Výpočetní udržitelnost (anglicky: computional sustainability) je vznikající interdisciplinární obor, jehož cílem je posílit rozvoj výpočetních modelů, metod a nástrojů, které pomáhají k nalézání rovnováhy mezi environmentálními, ekonomickými a společenskými potřebami[1] a mohou být využity při vytváření strategií pro udržitelný rozvoj. Rozsah problematiky, jíž se výpočetní technologie zabývá, pak vyžaduje spolupráci na poli různých vědních disciplín jako jsou např. ekologie, matematika, biologie ale i kybernetika, teorie her a řady dalších.

Podle Carly P. Gomesové, docentky na Fakultě výpočetních a informačních věd na Cornell University, je nezbytné, aby počítačoví odborníci, informační vědci a odborníci v operačním výzkumu a oborech jako je aplikovaná matematika, statistika a příbuzné disciplíny, spojili své schopnosti a znalosti, a pomohli najít účinné a efektivní způsoby řízení a rozdělování přírodních zdrojů. Za tímto účelem je dle ní potřeba učinit základní pokrok v novém oboru - výpočetní udržitelnosti. A v jeho rámci rozvíjet nové výpočetní modely, metody a nástroje, které pomáhají udržovat ekologické, ekonomické a společenské potřeby pro udržitelnou budoucnost. Jako příklady výpočetních problémů udržitelnosti uvádí zachování rezervací pro divokou zvěř a biologickou rozmanitost, vyvažování socioekonomických potřeb a možností životního prostředí a řešení problémů obnovitelných zdrojů.[1]

Prvopočátky oboru jsou obsaženy v různých vizích budoucnosti založených na výpočetních postupech (např. Malthusiánské teze o přelidnění planety). Jako první vědecký přístup v oblasti výpočetní udržitelnosti je možné vymezit Meze růstu (Limits to Growth), jež se záhy po svém vydání staly bestsellerem a kultovním dílem environmentálního hnutí. Ačkoli se prognózy v nich obsažené ukázaly jako chybné, podnítily množství dalších snah o počítání mezí únosnosti jednotlivých ekosystémů či planety jako celku (viz koncepce Planetárních mezí). V současnosti se pak rozvíjejí debaty o využití metod umělé inteligence (artificial intelligence) v oblasti výpočetní udržitelnosti a strategického plánování.[2] Optimistické vize vidí umělou inteligenci jako strážce blahobytu a pracující sílu celého lidstva (jež tak zhmotní středověký sen o bájné zemi blahobytu Cockaigne), pesimisté se naopak bojí, že si technologie lidstvo podmaní - či ho úplně vyhladí (jako jeden z prvních tyto představy znázornil Karel Čapek ve své známé hře R.U.R.). Očekávání, jež se zdají realistická, jsou však spíše taková, že se lidé naučí s umělou inteligencí spolupracovat a využívat ji právě v oblasti výpočetní udržitelnosti (přehledný úvod k této problematice je poskytnut ve wikiknize Artificial Intelligence for Computational Sustainability: A Lab Companion/Introduction).

Výpočetní udržitelnost se tak v současnosti zaměřuje na rozvoj výpočetních a matematických modelů, metod a nástrojů pro rozhodování; a zároveň rozvoj různých politik a strategií týkajících se řízení a přidělování zdrojů pro udržitelný rozvoj.[1] Podle Gomezové otevírá výpočetní udržitelnost zcela nové intelektuální území s velkým potenciálem v rozvoji nejmodernější výpočetní techniky a příbuzných oborů a poskytuje jedinečné společenské přínosy.[1]

48 hodinová počítačová simulace tropického cyklónu Typhoon Mawar jež využívá Model výzkumu a předpovědi počasí (Weather Research and Forecasting model)

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Computional sustainability na anglické Wikipedii.


Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Gomes, C. P. (2011, October). Computational Sustainability. In IDA (p. 8).
  2. Milano, M., O’Sullivan, B., & Gavanelli, M. (2014). Sustainable policy making: a strategic challenge for artificial intelligence. AI Magazine35(3), 22-35.