Psaní o přírodě
Psaní inspirované přírodou či psaní o přírodě (anglicky: nature writing) je obtížně vymezitelný žánr[1], který může zahrnovat beletrii stejně jako populárně naučnou či odbornou literaturu, jejímž hlavním předmětem a inspirací je příroda, popř. interakce člověka s přírodou. Psaní o přírodě v sobě ovšem často zahrnuje explicitně či implicitně vyjádřenou obavu o její osud, či nabádání k její ochraně, žití v souladu s ní a vzájemný harmonický a udržitelný rozvoj.
Zmínky o přírodě a životním prostředí jsou přítomny v literatuře již od jejích počátků. Spor mezi přirozeností a kulturou je obsažen již v Epose o Gilgamešovi, kde je divošský Enkidu zbaven své divokosti prostřednictvím milování s nevěstkou Šamchat, která z něj učiní civilizovaného člověka. Tento příběh může být interpretován jako popis procesu domestikace divokých zvířat a kultivace přírodního světa kulturou, ke kterému docházelo ve větším měřítku poprvé právě v oblasti Blízkého východu. Různé alegorie na přírodní uspořádání se pak nachází jak ve starověkých náboženských spisech, tak filozofických dílech v různých kulturách.
Přírodní tematika objevuje v literatuře všech žánrů a období, počátky přírodopisného zkoumání a vědeckého popisování přírody jsou datovány do druhé poloviny osmnáctého století a spojovány s osobností švédského přírodovědce Carla Linného a později Charlese Darwina atd. (ačkoli první vědecké pokusy o zkoumání přírody se objevují již v antice). Právě tyto nové postupy k objevování přírody jsou považovány za základy, jež vedly k novému psaní o přírodě (resp. vznik nature writing jako literárně vědní disciplíny).[2] Za jednoho z prvních spisovatelů novodobého psaní o přírodě a zakladatele žánru nature writing bývá označován Henry David Thoreau, jehož pobyt ve srubu u rybníka Walden, se stal předlohou ke stejnojmennému románu, výrazně ovlivnil další autory a stál u kořenů moderního ochranářského hnutí. Mezi další význammné spisovatele, jejichž díla je možné zařadit do tohoto žánru, patří: John Muir, Aldo Leopold, Rachel Carson, Edward Abbey, Gary Snyder, Annie Dillard, Barry Lopez a mnozí další.[2]
V Českém prostředí počátky novodobého přístupu k přírodě silně ovlivnil romantismus a jeho idealizace přírody. Jedním z vrcholných děl, v němž se objevuje obraz přírodních krás, je dobře známý Máj, jehož autor, Karel Hynek Mácha, byl současník Thoreaua. S nímž ho pojila jak značná nekonformnost a jistá asociálnost, tak touha po poznávání přírodního světa. Vztah přírody a lidové kultury (prostřednictvím bájí) zachycuje ve svém díle Kytice z pověstí národních také Karel Jaromír Erben. Mezi nejznámější spisovatele jejichž inspirací byla příroda a jejichž díla je možné zařadit do tohoto žánru pak patří Jindřich Šimon Baar a Karel Klostermann.
Odkazy
Reference
