Perspektivy globalizace
O výhledech budoucnosti se zpracovává celá řada zpráv, reflektují se na mezinárodních fórech, v neposlední řadě na půdě Spojených národů. Zřejmě nejautoritativnější význam tu má stále platný obsah poselství Milleniového zasedání Valného shromáždění OSN, na kterém Generální tajemník Organizace Kofi Annan přednesl zprávu My lidé – role Spojených národů ve 21. století (Annan, 2000). V ní pojmenoval základní globální problémy a navrhl způsoby jejich řešení.
Ve zprávě především zdůraznil klady globalizace: rychlejší ekonomický růst, zvyšování životní úrovně, zrychlení inovací, rozšiřování technologií a zlepšování managementu, včetně nových ekonomických příležitostí jak pro jednotlivce, tak pro země. Neopominul ovšem uvést ani jistý omezený počet protiglobalizačních protestů, namířených proti disparitám, které globalizace vyvolává. Jde o to, že výhody a příležitosti globalizace využívá především relativně malý počet zemí a že tyto výhody se distribuují nerovnoměrně. Dále tyto protesty směřují proti nerovnováze mezi úspěšným prosazováním pravidel umožňujících rozšiřování globálních trhů, zatímco podpora stejně hodnotných sociálních cílů, ať jde o standardy práce, životní prostředí, lidská práva nebo zmenšování chudoby, zůstaly stranou.
Z jiných pramenů popisujících základní globální problémy a předkládajících odhady s nimi spojených trendů je možné zmínit Hammondovu studii Jaký svět? Scénáře pro 21. století s důležitým podtitulem Globální osudy, regionální volby (Hammond, 1998). Kniha volí za referenční vzorec jednotlivé světové regiony, bere v úvahu jednak demografický vývoj, ekonomický vývoj a environmentální důsledky a problémy. Své odhady zakládá na konfrontacích scénářů úspěšného ekonomického rozvoje se scénáři konfliktních situací v důsledku sociálních rozporů a jiných problémů životního prostředí (nedostatek zdrojů), a nakonec scénáři překonávání obtíží až k dosažení celkové společenské, environmentální a ekonomické rovnováhy. Stojí za to uvést, jak autor chápe svůj regionální referenční rámec: na první místo klade Latinskou Ameriku, následuje Čína a Jihovýchodní Asie (Jižní Korea, Singapur, Indonésie), Indie, Subsaharská Afrika, Severní Afrika a Střední východ, Rusko, a společně USA, Evropa a Japonsko.
Také další studie obsahuje soubor scénářů zpracovaných Národní informační radou pod názvem Mapování globální budoucnosti (NIC, 2004). Své odhady diferencuje jednak podle nejdůležitějších trendů členitého společenského vývoje, jednak podle scénářů na nich založených. Ty mají ovšem sloužit vymezení role Spojených států v rychle se měnícím světě. Výhledy zprávy sahají, podobně jako Rischardovy prognózy, do roku 2020.
První trend představují noví globální hráči. Zahrnuje Indii, Čínu a další země, které promění geopolitickou scénu stejně, jako se to stalo v 19. století vlivem vzmáhajícího se sjednoceného Německa a ve 20. století vlivem Spojených států.
Další trend je globalizace, která jako všezahrnující síla bude podstatně ovlivňovat všechny ostatní významné trendy světa k roku 2020. Světová ekonomika pravděpodobně bude dále růst: v roce 2020 vzroste o 80 % ve srovnání s rokem 2000 a průměrný příjem na hlavu bude o 50 % vyšší. Prospěch z tohoto vývoje nebude však mít globální charakter. Zahrne jen země a skupiny, které budou mít přístup k novým technologiím a jež si je osvojí. Čína a Indie jsou v takové situaci, že mohou sehrát vůdčí roli ve vývoji technologií. I nejchudší země budou schopny využívat potenciál laciných technologií k podněcování vlastního rozvoje. Víc firem se bude globalizovat, jejich struktura bude rozmanitější, jejich orientace bude zaměřena víc na Asii než na Západ. Stejně jako současné nadnárodní společnosti nebudou podléhat kontrole a budou klíčovými aktéry při rozšiřování technologií, budou působit na integraci světové ekonomiky a podporovat ekonomický rozvoj rozvojových zemí. Růst ekonomiky povede k vzrůstu poptávky po zdrojích. Soutěž o získání zdrojů spolu s pravděpodobným rozvratem v zásobování ropou patří k nejistotám klíčového významu.
Třetí trend představují nové výzvy pro správu věcí veřejných. Národní stát zůstane dominantním, základním kamenem (jednotkou) světového řádu, avšak ekonomická globalizace a šíření technologií, zvláště informačních, bude na vlády klást ohromné nároky. Část tohoto tlaku bude také vyplývat z nových forem politiky usilující o zachování identity založené na náboženském přesvědčení. Zejména politický islám opírající se o rozmanité etnické a národní skupiny bude mít významný globální vliv i v roce 2020. Může vytvořit dokonce formu autority přesahující národní hranice. „Třetí vlna“ demokratizace může kolem roku 2020 recidivovat zejména v zemích bývalého Sovětského svazu a v státech jihovýchodní Asie, z nichž některé demokratické nikdy nebyly. Neustálé změny, kterým bude vystaven mezinárodní systém, mohou vést k nefunkčnosti institucí, které ho měly řídit.
Lze předpokládat, že bude narůstat pocit nejistoty, způsobovaný psychologickými i fyzickými hrozbami. I když většina světa se stane bohatší, globalizace bude hluboce otřásat stávajícími vztahy. Budou se tak generovat ohromná ekonomická, kulturní a nakonec politická napětí. Přechod nebude bezbolestný a zasáhne zejména střední vrstvy rozvinutých zemí. Společné působení slabých vlád, zaostávající ekonomiky, náboženského extremismu, vzrůst počtu mladých lidí mohou v některých regionech vést k vnitřním konfliktům. Pravděpodobnost konfliktu mezi velmocemi je však menší, než kdykoli v minulém století.
Zdá se, že v příštích patnácti letech nedojde k proměnám mezinárodního terorismu. Dá se předpokládat, že Al-Kajdu nahradí podobné extremistické skupiny. Nejnaléhavější otázkou je, zda teroristé mohou získat biologické zbraně nebo, což je méně pravděpodobné, či zbraně nukleární, které by mohly způsobit masivní ztráty. Na těchto trendech se pak zakládají čtyři scénáře možného vývoje.
První, nazvaný Svět Davosu, ilustruje, jak by robustní ekonomický růst vedený Čínou a Indií mohl přetvářet povahu globalizace. Oba noví globální hráči by přitom mohli vtisknout tomuto vývoji spíše „nezápadní“ rysy a zároveň transformovat politickou arénu.
Scénář Pax Americana hodnotí, za jakých podmínek v radikálně se měnícím světě by Spojené státy mohly udržet svou globální dominaci a podílet se na utváření nového všezahrnujícího světového řádu.
Třetí scénář se nazývá Nový kalifát. Představuje příklad, jak by se globální hnutí živené politikou radikální náboženské identity mohlo stát výzvou normám a hodnotám Západu jako základu globálního systému.
Poslední scénář – Koloběh strachu – popisuje situaci, kdy by rostoucí obavy z šíření zbraní a terorismu mohly vést k zavádění takových preventivních bezpečnostních opatření, že by to fakticky vedlo k vzniku orwellovského světa.
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
- Annan, K. A. (2000). We the People, The Role of the United Nations in the 21st Century. New York: United Nations.
- Mezřický, V. Povaha globalizace, základní problémy, její pozitiva a negativa. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 11–24. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>