Ekocentrum
Ekocentrum nebo ekologické centrum (anglicky: ecocenter či ecology center) je instituce zaměřená na podporu, propagaci a vzdělávání k environmentálně šetrnému a zodpovědnému přístupu k životu (environmentální vzdělání), na ochranu životního prostředí a informace o udržitelném rozvoji a jeho aplikaci v praxi (udržitelný způsob života). První Ekocentra vznikají počátkem sedmdesátých let jako reakce na zájem širší veřejnosti o environmentální témata. Mezi první a zároveň nejznámější se řadí Ecology Center v Berkeley (1969)[1], Ecology Center Ann Arbor (1970)[2] a Canadian Ecology Centre[3].
Ekocentra můžeme chápat také jako typ komunitních center, jejichž činnost variuje od užších a specializovaných zaměření (vzdělávání mladších dětí, zaměření na určitou složku ochrany životního prostředí) až po komplexní nabídku poskytující poradenství a služby v mnoha směrech (kromě čistě environmentálních témat se mohou angažovat i v sociální a rodinné problematice). Programy a projekty jednotlivých ekocenter se značně liší (ale v nabídce se často vyskytují: ekologické výukové programy, terénní progamy, školní ekologické projekty, exkurze, rukodělné dílny...)[4] Portál Ministerstva životního prostředí zaměřený na ekocentra pak definuje jejich činnost (snahu) jako: ,,Učit, vzdělávat a informovat děti a dospělé o jedinečnosti, spletitosti a vzájemné závislosti všech složek životního prostředí. Probouzet to kladné v nás, co umožní životní prostředí uchovat i pro další generace, je jedním z hlavních cílů ekocenter. Ekocentra pracují nejen s dětmi a studenty, ale i se širokou veřejností, pracovníky státní správy a podnikateli."[5] Na tomto portálu je možné si ekocentrum vybrat dle regionu, tématu nebo cílové skupiny, pro kterou se hledají vzdělácí programy, akce či informace.
První ekocentra se v České republice začala objevovat brzy po roce 1988, souviselo to s celkovým ekologickým probouzením, které mělo podporu nejen u širší společnosti ale i v politické sféře. Ekocentra jsou provozována převážně neziskovými organizacemi, které spolu komunikují a vytváří tak prospěšnou síť inspirace a spolupráce. Jedná se o funkční model, který je unikátní nejen ve středoevropském regionu ale i v zemích EU.[6] V České republice působí v současné době více než sto ekocenter[7], jejich seznam s odkazy na webové stránky je uveřejněn zde.
Odkazy
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecology Center na anglické Wikipedii.
Reference
Literatura k dalšímu studiu
- HRADECKÁ, Irena, ed. Neobyčejnost přirozenosti: dům - krajina - lidé - Sluňákov 1992-2012. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 267 s., [16] l. obr. příl. ISBN 978-80-244-2326-5.
- VADASOVÁ, Tereza, ed. Naše ekocentra. Praha: Český svaz ochránců přírody, 2013. 50 s. ISBN 978-80-86770-46-8.