Alternativní vize globalizace
Chudobou „odvrácenou tváří bohatství“, se v poslední době se – kromě indického profesora a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Amartya Sen-a, který se fenoménem chudoby zabývá dlouhodobě – zabývají i dvě ze světově nejvlivnějších osobností: někdejší hlavní ekonom Světové banky Joseph Stiglitz (rovněž nositel Nobelovy ceny a také doctor honoris causa Univerzity Karlovy) a poradce generálního sekretáře OSN Kofi Annana prof. Jeffrey Sachs (Stiglitz, 2003; Sachs, 2005). Oba usilují o jedno: „Dnešní výzvou je pokusit se globalizaci reformovat tak, aby přinášela užitek nejen bohatým, nýbrž i těm chudým“ (Stiglitz) a „Jak můžeme ještě za našeho života přispět ke konci chudoby“ (Sachs).
Asymetrie rozvoje ve vztahu základních výrobních faktorů – práce a kapitálu – ukazuje na to, že orientace globalizace na růst cestou jednostranného zvyšování kapitálové intenzity je sporná – a také riskantní a institucionálně křehká. Kapitál a práce nemohou jeden bez druhého nic: stárnoucí populace v evropských zemích a příznaky krize penzijních systémů i v nejbohatší zemi světa – v USA – jsou tím nejbolestivějším důkazem toho, že bez „lidského kapitálu“ naráží další rozvoj na nepřekonatelné bariéry. Proto také úvahy těch nejlepších mozků o „hledání alternativy k současné podobě globalizace“. Nemá-li však hledání alternativ skončit jen u nové ideologie a planých slibů, bude potřeba „konverze“. Zmírnění chudoby a prosperita pro všechny vyžadují nejen nové instituce a nové politiky, ale také změnu stávajícího paradigmatu ekonomie jako vědy.
Představy o budoucnosti
Zdroje
- Compendium of the Social Doctrine of the Church. Pontifical Council for Justice and Peace, Libreria Editrice Vaticana, Cita del Vaticano 2004.