Environmentální žurnalistika
Environmentální žurnalistika (anglicky: environmental journalism) je směr v rámci žurnalistiky, který se orientuje na environmentální problematiku, přičemž klade důraz na interakci probíhající mezi člověkem a jeho životním prostředím. Mezi hlavní témata, jimiž se environmentální novináři zabývají, patří globální oteplování, úbytek biodiverzity, chemické znečištění a různé další problémy, které ohrožují zdraví a životy lidí i ostatních druhů. Jejich pozornost se neupírá pouze na problematiku ochrany přírody ale na všechny pilíře udržitelného rozvoje. Seznam některých dalších témat, jimiž se environmentální novináři zabývají, je přehledně uveden v přehledu environmentální žurnalistiky na anglické Wikipedii.
Zatímco psaní o přírodě (tzv. nature writing) má dlouhou tradici napříč kulturami, počátky ekologického diskurzu v žurnalistice, který posléze vyústil do směru označovaného jako environmentální žurnalistika, nacházíme až v šedesátých letech dvacátého století. Stejně jako pro environmentální hnutí, bylo i pro zrod environmentální žurnalistiky důležité vydání Tichého jara (Silent Spring) (1962) americké badatelky Rachel Carsonové a následný sled událostí, které probíhaly ve společnosti a přírodě a byly reflektovány v médiích. Důležitým milníkem se stává rok 1990, kdy dochází k etablování Společnosti environmentálních žurnalistů (SEJ - Society of Environmental Journalists), která deklaruje jako své poslání: ,,rozvinutí veřejné porozumění environmentálním tématům skrze zlepšení kvality, přesnosti a viditelnosti environmentálního zpravodajství."[1] V současné době je environmentální žurnalistika respektovaným odvětvím a je vyučována v rámci kurzů na univerzitách po celém světě.
V současnosti se v rámci Environmentální žurnalistiky vedou diskuze o přístupu k objektivitě. Na jedné straně převládá názor, že novináři by měli být objektivní za každou cenu a vystupovat pouze jako přenašeči názorů a ne jejich tvůrci; tomu kontruje přesvědčení mnohých, že každá zpráva je sociálně konstruovaná a to dvěma způsoby. Prvním je vytvoření samotné zprávy (určení co je tématem a co ne) a dalším konstrukce daného tématu (jak je zpracováno). Environmentální témata jsou specifická, vzhledem k tomu, že jsou průřezová a zajímají pouze užší okruh čtenářů. Proto se jimi v omezené míře zabývají všechna hlavní média - ale žádné se na ně vyloženě nezaměřuje. Podle některých názorů současné globální problémy vyžadují, aby se žurnalistika nezaměřovala pouze na formulaci a přenos názorů, které jsou ve shodě se stávajícím neoliberálním paradigmatem; ale podílela se - prostřednictvím výběru a zpracování daných témat - na formulaci nového diskurzu a aktivně se tak podílela na ochraně životního prostředí a cestě k udržitelnému rozvoji. Přehled periodik, které se zabývají environmentální problematikou v českém prostředí je uveden v článku Environmentální žurnalistika v České republice.
Odkazy
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental journalism na anglické Wikipedii.
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Outline of environmental journalism na anglické Wikipedii.
Reference
Literatura k dalšímu studiu
- WEST, Bernadette., SANDMAN, Peter M. a GREENBERG, Michael R. The reporter's environmental handbook. New Brunswick: Rutgers university press, ©1995. x, 346 s. ISBN 0-8135-2148-3.
- BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa: rozhovor s Karlem Hvížďalou. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. ISBN 80-204-0239-X.
Externí odkazy
