Metodologické problémy

Úvod

Pojem „environmentální vzdělání“ je v současné době celosvětově přijatý (a jeho význam je více či méně naplněn obsahem či pouhou politickou vůlí). Obecně poukazuje vždy k nutnosti obohatit stávající vzdělávací programy o obsahy či přístupy, které dosud chybí. Zavádění environmentálních programů do školního kurikula však v praxi představuje zásadní rozpor s dominující koncepcí a organizací vzdělání i způsobem předávání znalostí, a způsobuje konflikt s běžným přístupem k výuce a učení. Z empirické zkušenosti s takto orientovanou výukou vyplývá, že „... základem (k praktickým aktivitám zaměřené) práce je jinak“ (Vamberová, K., 2005). Obecně je spatřován zásadní rozpor mezi environmentálním vzděláním a tradičním zaměřením školství, které má spíše konzervovat současný sociální řád reprodukcí převládajících norem a hodnot (Stevenson, 1987). Tak vzniká nesoulad v obecných vzdělávacích cílech. Nutnost odvratu od tradičních hodnotových schémat přispívajících k environmentální degradaci podle některých autorů znamená, že je třeba hodnotovou oblast revolučním způsobem transformovat (Tanner, 1974).

Mezi tradičním a environmentálním vzděláním jsou také zásadní rozpory obsahové a metodické. Tradiční pojetí trvá na disciplinárním přístupu a zdůrazňuje abstraktní teoretické problémy. Obecně je osnovami kladen důraz na zpracování rozmanitých informací, vytváření konceptů a zobecnění; učitelé jsou angažováni k předávání existujících znalostí a studenti jsou v pasivní roli příjemce daného vědění. Na druhé straně, pokud je zapotřebí se orientovat více na praktické záležitosti ochrany prostředí, vyvolává to potřebu interdisciplinárního a pružného zkoumání reality. Osnovy a praktické pedagogické přístupy by se tak měly snažit o aktivní zapojení studentů do řešení problémů. Způsob vnímání reality je více „holistický“, metoda práce je kooperativní; studenti jsou aktivními mysliteli a poznání samostatně vytvářejí.

Poslední, z předchozího vyplývající, odlišnost je v předmětové organizaci učiva. Ve vztahu k environmentální problematice to vede k tomu, že bývá začleňována do přírodních věd a teoretická východiska jí často poskytuje ekologie. Témata, která jdou „napříč učivem“, bývají mimo základní vzdělávací standardy, anebo, pokud mají být začleněny, jde o soubor vědomostí „navíc“ – základ nového předmětu. Výše zmíněné rozpory bývají příčinou toho, že klasické přístupy ve vzdělávacích systémech v mnoha ohledech zásadním způsobem brání rozvoji environmentálních programů – a naopak. Cílem však není budovat alternativní vzdělávací kulturu, ale spíše obohatit (všechny) stávající programy o důležitou dimenzi. Proto je třeba zásadní rozpory reflektovat dříve, než jim jsou studenti vystaveni a metodologickým otázkám věnovat pozornost již ve fázi projektování nových koncepcí.

Cíle

• naznačit analytický postoj k různým vzdělávacím strategiím
• zkoumat tradiční vzdělávací cíle v globálních a dlouhodobých souvislostech, z pohledu současných problémů a potřeb společnosti
• vymezit environmentální vzdělávání v jeho odlišnosti od vzdělávání klasického
• propojit pedagogiku zohledňující celostní (holistické) principy se současným filozofickým myšlením
• selektivně vyznačit „slepé cesty“ vedoucí k ideologickým konceptům, radikálním jednostranným přístupům a otevírají možnosti zneužití vzdělání k dílčím politickým cílům
• vytvořit prostor pro inovace ve výuce, které by obohatily obsahovou a metodickou stránku vzdělání a byly v souladu s vývojem vědeckého poznání i způsobu nazírání na (psychologické, sociální, politické) skutečnosti
• položit základy pro odbornou komunikaci o výše zmíněných problémech

Témata

Role ICT

Věrohodnost informačních zdrojů

Výchova jako nástroj ideologického působení

Příklady pro výuku

Čtení z časopisu Bedrník, téma Měnící se vzdělávání pro měnící se svět

Zdroje

Stevenson, R.B. (1987): Schooling and Environmental Education.: Contradiction in Purpose and Practise. In Robottom, I. (ed.) Practise nad Possibility. Geelong, Victoria: Deakin University Press.

Tanner, R.T. (1974): Ecology, Environment and Education. Lincoln, Nebrasca: Professional Educators Publications.

Vamberová, K. (2005): Výchova k udržitelnému způsobu života u dětí na 1. stupni ZŠ. Bakalářská práce FHS UK, Praha.