Environmentální žurnalistika
Environmentální žurnalistika (anglicky: environmental journalism) je směr v rámci žurnalistiky, který se orientuje na environmentální problematiku, přičemž klade důraz na interakci probíhající mezi člověkem a jeho životním prostředím. Mezi hlavní témata, jimiž se environmentální novináři zabývají, patří globální oteplování, úbytek biodiverzity, chemické znečištění a různé další problémy, které ohrožují zdraví a životy lidí i ostatních druhů. Jejich pozornost se neupírá pouze na problematiku ochrany přírody ale na všechny pilíře udržitelného rozvoje. Seznam některých dalších témat, jimiž se environmentální novináři zabývají, je přehledně uveden v přehledu environmentální žurnalistiky na anglické Wikipedii.
Zatímco psaní o přírodě (tzv. nature writing) má dlouhou tradici napříč kulturami, počátky ekologického diskurzu v žurnalistice, které posléze vyústily do směru označovaného jako environmentální žurnalistika, nacházíme až v šedesátých letech dvacátého století. Stejně jako pro environmentální hnutí, bylo i pro zrod environmentální žurnalistiky důležité vydání Tichého jara (Silent Spring) (1962) americké badatelky Rachel Carsonové a následný sled událostí, které probíhaly ve společnosti a přírodě a byly reflektovány v médiích. Důležitým milníkem se stává rok 1990, kdy dochází k etablování Společnosti environmentálních žurnalistů (SEJ - Society of Environmental Journalists), která deklaruje jako své poslání: ,,rozvinutí veřejné porozumění environmentálním tématům skrze zlepšení kvality, přesnosti a viditelnosti environmentálního zpravodajství."[1] V současné době je environmentální žurnalistika respektovaným odvětvím a je vyučována v rámci kurzů na univerzitách po celém světě.
V současnosti se v rámci Environmentální žurnalistiky vedou diskuze o přístupu k objektivitě. Na jedné straně převládá názor, že novináři by měli být objektivní za každou cenu a vystupovat pouze jako přenašeči názorů a ne jejich tvůrci; tomu kontruje přesvědčení mnohých, že současné environmentální problémy vyžadují, aby se environmentální žurnalistika nezaměřovala pouze na přenos informací, ale formulovala názory, zastávala stanoviska a aktivně se tak podílela na ochraně životního prostředí.
Environmentální žurnalistika v České republice
Desítky let totalitní cenzury se pochopitelně projevily i ve zpravodajství o životním prostředí. Jak režim oslaboval, objevovaly se i první vlaštovky ve formě článků o neutěšeném stavu životního prostředí v tehdejším Československu. Zlomová byla druhá polovina osmdestátých let a rok 1989, doba v níž docházelo k zakládání mnohých periodik, z nichž se některá zaměřovala přímo na environmentální problematiku (např. časopisy Veronica a Sedmá generace).
Jan Bouchal
patří k nestorům environmentální žurnalistiky Čestmír Klos, který je jedním z nejdéle píšících tuzemských novinářů, kteří se zabývají environmentální tematikou, prošel řadou redakcí a v současné době píše na server Česká pozice.[2] Na České pozici publikuje také Jan Charvát, který se rovněž věnuje ekologickým tématům.[3]
Veronica - časopis pro ochranu přírody a krajiny
Celostátní environmentálně-kulturní časopis Veronica vydává základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica.[4] Časopis vychází od roku 1986, v současné době jako dvouměsíčník. Redakční rada je tvořena předními českými odborníky na problematiku ochrany přírody. V časopise jsou popisovány aktuální problémy ochrany přírody a krajiny i prezentována environmentálně inspirovaná díla literátů, výtvarníků či fotografů.[5]
Sedmá generace - společensko-ekologický časopis
Dvouměsíčník Sedmá generace patří k nejpopulárnějším českým časopisům zabývajícími se environmentální tematikou. Časopis má značně široký záběr a orientuje se na všechna klasická témata environmentální žurnalistiky. Zabývá se přitom hlubšími sociálními, kulturními, ekonomickými a politickými souvislostmi devastace a obnovy životního prostředí. Kromě původních populárně naučných článků nabízí svým čtenářům také překlady z prestižního časopisu The Ecologist a rozhovory s významnými osobnostmi zabývajícími se environmentální problematikou.[6]
Ekolist.cz
Internetový deník Ekolist.cz vychází od roku 1997 a zprostředkovává aktuální informace o přírodě a životním prostředí. Časopis vydává občanské sdružení BEZK - Brontosauří ekocentrum Zelený klub.[7] Nabízí rozsáhlé zpravodajství doplněné o publicistiku; rady, jak se chovat šetrně k životnímu prostředí; kulturní rubriku s přehledem tematických knih a filmů a rovněž kalendář aktuálních akcí jako jsou výstavy, semináře, kurzy a pracovní příležitosti. [8]
Ochrana přírody
Časopis Ochrana přírody vychází od roku 1946. Jedná se o odborný časopis, který se zabývá problematikou ochrany přírody a krajiny v nejširších souvislostech. Je určen především profesionálním pracovníkům ochrany přírody a vědecko-výzkumných institucí, dále zájemcům z řad nestátních neziskových organizací, pedagogickým pracovníkům a všem zájemcům o ochranu přírody. Časopis vychází jako dvouměsíčník a informuje o výsledcích výzkumu a monitoringu. Poskytuje informace o plnění mezinárodních úmluv a také o soustavě Natura 2000 a uvádí další odborné informace ze zahraničí. Vydavatelem časopisu je Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky.[9]
EKOfutura
Časopis EKOfutura je dvouměsíčník, který je vydáván občanským sdružením EkoFutura. Časopis je podporován, doplňován a aktualizován publikační činností na stránkách www.ekofutura.cz. Občanské sdružení, časopis i elektronická platforma se snaží o překlenutí rostoucí propasti v informování veřejnosti o výsledcích vědecké práce a šíření seriózních zpráv.[10]
Bio - měsíčník pro trvale udržitelný život
Časopis Bio se zaměřuje především na problematiku biopotravin a sní související témata. Přínáší informace o trendech v oblasti pěstování a konzumace biopotravin, nápady, rady a postřehy z České republiky i ze zahraničí.[11]
Mezi další média zabývající se problematikou ochrany přírody a životního prostředí patří: Biom (odborný časopis o biomase), Depeše ČSOP (Zpravodaj Českého svazu ochránců přírody), Děti Země (Časopis nejen o ekologii, obsahující rozhovory, články o kultuře a společnosti), E-planeta.cz (Encyklopedie zvířat spojená s e-časopisem o zvířatech, přírodě a ekologii), EcoMonitor
(databáze plných textů článků s tématikou životního prostředí z vybraného tisku, tiskových zpráv MŽP ČR a nevládních organizací), EIA (časopis posuzujicí vlivy na životní prostředí)
Odkazy
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental journalism na anglické Wikipedii.
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Outline of environmental journalism na anglické Wikipedii.
Reference
- ↑ http://www.sej.org/
- ↑ http://ceskapozice.lidovky.cz/autori.aspx?idnovinare=2964
- ↑ http://ceskapozice.lidovky.cz/autori.aspx?idnovinare=3007
- ↑ http://www.casopisveronica.cz/ocasopisu.php
- ↑ http://www.veronica.cz/?id=12&i=33
- ↑ http://www.veronica.cz/?id=12&i=33
- ↑ http://www.bezk.ecn.cz/
- ↑ http://ekolist.cz/cz/ekolist/o-nas
- ↑ http://www.casopis.ochranaprirody.cz/o-casopisu.html
- ↑ http://ekofutura.cz/o-nas
- ↑ http://www.bio-mesicnik.cz/
Literatura k dalšímu studiu
- WEST, Bernadette., SANDMAN, Peter M. a GREENBERG, Michael R. The reporter's environmental handbook. New Brunswick: Rutgers university press, ©1995. x, 346 s. ISBN 0-8135-2148-3.
- BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa: rozhovor s Karlem Hvížďalou. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. ISBN 80-204-0239-X.
Externí odkazy
