Enviwiki

Metoda podmíněného hodnocení

Verze z 18. 5. 2010, 19:29, kterou vytvořil Xklup05 (diskuse | příspěvky)

Tento článek je součástí práce studentů VŠE ve školním roce 2009/10.

Upozornění pro tvůrce stránek - sledujte diskusní stránku k tomuto článku - tam naleznete připomínky pedagogů.

.



Definice

Metoda podmíněného hodnocení (CVM = contingent valuation method) je jednou z metod mimotržního hodnocení a oceňování přírodních statků, která pomocí dotazníkového šetření zjišťuje u respondentů hypotetickou ochotu platit (WTP = willingness to pay) za nějaký environmentální statek, popř. hypotetickou ochotu přijímat kompenzaci (WTA = willingness to accept) za jeho poškození. [1]

Metoda podmíněného hodnocení pracuje s informacemi z tzv. hypotetických trhů a usiluje o nalezení hodnoty těch statků, pro které neexistuje reálný ani zástupný trh (např. výhled po krajině). [2] Jedná se tedy o „zjišťování toho, jak by se lidé chovali, kdyby si mohli určitý produkt koupit na trhu, resp. o predikci skutečného chování na základě výroku o hypotetickém chování“. [3] Metoda podmíněného hodnocení vychází z neoklasické ekonomie a ekonomie blahobytu [4] a je řazena mezi metody vyjádřených preferencí (stated preferences). [5]

Použití

Metoda podmíněného hodnocení je hojně využívána pro vyjádření ekologických přínosů nějaké aktivity na ochranu životního prostředí a její výsledky jsou často vstupem pro analýzu nákladů a přínosů (CBA = cost-benefit analysis) veřejných projektů na ochranu životního prostředí. Tato metoda rovněž slouží pro vyjádření ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí v peněžních jednotkách a v neposlední řadě také pro oceňování přírodních statků. [2]

Postup

Při praktické aplikaci metody podmíněného hodnocení je nutné nejprve vytvořit dotazník, poté realizovat dotazníkové šetření a nakonec interpretovat výsledky. Používaný dotazník má obvykle tři základní části:

  1. popis environmentálního statku, resp. nějaké zkoumané situace;
  2. otázky na zjištění ochoty platit, popř. ochoty přijímat kompenzaci za změnu kvality či množství environmentálního statku (existují různé techniky dotazování např. otevřená otázka, platební karta, licitační hra či dichotomická volba, přičemž svoji důležitost zde hraje i tzv. zvolený platební prostředek);
  3. otázky na určení socio-ekonomických charakteristik respondenta (např. věk, vzdělání, příjmy, názory a postoje respondenta apod.). [5]

Podrobnější popis postupu aplikace metody podmíněného hodnocení lze nalézt např. v práci Boylea (2003) [6], popř. v textu Melichara a kol. (2008). [7]

Aplikace metody

První praktická aplikace metody podmíněného hodnocení byla uskutečněna R. K. Davisem roku 1963 v USA, který se pomocí ní snažil nalézt hodnotu, kterou přisuzují lidé rekreaci v lesích v Maine. Dále byla aplikována např. A. Randallem a kol., jenž zjišťoval ochotu lidí platit za zlepšení vyhlídky do krajiny. [8]

Doposud byla metoda podmíněného hodnocení využita v několika tisících studií ve více než 50 zemích světa. Tyto studie např. zjišťovaly ochotu platit za zlepšení kvality ovzduší a vody, za zachování deštných pralesů a ohrožených živočišných druhů nebo za zvýšení dopravní a potravinové bezpečnosti apod. [9] Detailnější popis jednotlivých praktických aplikací metody podmíněného hodnocení je možné najít např. v práci Carsona (1995) [10] nebo v publikaci Smitha (2004) [11], popř. v kanadské databázi odborných studií. [12]

Aplikace metody v České republice

V České republice byla metoda podmíněného hodnocení poprvé aplikována v 90. letech minulého století. Pomocí této metody byla např. zjišťována ochota platit za snížení rizika záplav [13] nebo ochota platit za snížení rizika respiračních onemocnění u dětí [14] či ochota platit za snížení rizika úmrtí. [15] Další aplikace této metody, které proběhly v České republice včetně jejich výsledků, je možné najít v práci Melichara a Ščasného. [16]

Problémy metody

Metoda podmíněného hodnocení je velmi diskutovanou metodou. Někteří odborníci ji zcela odmítají, a to především díky její hypotetičnosti. Největším problémem této metody je, že při její praktické aplikaci může dojít k různým druhům zkreslení, které mohou vést ke značnému odchýlení od skutečného ocenění. Nejčastěji jsou uváděna následující zkreslení:

  1. hypotetické zkreslení, které plyne ze skutečnosti, že respondent reálně nevynakládá své zdroje a nebere v úvahu své rozpočtové omezení;
  2. strategické zkreslení – respondent záměrně nadhodnocuje, popř. podhodnocuje svoji ochotu platit, aby dosáhl nějakého svého cíle;
  3. informační zkreslení – respondentovi je zkoumaná situace popsána nepravdivě, neúplně či chybně;
  4. přecenění dílčího problému v danou chvíli – respondent přecení svoji ochotu platit, jelikož si neuvědomí celý rozsah daného problému. [2]

Jinými problémy metody podmíněného hodnocení jsou např. rozdílně vycházející ochota platit a ochota přijímat kompenzaci[17], tzv. protestní odpovědi, extrémní odpovědi v případě použití otevřené otázky, odlišné ochoty platit při použití různých prvních nabízených částek u licitační hry[5], rozdílné ochoty platit při použití různých škál v platební tabulce, zkreslení v případě nevhodně zvoleného platebního prostředku[2] apod.

Více k problémům metody podmíněného hodnocení je možné nalézt např. v práci Scotta (1965) [18], popř. v práci Batea (1994) [19] či v textu Diamonda a Hausmana (1994). [20]

Související zmiňované studie

  • DAVIS, Robert Kenneth: The Value of Outdoor Recreation: An Economic Study of the Maine Woods, Harvard University 1963

Zdroje

  1. ↑ ŠAUER, Petr a kol.: Úvod do ekonomiky životního prostředí, 1. vydání, Praha, VŠE 1997
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 ŠAUER, Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha, Centrum pro otázky životního prostředí UK 2007
  3. ↑ URBAN, Jan: Kritický pohled na metodu podmíněného hodnocení: Teorie plánovaného chování, Centrum pro otázky životního prostředí UK, citace 21. 4. 2010, URL: http://www.czp.cuni.cz/ekonomie/Letskola/urban_kriticky_pohled_na_cvm.pdf
  4. ↑ URBAN, Jan a ŠČASNÝ, Milan: Validita a reliabilita mechanismu metody podmíněného hodnocení: 2 empirické aplikace v oblasti pracovních rizik. Příspěvek přijat na Konferenci UK v Praze Fakulty sociálních věd a Filosofické fakulty „Střední Evropa v Unii a Unie ve střední Evropě“, Praha, 20. – 21. říjen 2007 IN http://kvalitazivota.vubp.cz/prispevky/abstrakty-urban-scasny.doc
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 DVOŘÁK, Antonín a kol.: Kapitoly z ekonomie přírodních zdrojů a oceňování životního prostředí, Praha, VŠE 2007
  6. ↑ BOYLE, K. J.: The Contingent Valuation in Practice. IN: CHAMP, P. A., BOYLE, K. J., BROWN, T. C. (eds.): A Primer on Nonmarket Valuation, London, Kluwer Academic Publishers 2003
  7. ↑ MELICHAR, Jan a kol.: Peněžní hodnocení rekreačních a estetických funkcí lesních ekosystémů v České republice, redakčně upravená závěrečná zpráva projektu výzkumu a vývoje č. 1R56014, Praha, Centrum pro otázky životního prostředí UK 2008, str. 20 – 27 URL: http://mze-vyzkum-infobanka.cz/DownloadFile/2441.aspx
  8. ↑ RANDALL, A. et al.: Bidding Games for Valuation of Aesthetic Environmental Improvements, Journal of Environmental Economics and Management, 1: pp. 132-149, 1974 IN Department of Environment & Climate Change NSW, URL: http://npws.nsw.gov.au/envalueapp/studydetail.asp?id_study=90
  9. ↑ CARSON R. T.: Resources and Environment: Contingent Valuation, Elsevier Science Ltd., 2001 IN International Encyclopedia of the Social & Behavioral Science, URL: http://www.econ.ucsd.edu/~rcarson/papers/CV01.pdf
  10. ↑ CARSON R. T. et al.: A Bibliography of Contingent Valuation Studies and Papers, Natural Resource Damage Assessment, Inc., La Jolla, CA 1995
  11. ↑ SMITH, V. K.: Fifty Years of Contingent Valuation. IN TIETENBERG, T., FOLMER, H. (eds.): The International Yearbook of Environmental and Resource Economics 2004/2005, A Survey of Current Issues, Cheltenham & Northampton: Edward Elgar 2004
  12. ↑ Kanadská databáze odborných studií EVRI, URL: http://www.evri.ca
  13. ↑ ŠAUER, Petr a kol.: Vyjádření užitku přírodního statku metodou podmíněného hodnocení: případ snížení rizika záplav, Praha, VŠE IN Politická ekonomie 3/1998
  14. ↑ BRAUN KOHLOVÁ, Markéta a kol.: Hodnocení vybraných dopadů na zdraví dětí, Praha, Centrum pro otázky životního prostředí UK 2005, URL: http://www.czp.cuni.cz/Ekonomie/ocen_konf/MBK.pdf
  15. ↑ ŠČASNÝ, Milan a kol.: Jaká je cena lidského života? VSL pro Českou republiku, Centrum pro otázky životního prostředí UK 2005, URL: http://www.czp.cuni.cz/Ekonomie/ocen_konf/Scasny_WTP.pdf
  16. ↑ MELICHAR, Jan a ŠČASNÝ, Milan: Introduction to Non-Market Valuation Methods and Critical Review of Their Application in the Czech Republic, pp. 79-80 and pp. 83-87, URL: http://ies.fsv.cuni.cz/default/file/download/id/4646
  17. ↑ VOLFOVÁ, Julie: Měření úrovně zdraví a ekonomické efektivnosti zdravotní péče v ČR jako významný vstup pro další ekonomické analýzy, Technická univerzita v Liberci, URL: http://centrum-sanace.cs.cas.cz/.download/tmp.cIoJ84X/upload-Volfova_HealthMetrics.doc
  18. ↑ SCOTT, A.: The Valuation of Game Resources: Some Theoretical Aspects, Canadian Fisheries Report, iv, Department of Fisheries of Canada, Ottawa, Ontario, 1965
  19. ↑ BATE, R.: Pick a Number: A Critique of Contingent Valuation Method and its Applications in Public Policy, Environmental Studies Program, Competitive Enterprise Institute 1994, URL: http://cei.org/pdf/4652.pdf
  20. ↑ DIAMOND, P. A. and HAUSMAN, J. A.: Contingent Valuation: Is Some Number Better than No Number?, The Journal of Economic Perspectives, volume 8, no. 4, autumn 1994, pp. 45-64

Externí odkazy

http://en.wikipedia.org/wiki/Contingent_valuation

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Metoda_podmíněného_hodnocení&oldid=10721“