Tržní environmentalismus

Tržní environmentalismus (angl. Free-market environmentalism) je teorií, která se zabývá vztahy mezi přírodním prostředím a společností z pohledu přesného definování vlastnických práv k přírodnímu prostředí.

Vznik

Tržní environmentalismus vznikl v polovině 70. let 20. století ve Spojených státech v Centru politicko-ekonomických výzkumů (PERC), kde byl postupně vystavěn na Nové ekonomii přírodních zdrojů (New Resource Economics), která byla převážně založena na myšlenkách významných ekonomů rakouské školy a školy veřejné volby. Zakladateli a hlavními představiteli tohoto směru jsou Terry L. Anderson a Donald Leal.

Základní předpoklady

Teorie tržního environmentalistu je založena na určitých předpokladech o lidské povaze, o charakteru informací a o rozhodovacích procesech:

Lidská povaha

Tržní přístup k životnímu prostředí pohlíží na člověka jako na bytost sledující vlastní zájmy. Dobrá správa přírodních zdrojů závisí na tom, jak společenské instituce dokážou využívat sobecké zájmy prostřednictvím motivací jednotlivců ve prospěch životního prostředí.

Informace

Kromě přirozených motivací závisí dobrá správa přírodních zdrojů na informacích, jež mají jednotlivci jednající ve vlastním zájmu k dispozici. Tržní přístup k životnímu prostředí pohlíží na informace či znalosti jako na rozptýlené a nikoliv jako na koncentrované. Informace nezbytné k dobré správě se v čase a prostoru významně mění a řízení přírodních zdrojů si vyžaduje znalosti, které lze získat jedině "v terénu".

Rozhodovací procesy

Jedinci sledující vlastní zájem a mají rozptýlené informace, rozhodují o řešení, které je výsledkem posuzování přínosů a nákladů uvnitř celého procesu

Podstata

„Podstatou tržního environmentalismu je vytvoření systému přesně vymezených vlastnických práv k přírodním zdrojům“. Tržní environmentalismus předpokládá, že „veškeré environmentální problémy jsou způsobené nedostatečně specifikovanými vlastnickými právy, protože lidé jednají především ve prospěch svým vlastním zájmům a mají tendenci se starat pouze o to, co jim patří, zatímco společný majetek zneužívají a ničí (tzv. tragédie společného,nebo Tragédie obecní pastviny)". Pokud uživatel přírodního zdroje je jeho vlastníkem, tak se chová k tomuto zdroji odpovědně, protože prospěch majitele závisí na jeho jednání a rozhodnutích. Pokud je však vlastník této odpovědnosti zbaven, nebo pokud, je tento zdroj se nachází ve správě vlády, pak existuje velká pravděpodobnost, že daný přírodní zdroj nebude spravován dobře. „Státní úředníci mají zájem zejména na udržení funkce svého úřadu, maximalizaci prestiže, a pokud rozhodují o věcech, které nejsou jejich, nejsou tak efektivní a snaživí jako sami podnikatelé a dochází k plýtvání zdrojů.

Představitelé tržního enviromentalismu trvají na tvrzení, že trh chrání životní prostředí ve většině případů lépe než vládní regulace a požadují minimalizaci vládních zásahů do eko¬nomiky. „Avšak důraz, jejž tržní environmentalismus klade na soukromé vlastnictví a na decentralizaci rozhodování, neznamená, že stát nemá na poli této problematiky své místo. Tržní environmentalismus přisuzuje státu důležitou roli při tzv. „určování pravidel hry”, tj. roli při vymezování a následném vynucováním vlastnických práv. Zastánci tržního environmentalismu vidí důležitost státní role především v oblasti vynucování práva, resp. soudnictví.Pokud by vlastnická práva na životní prostředí byla jasně vymezena (např. v katastrálních, v lesních, vodních, atd. zápisech, pravidlech odpovědnosti, v soudních řešeních sporů v oblasti majetkových práv), pak by došlo k dobré a snadné správě přírodních zdrojů. K neodpovědnému využívání přírodních zdrojů dochází tehdy, pokud majetková práva nejsou jasně vymezená nebo pokud nejsou dostatečně vynucována. A proto je nutná existence přesně vymezených a převoditelných vlastnických práv, aby vlastnická práva byla přesně definována, vynutitelná, převoditelná a ochránitelná. Fyzické atributy přírodních zdrojů musí být vymezeny zcela zřetelně a musí být vyměřitelné, protože, pokud, majetková práva k přírodním zdrojům nelze definovat, znamená to, že tato vlastnická práva se nedá proměnit za jiná vlastnická práva, a tím pádem mohou ztratit svou hodnotu

Znečišťování z pohledu vlastnických práv je definováno jako „transfer škodlivé látky nebo energie od jedné osoby k druhé bez jejího souhlasu. Může se tedy jednat jak o zplodiny, tak o hluk, vlnění a jiné projevy, které vlastník majetku považuje za nežádoucí a za které může způsobovatele takového jednání žalovat a požadovat zastavení činnosti či odškodnění. Paul Heyne upozorňuje, že znečištění není ani tak fyzikální povahy, ale že se spíše jedná o nesouhlas určitých lidí s činností jiných lidí, jež na ně má dopad, a ke které nedali svolení“ Což znamená, že jakékoli znečištění, které se stalo poškozením majetku nebo zdraví určité osoby, na základě soukromoprávního sporu by mohlo přinutit znečišťovatele, aby přijal odpovědnost za svá jednání.

Podle tržního environmentlizmu by se „environmentální problémy vyřešily celkovou privatizací životního prostředí se všemi náležitostmi vlastnictví, tj. včetně ustanovení práva s majetkem volně nakládat, protože právě možnost změny vlastníka by majitele nutila zachovat prostředí v co nejlepším stavu, aby se nesnížila jeho tržní hodnota“.. Tvůrci koncepce tržního environmentalismu se snaží vyřešit problematiku veřejných statků důslednou aplikací soukromého vlastnictví. Zastávají názoru, že jedině dokonalá definice soukromých vlastnických práv je nutnou a zároveň postačující podmínkou pro efektivní ochranu životního prostředí. „U každého stromu by měl být vlastník, který by mohl působit jako jeho ochránce.

Kritika

Ovšem koncepce tržního environmentalistu je kritizována radikálními ekologisty, protože je antropocentrickou, tj. že hodnota přírody spočívá primárně v jejím užitku pro člověka.
Kromě toho, základní body kritiky tržního environmentalismu spočívají v tom, že zastánci tohoto směru zanedbávají problém transakčních nákladů, nezahrnují transakční náklady na vyjednávání mezi přímými náklady na rozdělení zdroje mezi soukromé subjekty a náklady, spojené s ovlivňováním soukromého vlastnictví mnoha subjektů velkým množstvím subjektů jiných (např. znečišťování ovzduší automobily).

Možná řešení

Na otázku jak řešit problém vymezení vlastnických práv, a zajistit, aby ve společnosti došlo k existenci převoditelnosti a vymahatelnosti soukromých práv, tvůrci a zastánci tržního ennvironmentalismu nabízejí systém Common law, jako historicky osvědčený mechanismus, jenž požadovanou činnost již vykonával. Vidí jako jednu z nejlepších cest řešení soudních sporů použití práva. Common Law je dynamické, každý případ se zde posuzuje zvlášť, porovnává se podle předchozích rozhodnutí a precedentů. Common law obvykle žene k odpovědnosti jen znečišťovatele, a působí po principu „platí zněčišťovatel“. Common law také otevírá možnost pro konkurenční řešení jednotlivých problémů. Avšak Common law má takové problémy, že někdy je problematické určit viníka, protože jich je mnoho a žaloba je nákladná. Poškozený musí v Common law prokázat poškození, což nemusí být vždy levné.

Případy fungování vlastnických práv v praxi

Například ryby v oceánech, kde je prý vlastnictví nemožné, lze jim připevnít čipy, a pak sledovat jejich pohyb a chování. Další možností vymezení vlastnictvím k rybám, jsou velkoplošné klece plovoucí ve volném oceánu. Touto cestou se např. na Havaji podařilo vrátit na jídelníčky restaurací již téměř vyhynulou rybu moi.
Vymezit vlastnictví lze dnes možné dokonce i ke vzduchu. Moderní technologie umožňují pomocí stopových prvků „označit“ kouř, aby v případě vzniku konfliktu, např. škody na zdraví či majetku, bylo zřejmé, kdo je za ni zodpovědný. Pak zmizí problém s hledáním původců znečištění. Znečištění vzduchu ztratí svá specifika a spor bude možné řešit jako běžný konflikt poškození jedné strany stranou druhou.

Zdroje

• http://libinst.cz/etexts/urbanova_fme.pdf (Urbanová, str. 13)
• http://commonsblog.org/about_freemkt.php
• http://libinst.cz/etexts/urbanova_fme.pdf (Urbanová, str. 15)
• http://www.vse.cz/polek/pdf/703.pdf
• http://www.econlib.org/library/Enc/FreeMarketEnvironmentalism.html
• http://scienceworld.cz/ekonomika/proc-vlastnit-velryby-slony-i-vzduch-1-tragedie-obecni-pastviny-1576