Udržitelný způsob života

Udržitelný způsob života (anglicky: Sustainable living) je komplexní lidskou životní strategií, která vychází z koncepce udržitelného rozvoje. Jeho idee pak aplikuje na praktickou rovinu způsobu života společnosti i jednotlivce. Cílem takového způsobu života je umožnit přežít nám i dalším generacím budoucím v co nejpříznivějším životním prostředí. Český ekolog a zakladatel Společnosti pro trvale udržitelný život Josef Vavroušek ho definuje jako: "takový způsob života, který se přibližuje ideálům humanismu a harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou, a to v časově neomezeném horizontu. Je založen na vědomí odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím a na úctě k živé i neživé přírodě.“

Teoretická východiska

Jedním ze základních předpokladů pro udržitelný způsob života je ekologicky vzdělaná společnost; která se vyznačuje sdílením podobných hodnot a priorit (o rozšíření znalostí a vědomostí pak usiluje environmentální vzdělání). Na individuální úrovni se nejedná se o asketický styl života, sebetrýznění se nedostatkem a odpíráním si všech radostí (jak si někteří odpůrci myslí a deklarují). Ideálem udržitelného života je naopak šťastný a dlouhý život nás i ostatních, generací dnešních i budoucích, který klade důraz na shromažďovaní a rozvíjení statků duševních a opouštění materiálních zbytečností. Země s environmentálně šetrnou politikou figurují směle v čele žebříčku Indexu lidského rozvoje (Human development index).

Historie

Zájem o udržitelný způsob života se probouzí od padesátých let dvacátého století (tedy právě v době, kdy se neudržitelné tempo života povážlivě zrychluje). V roce 1954 vyšla kniha Žití dobrého života (Living the Good Life), kterou napsali Helen a Scott Nearing. Titul připravil cestu pro hnutí ,,Zpět k Zemi" (back-to-the-land movement), které se etablovalo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poté zájem o udržitelný život narůstá a věrně reflektuje ekologické probouzení západních společností. V roce 2007 OSN vydává publikaci Udržitelná spotřeba a produkce, podpora ke klimatu šetrných způsobů domácí spotřeby (Sustainable Consumption and Production, Promoting Climate Friendly Household Consumption Patterns), která podporuje udržitelný životní styl v komunitách a domácnostech. Velké naděje, co se týče udržitelného způsobu života, se vkládají i do technologického pokroku, otázkou ale je, zda dokáže vyřešit, co sám způsobil. V Čechách se zájem o udržitelný způsob života probouzí po roce 1989, v jeho podpoře hraje důležitou roli - společně s dalšími environmentálně zaměřenými institucemi jako jsou např. ekocentra - Společnost pro trvale udržitelný život.

Důležité oblasti

Udržitelný způsob života pokrývá prakticky všechny lidské aktivity. Je důležité si pokládat následující otázky: ,,Je to, co dělám/co si koupím v pořádku z hlediska udržitelnosti?"; ,,Nemohu to, co dělám, dělat environmentálně šetrnějším způsobem?"; ,,Opravdu to potřebuji (koupit)?" Níže následuje výčet hlavních oblastí důležitých pro udržitelný způsob života:

• Bydlení (o udržitelném způsobu bydlení pojednává článek ekologická architektura)

• Energie (o udržitelném způsobu získávání energie pojednává článek obnovitelný zdroj energie)

• Potraviny (o udržitelném způsobu získávání potravin pojednává článek ekologické zemědělství)

• Voda (o environmentálním aspektu vody pojednává článek voda)

• Zdraví (problematice zdraví se věnuje článek životní prostředí a zdraví)

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Sustainable living na anglické Wikipedii.

Literatura k dalšímu studiu

• Bio: měsíčník pro trvale udržitelný život: biopotraviny - ekozemědělství - ekozahrádka - permakultura. Hradec Králové: vh press, 1997- .
• JIČÍNSKÁ, Zdeňka, ed. Škola pro udržitelný život. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 39 s. ISBN 978-80-87604-04-5.
• KELLER, Jan. Přemýšlení s Josefem Vavrouškem. Vyd. 1. Praha: G plus G, 1995. 175 s. Zde a nyní; sv. 2. ISBN 80-901896-1-X.
• NÁTR, Lubomír. Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-1674-2.
• POTŮČEK, Martin a kol. Česká republika - trendy, ohrožení, příležitosti. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009. 364 s. ISBN 978-80-246-1655-1.
• Robinson: noviny pro udržitelný život: noviny pro děti každého věku. České Budějovice: Robinson, [1997]- .
• SLÁMOVÁ, Pavlína, ed. Vzdělávání pedagogických týmů v environmentální výchově: zkušenosti z projektu SEVER školám, školy sobě - vzdělávání pro udržitelný život na školách, realizovaného v letech 2009-2012 v krajích Jihomoravském, Zlínském, Olomouckém a v Kraji Vysočina. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 90 s. ISBN 978-80-87604-37-3.
• ŠUTA, Miroslav. Biotechnologie, životní prostředí a udržitelný rozvoj. Praha: Společnost pro trvale udržitelný život, 2007. 27 s. ISBN 978-80-902635-1-2.
• TYWONIAK, Jan, ed. Sustainable construction of buildings = Udržitelná výstavba budov. Vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2011. 124 s. ISBN 978-80-01-04733-0.
• VAVROUŠEK, Josef. Životní prostředí a sebeřízení společnosti. 1. vyd. Praha: Institut řízení, 1990. 191 s. Knihy Institutu řízení; 86. ISBN 80-7014-026-7.
• VAVROUŠEK, Josef, ed. a PLOS, Jiří, ed. Lidské hodnoty a společnost v pohybu. Praha: Kruh nezávislé inteligence, 1994. 97 s.
• Zelená životu: noviny pro trvale udržitelný život. Neznašov: Občanské sdružení v havarijní zóně jaderné elektrárny Temelín, 2001-2009. Dostupné také z: http://www.zelenazivotu.cz.
• Zpravodaj Společnosti pro trvale udržitelný život. Praha: Společnost pro trvale udržitelný život, [199-]- .

Další zdroje

• Společnost pro trvale udržitelný život na wikipedii

• Stránky Společnosti pro trvale udržitelný život

• Facebook Společnosti pro trvale udržitelný život

• Škola pro udržitelný život

Tato stránka vznikla za podpory projektu OP VK CZ.1.07/2.4.00/17.0130 - Mezioborová síť udržitelného rozvoje

<!dočasně deaktivováno> </noinclude> -->