počátečního kapitálu bych jim to snad ani nedoporučoval. Peníze na začátku potřebujete snad v každém odvětví a bez nich je to opravdu těžké. Každopádně je nutné se připravit, že pokud se do podnikání někdo pustí, bude jen dělat a dělat a platit. Je to bohužel smutná pravda.“
Pozitiva a negative podnikání na venkově
Zahradnictví Střítež není díky dobré obchodní strategii a efektivní reklamě příliš izolací venkova dotčeno. Zákazníci jsou různorodí, pocházejí z okolních vesnic i měst, ale sjíždějí se k Boškovým do zahradnictví i z podstatně větších dálek. O podnikání na vesnici si ovšem p. Boška myslí, že je v oproti městským oblastem tzv. domácí a jako takové by mělo být podporováno nejen obcí, ve kterém se nachází, ale zejména ostatními obyvateli. Ti by si dle pana Božky měli uvědomit, že koupí lokálních produktů, nepodporují jen samotné podnikatele, ale i ekonomiku kraje a české tradice, které s většinou podnikání na venkově úzce souvisí. Dle pana Bošky podpora lokálních podnikatelů funguje např. v Německu, v ČR bohužel ale zatím ne. Navíc je zde zaveden fenomén obchodních domů, které svými cenami malé podnikatele ničí. A tak i přesto, že ve velkém obchodním řetězci jen málokdy dostane zákazník takovou kvalitu, jako u malého obchodníka, cenový rozdíl – i když mnohdy minimální – přesvědčí zákazníka o návštěvě velkého obchodu na rozdíl od malého prodejce. Pan Boška doufá, že se toto jednoho dne změní a malý živnostník bude mít větší šance uspět a to ať už ve městě či na venkově.
Média a propagace
Do reklamy Boškovi investují poměrně velkou finanční částku. Jedná se o reklamu v médiích – rádio, regionální noviny, webové stránky, facebook. Snaží se, aby se o zahradnictví stále vědělo. Téměř každý týden vyhlašuje zahradnictví slevové akce – obvykle na jeden či dva druhy rostlin, aby nalákali zákazníky. Tento postup se jim osvědčil a i přes Facebook dostávají od spokojených zákazníků milou zpětnou vazbu. Dále pořádají festivalové a jiné zábavné akce pro široké spektrum zákazníků. I na to se lidé naučili a rádi se za námi vracejí.
Jako příklad tzv. šlápnutí vedle v propagaci pan Božka ale s úsměvem uvádí: V minulosti jsme zkoušeli zavést i akci „totálního“ výprodeje sazenic. Všechny rostliny byly jen 5kč. Lidé si tak odváželi plné krabice skoro za nic. Do reklamy této akce jsem dal asi 5tis. korun a pomalu to samé jsem vydělal zpět. Co se ale nestalo příští rok…místo, aby zákazníci chodili pro sazenice v celém průběhu sezóny, čekali až na konec a volali, kdy opět vyhlásíme výprodej. To pro nás bylo ponaučení. My potřebujeme, aby zboží mizelo průběžně, proto jsou pro nás daleko výhodnější jednorázové slevové akce na jeden maximálně 2 druhy.