Digitální vzdělávání

V přípravě

Digitální vzdělávání (anglicky: digital education) je široce používaný pojem, jenž se používá pro využívání digitálních technologií ve vzdělávání. Jejich vhodné využívání je důležitou oporou při odstraňování nerovností a směřování k udržitelnému rozvoji.

Digitální vzdělávání je jedním z nejčastěji zmiňovaných termínů v oblasti inovací a vzdělávání (Google eviduje více než 85 milionů výsledků týkajících se digital education a téměř půl milionu na český ekvivalent). Z tohoto důvodu nemá jasně ustálenou podobu a definici. Označení vyjadřuje snahu rozšířit školní kurikula o práci s digitálními technologiemi, přičemž ale není přesně jasné, jakým způsobem by se pomocí nich mělo učit a kdo by měl vyučovat (vzhledem k tomu, že žáci jsou v jejich používání často zdatnější než učitelé). Ve Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020 je digitální vzdělávání definováno jako: ,,vzdělávání, které reaguje na změny ve společnosti související s rozvojem digitálních technologií a jejich využíváním v nejrůznějších oblastech lidských činností. Zahrnuje jak vzdělávání, které účinně využívá digitální technologie na podporu výuky a učení, tak vzdělávání, které rozvíjí digitální gramotnost žáků a připravuje je na uplatnění ve společnosti a na trhu práce, kde požadavky na znalosti a dovednosti v segmentu informačních technologií stále rostou. Cílem strategie je nastavit podmínky a procesy ve vzdělávání, které toto digitální vzdělávání umožní realizovat."

V oblasti digitálního vzdělávání hrají zásadní roli vzdělávací technologie fungující na bázi digitálního rozhraní. Mezi hlavní patří různá zařízení na přehrávání audia a videa, textu. Kromě klasických počítačů, to jsou tablety, čtečky a mobilní telefony. Doplněné o nástroje na psaní textu v digitální podobě, webkamery, interaktivní tabule, streamovací zařízení a další prostředky, pomocí nichž je možné kromě klasické výuky realizovat i prostor tzv. virtuální třídy a umožnit tak i zapojení studentů, kteří nejsou fyzicky přítomní. Kromě hardwaru jsou nezbytné i různé softwarové programy, aplikace a hry atd. Důležitou inovací je příchod softwaru využívající možnosti umělé inteligence. Ta může výrazně ovlivnit proces výuky v řadě oblastí. V první řadě může přispět k hodnocení výsledků (pomocí automatizace). V reálném čase může měřit pokrok jednotlivých studentů a poskytnout učitelům informaci o tom, jak látku chápou, popř. je upozornit na oblasti, jež je potřeba zlepšit. Může plnit i funkci osobního asistenta studenta/učitele. Celkově tak může přispět k výrazné poměrně vzdělávacích kurikulí a novému nazírání na svět vzdělávání, roli žáka a učitele.

Ačkoli se často hovoří o negativních aspektech digitálních technologií (zejm. užívání tabletů a chytrých telefonů dětmi), mohou tato zařízení, pokud jsou správně využívána, výrazně přispět ke vzdělávání jednotlivců. Ukazuje se, že technologie hrají významnou úlohu při překonávání překážek (handicapů) a jsou důležitou podporou inkluzivního vzdělávání. Studie ukazují, že technologie jsou důležitou oporou vzdělávání nejen na vyšších stupních (např. studentům medicíny na Kalifornské univerzitě zlepšilo využívání ipadů výsledky o více než 20%) ale i na nižších stupních (využívání ipadů ve školce vedlo ke zvýšení čtenářské gramotnosti). Digitální technologie jsou zejména důležité pro vzdělávání v rozvojém světě, kde výrazně odstraňují diskriminaci (ať již finanční, genderovou či rasovou) a umožňují přístup ke kvalitnímu vzdělávání širokým vrstvám obyvatelstva (zejm. prostřednictvím internetu a otevřených vzdělávacích zdrojů).