Kritika metody případových studií

Podle Flyvbjerga (2004) je kritika metody případových studií založena na 5 principech, které on nazývá nedorozuměními. Tato kritika se soustřeďuje na teorická východiska, reliabilitu a validitu metody případových studií, jinými slovy na její status jakožto výzkumné metody.

Nedorozumění 1:

Obecné, teoretické, na kontextu nezávisející poznání je cennější než poznání konkrétní, praktické, specifické pro určitý kontext.

Nedorozumění 2:

Nelze zobecňovat na základě jednotlivého případu; proto metoda případových studií nemůže přispět rozvoji vědeckého poznání.

Nedorozumění 3:

Případové studie jsou nejužitečnější při vytváření hypotéz, to znamená v první fázi celkového výzkumného procesu. Ostatní metody jsou pak více vhodné pro testování těchto hypotéz a vytváření teorií.

Nedorozumění 4:

V případových studiích jsou zahrnuty předsudky, jimiž se brání verifikaci; to znamená, že mají tendenci potvrzovat předběžně vytvořený názor výzkumníka.

Nedorozumění 5:

Je často těžké formulovat obecná pravidla a zákonitosti na základě jednotlivých konkrétních případových studií.

Zdroje

• Flyvbjerg, B. (2004). Five misunderstandings about case-study research. Qualitative research practice, 420–434.